Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 536/05
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem 140 00 Praha 4, Přímětická 1185, proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2005 sp. zn. 8 To 15/2005 a Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004 sp. zn. 1 T 14/2004, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel svou ústavní stížností, k poštovní přepravě poštovnímu úřadu v Praze předanou dne 18. 10. 2005, z důvodů v ní obšírně rozvedených, brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů I. a II. stupně, neboť je přesvědčen o tom, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a domáhá se jejich zrušení.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě pro její podání zákonem stanovené.
Z obsahu ústavní stížnosti a příloh k ní připojených je patrno, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Praze shora označeným uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a zároveň mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické ústavní formou. Vrchní soud v Praze rozsudkem shora označeným rozsudek soudu I. stupně částečně zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil k souhrnnému trestu v trvání 14 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 4.
7. 2003 sp. zn. 1 T 414/2002 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004 sp. zn. 11 To 368/2004, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozhodnutí vrchního soudu podal stěžovatel i dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR rozhodl svým usnesením ze dne 3. 8. 2005 sp. zn. 8 Tdo 926/2005 tak, že dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust.
§ 265b tr. ř. Toto rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl (v petitu ústavní stížnosti se jeho zrušení nedomáhá a ani v jejích důvodech postupu dovolacího soudu ničeho nevytýká a ve vztahu k němu porušení ústavně zaručených práv netvrdí).
Z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání, tj. jak sám uvádí ode dne 23. 8. 2005. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka, jak plyne ze shora uvedeného, v daném případě splněna není.
Za tohoto stavu, kdy stěžovatel, jak již uvedeno, samotné rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadá, a jde o rozhodnutí o odmítnutí nikoliv pro nepřípustnost z důvodů závisejících na úvaze soudu, je třeba šedesátidenní zákonnou lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjet již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána teprve dne 18. 10. 2005, stalo se tak evidentně po uplynutí lhůty pro její podání zákonem stanovené, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) cit. zák. jako opožděně podaná odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. října 2005