Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 605/05
Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci navrhovatele M. H., zastoupeného JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem 787 01 Šumperk, Slovanská 21, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2005 sp. zn. 15 Co 255/2005 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2004 sp. zn. 25 C 254/2004, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že dle jeho přesvědčení Krajský soud v Ostravě citovaným rozsudkem porušil jeho právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1, jakož i právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na soudy učiněné a dle jeho názoru nesprávné hodnocení nájemní smlouvy vztahující se k domu na ul. Kostelní v Mohelnici a uvedl, že stížností napadená rozhodnutí považuje za nespravedlivá, odporující zákonům a uvedeným ustanovením Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 12.125,- Kč s přísl., a opodstatněně konstatoval, že Okresní soud v Olomouci z provedených důkazů dovodil správný závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o užívání nebytových prostor, o jejíž existenci žalobce, nyní stěžovatel, svůj nárok na žalované plnění opíral, přes poučení soudem I. stupně z jiného titulu tvrzený nárok neuplatnil, jako účastník řízení uvedl, že žalovaná v době, za kterou nájemné požaduje, předmětné prostory neužívala. V postupu soudů při hodnocení provedených důkazů nebyl shledán rozpor s § 132 obč. soudního řádu, odůvodnění rozsudku soudu II. stupně je přiléhavé a vyčerpávající a proto lze na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2005