Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 507/04
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky J. Ž. zastoupené JUDr. P. J., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. 14 Co 52/2004, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím, kterým bylo sníženo výživné pro nezletilé děti, a tak změněn rozsudek soudu I. stupně, cítí dotčena v právu zakotveném v čl. 11 odst. 5 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že Krajský soud v Ostravě při snížení výživného nepřihlédl ke zvýšeným potřebám dětí, k tomu, že sama je nezaměstnaná, pro své rozhodnutí neprovedl potřebné důkazy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. P 1/95 a stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud II. stupně přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Šumperku, jímž byl zamítnut návrh otce na snížení výživného a po doplnění a zhodnocení důkazů jej opodstatněně změnil tak, že výživné pro nezl. V., nar. 31. 7. 1989, snížil z částky 2.300,- Kč na částku 1.600,- Kč měsíčně a pro nezl. V. nar. 2. 6. 1992, z částky 2.000,- Kč na 1.400,- Kč měsíčně s účinností od 1.
října 2002, když bylo prokázáno, že na straně otce došlo od 1. října 2002 k podstatné změně poměrů - ke snížení jeho příjmů o částku 7.700,- Kč měsíčně za dobu od 1. října 2002 do 31. prosince 2002 a o částku 8.400,- Kč v roce 2003. Proto i po nezbytném přihlédnutí k tomu, že od předcházejícího rozhodnutí o výživném ze dne 13. června 2001 se potřeby dětí zvýšily, byl dán důvod pro snížení výživného tak, jak je shora uvedeno. Lze pouze dodat, že z obsahu výše citovaného spisu a rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že na výživu každého nezletilého je od roku 2002 poskytována sociální podpora ve výši 714,- Kč měsíčně, v roce 2000 až 2001 tato podpora činila u nezl.
V. měsíčně 676,- Kč, u nezletilé V. pak 570,- Kč měsíčně (§ 85, § 96 odst. 1 a § 99 zákona o rodině). Pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává čl. 11 a zejména čl. 11 odst. 5, je třeba konstatovat, že jde o ustanovení týkající se vlastnických práv a dle odst. 5 pak ustanovení, podle kterého daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. V návrhu, jakož i v napadeném rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, nebylo možno shledat, čím by k zásahu do vlastnického práva, zejména do citovaného práva týkajícího se daní a poplatků, mohlo dojít, stěžovatelka ani sama v ústavní stížnosti nic bližšího k důvodům a tvrzenému zásahu neuvedla.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. září 2004