Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Senovážné nám. 978/23, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2024 č. j. 28 Co 357/2024-1741 a výrokům II., IV., V., VI. a VII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. července 2024 č. j. 25 P 32/2017-1635, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a V. H., nezl. N. M. H. a nezl. N. D. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatelky na výkon rozhodnutí ze dne 30. 10. 2023 za neuskutečněné styky s nezletilou dcerou (blíže specifikované viz výrok I.) a nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 10 000 Kč pro nesplnění povinnosti stanovené rozsudkem obvodního soudu ze dne 6. 5. 2021 č. j. 25 P 32/2017-1150, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 2. 2. 2022 č. j. 28 Co 352, 353/2021-1247, spočívající v nepředání nezletilého syna ke styku vedlejšímu účastníkovi - otci ve dnech 9. 9. 2023, 24. 10. 2023 a 25. 10. 2023 (výrok II.). Dále soud rozhodl, že styk otce s nezletilou dcerou se neupravuje (výrok III.), a že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým synem každý sudý kalendářní týden v sobotu od 9 hodin do 18 hodin, stanovil zvlášť úpravu styku o Vánocích a prázdninách (výrok IV.) a určil místo předávání a převzetí nezletilého (výrok V.). Tím došlo ke změně předchozí úpravy styku s nezletilými (výrok VI.), současně byl zamítnut návrh stěžovatelky na vyslovení předběžné vykonatelnosti (výrok VII.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.).
3. Městský soud napadeným rozsudkem potvrdil výroky I., II., III., V. a VII. rozsudku obvodního soudu (výrok I.). Současně městský soud změnil výrok IV. rozsudku obvodního soudu, avšak jen tak, že v době letních prázdnin je otec oprávněn se stýkat s nezletilým synem vždy od 1. 7. do 8. 7. a od 1. 8. do 8. 8., jinak jej v tomto výroku potvrdil; ve výroku VI. jej dále změnil tak, že tímto rozsudkem se mění předchozí úprava styku (výrok II.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti postupu okresního soudu (potvrzeného rozsudkem městského soudu), kterým byl nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty pro nesplnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím - stěžovatelka v soudem označených dnech nepředala nezletilého syna ke styku otci. Tvrdí, že tento postup soudu nekoresponduje s tím, že soudy nakonec změnily úpravu styku otce s nezletilými. Nelze současně nařídit výkon soudního rozhodnutí, které je současně změněno, jakkoliv jde z "ryze z procesního hlediska" o úpravu pro futuro.
5. Dále stěžovatelka nesouhlasí s úpravou styku o letních prázdninách, kdy má mít otec nezletilého syna v péči celkem po dobu dvou týdnů. Jelikož má nezletilý syn u otce též přespávat, je to de facto potvrzení předchozího rozhodnutí o úpravě styku. Tato úprava nerespektuje přání nezletilého syna, který se otce bojí a nechce se s ním stýkat. To však obvodní soud ignoroval a "situaci posoudil komplexně". Podle stěžovatelky navíc "protokol z prvního pohovoru" s nezletilým nelze považovat za úplný (neobsahuje detaily popisu skutku, za který je otec v současnosti trestně stíhán - ublížení na zdraví nezletilé dceři). Poukazuje přitom na to, že soud odmítl provést důkazy - protokoly z trestního spisu, které měly prokázat způsob, jakým se chová otec ke svým dětem (otec jim podle stěžovatelky ubližuje). Nejlepšímu zájmu nezletilého neodpovídá ani soudem zúžený rozsah styku s otcem; nezletilý syn je "nucen stýkat se se svým otcem, což je povinnost, které již byli jeho starší sourozenci vzhledem k jejich věku zbaveni".
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti výroku IV. c) napadeného rozsudku obvodního soudu, který byl změněn výrokem II. napadeného rozsudku městského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech.
8. V judikatuře Ústavního soudu se konstantně jako klíčové kritérium objevuje nejlepší zájem dítěte. Podstatný je přitom závěr, že právě nejlepší zájem dítěte musí být definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je přitom primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (např. usnesení ze dne 16. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 2821/18
). Uvedeným požadavkům přitom soudy v nyní posuzované věci dostály.
9. Ústavní soud předně konstatuje, že v posuzované věci jde již o rozhodování o návrhu na změnu úpravy poměrů nezletilých dětí. Obecné soudy proto byly povinny zkoumat, zda nastala taková podstatná změna poměrů, která odůvodňovala změnu styku.
10. Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí ověřil, že obecné soudy nejenže shledaly podstatnou změnu poměrů, ale též vyložily, v čem konkrétně tato změna nastala. Ústavní soud je toho názoru, že zejména obvodní soud se s otázkou změny poměrů vypořádal dostatečně. Vycházel přitom primárně z výpovědí obou nezletilých, avšak přihlédl též k návrhu kolizního opatrovníka a zkoumal i možný vliv stěžovatelky na názor nezletilých a postoj otce. Jeho závěry následně jako správné aproboval i městský soud.
11. Přání nezletilého dítěte je i podle Ústavního soudu nutné považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně ale konstatuje, že není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. např. nález ze dne 16. 6. 2015
sp. zn. II. ÚS 2943/14
(N 110/77 SbNU 607)]. Nejlepší zájem dítěte může být v konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, rodičů, atd.), proto je možno, ba dokonce nutno vyvažovat ho s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako "přední hledisko" však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu, resp. že v případném vyvažování má vyšší váhu než ostatní oprávněné zájmy, které je však nutno též vzít v potaz [např. nález ze dne 25. 9. 2014
sp. zn. I. ÚS 3216/13
(N 176/74 SbNU 529)].
12. Z rozhodnutí obecných soudů plyne, že nezletilá se od svých 15 let (déle než rok) s otcem z vlastní vůle nestýká, a to mj. kvůli podstatnému zhoršení vzájemných vztahů (otec je navíc obžalován ze spáchání přečinu ublížení na zdraví). Soudy tudíž zohlednily především přání nezletilé a přistoupily ke změně úpravy styku s otcem (bod 30 napadeného rozsudku obvodního soudu a bod 27 napadeného rozsudku městského soudu). U nezletilého syna soudy nepřehlédly, že rovněž došlo k výraznému zhoršení jeho vztahu s otcem (bod 35 napadeného rozsudku obvodního soudu a bod 29 napadeného rozsudku městského soudu). Soudy proto úpravu styku otce s nezletilým synem podstatně zúžily, nikoliv však takovým způsobem, že by styk zůstal zcela bez úpravy (jako u jeho sestry). Není přitom pravdou, že by obecné soudy vůbec nezohlednily probíhající trestní řízení vedené proti otci pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví (body 17 a 18 napadeného rozsudku obvodního soudu) nebo mu nepřikládaly patřičnou váhu. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne opak. Obvodní soud provedl důkaz úředním záznamem o podaném vysvětlení nezletilé dcery, která se v něm vyjadřuje ohledně svého vztahu s otcem a dále obžalobou z trestního spisu, aby bylo zřejmé, pro jaký skutek ve vztahu k nezletilé dceři je otec stíhán (bod 25 napadeného rozsudku obvodního soudu). Obdobně z protokolu o pohovoru s nezletilými, který soud provedl jako důkaz, zřetelně vyplývá, že nezletilý syn popisoval incident, který se stal mezi otcem a jeho sestrou (bod 21 napadeného rozsudku obvodního soudu). Oba obecné soudy však srozumitelně uvedly, že není v jejich kompetenci vyjadřovat se k otázce toho, zda se otec skutečně dopustil ublížení na zdraví na nezletilé (tato otázka je předmětem trestního řízení).
13. Z uvedeného plyne, že soudy ve věci provedly dostatečné dokazování. Obecně přitom nejsou soudy povinny provést všechny účastníky navrhované důkazy, pakliže takový postup - tak jako v nyní posuzované věci (v bodě 25 napadeného rozsudku obvodního soudu) - zdůvodní [srov. nálezy ze dne 3. 11. 1994
sp. zn. III. ÚS 150/93
(N 49/2 SbNU 87), ze dne 27. 8. 2001
sp. zn. IV. ÚS 463/2000
(N 122/23 SbNU 191) či usnesení ze dne 28. 5. 2024
sp. zn. III. ÚS 1242/24
].
14. Obecné soudy upravily styk nezletilého syna s otcem v minimálním rozsahu tak, že o prázdninách bude u něj trávit celkem dva týdny (i "s přespáním"). Z provedeného dokazování neplyne, že by otec nebyl schopen pečovat o nezletilého (obdobně ze skutkových zjištění obecných soudů neplynou žádná zjištění o násilí, kterého by se snad měl stěžovatel dopustit vůči nezletilému). Obvodní soud pouze konstatoval výhrady k jeho chování, resp. "reakci na přání nezletilých"; podle soudu otec nedokázal projevit jakoukoli sebereflexi a zaměřil se pouze na zpochybňování tvrzení svých dětí. Navíc styk s otcem doposud probíhal více méně pravidelně (pokud jej stěžovatelka sama nezmařila). Pakliže soudy nepřistoupily k úplnému zrušení styku či postupu obdobnému, jako u nezletilé dcery, nebylo důvodu zrušit ani prázdninový styk. Ba naopak - otec a nezletilý syn mají na vzájemný styk právo. Zájmem dítěte je totiž vždy zachování vazeb s oběma rodiči. Dítě má právo poznat skutečně oba své rodiče, mít možnost trávit s každým z nich čas a vyrovnat se třeba i s tím, že jeho rodič není dokonalý. Stát má přitom odpovědnost prostřednictvím svých orgánů vést rodiče ke konstruktivnímu řešení krize jejich rodiny a k respektu k rodičovství druhého rodiče. Úplný zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem je proto řešením ultima ratio, vyhrazeným pouze pro mimořádné situace [např. nález ze dne 26. 7. 2017
sp. zn. I. ÚS 1079/17
(N 133/86 SbNU 261), body 28 a 29]; taková v nyní posuzované věci nenastala.
15. Stěžovatelka dále napadá uložení pokuty za neuskutečněné styky otce s nezletilým synem. Problematikou ukládáním pokut dle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jakožto prostředku sloužícího k vynucení splnění povinnosti uložené povinnému (zde stěžovatelce) soudem ve prospěch oprávněného (zde otce), se Ústavní soud zabýval již opakovaně, přičemž formuloval řadu ústavněprávních požadavků, kterým musejí obecné soudy dostát (např. usnesení ze dne 3. 5. 2016
sp. zn. II. ÚS 890/16
, nález ze dne 24. 1. 2023
sp. zn. II. ÚS 2355/22
).
16. Obecné soudy v napadených rozhodnutích zjistily, že styk nezletilého syna s otcem v uvedených termínech neproběhl. Soud přitom neuvěřil tvrzení stěžovatelky, že si "spletla" úpravu styku v běžném režimu s prázdninovým režimem (body 32 až 34 napadeného rozsudku). Městský soud označil dokonce její tvrzení jako "účelovou obhajobu" (bod napadeného rozsudku). Podle Ústavního soudu přitom nepředstavují závěry obecných soudů o absenci objektivních překážek realizace styku porušení základních práv stěžovatelky a z hlediska ústavnosti jim nelze ničeho vytknout. Nejde o závěry extrémní, a s ohledem na nastíněné meze přezkumu je Ústavní soud hodnotí jako udržitelné.
17. Na základě uvedeného Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly a svá rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodnily. Je nutné též upozornit na apel obvodního soudu, aby oba rodiče významně přehodnotili svůj postoj jak k druhému rodiči (zejména u stěžovatelky), tak i k samotným nezletilým (zejména u otce) (bod 40 napadeného rozsudku obvodního soudu). Ústavní stížností napadená rozhodnutí proto z ústavněprávního hlediska obstojí a nelze než uzavřít, že do základních práv stěžovatelky nebylo zasaženo.
18. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu