Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 539/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 21. prosince 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. K., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 1999, č. j. 2 Ko 47/99-161, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, podaným 2. listopadu 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 1999, č. j. 2 Ko 47/99-161, s tím, že podle jeho přesvědčení soud svým rozhodnutím porušil čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Poukázal také na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, který na návrh České spořitelny, a. s., Praha, směřující proti němu, prohlásil dne 30. října 1998 konkurs přesto, že již svou soukromou firmu prodal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Ko 47/99-161 bylo zjištěno, že se označený soud ve svém rozhodnutí vypořádal s námitkou stěžovatele, vznesenou v odvolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 11 K 1/98-103, ze dne 30. prosince 1998, ve kterém rovněž popíral a odmítal svou pasivní legitimaci v řízení o konkursu. Stížností napadené usnesení bylo také vyčerpávajícím a přiléhavým způsobem odůvodněno, v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 1999 zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolával, shledán nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 1999