Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III.ÚS 619/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 619/04
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. S., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 275/04 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 10. 2004 a označeným jako "ústavní stížnost proti odmítnutí ústavní stížnosti č. j. II. US 275/04 ze dne 12. 8. 2004 a následných ústavních stížností prováděných v dané věci mimo ústní jednání", brojila stěžovatelka proti postupu orgánů veřejné moci, včetně Ústavního soudu, v její právní věci.
Vzhledem k tomu, že uvedený návrh nesplňoval podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění jeho formálních vad. Formální vady spočívaly především v tom, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). K odstranění této vady byla stěžovatelce stanovena lhůta v trvání 30 dnů s poučením, že pokud ji neodstraní, může být její návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Dle poštovní doručenky tuto výzvu stěžovatelka převzala dne 6. 12. 2004.
Na danou výzvu stěžovatelka reagovala žádostí doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 12. 2004 o prodloužení lhůty k odstranění vady návrhu, a to do 31. 1. 2005, a dále o "přidělení advokáta podle ustanovení § 83 zákona č. 182/1993 Sb.". Žádosti o prodloužení lhůty Ústavní soud přípisem ze dne 10. 1. 2005, doručeným dne následujícího, vyhověl a stěžovatelce k uvedenému datu lhůtu prodloužil.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ani v takto prodloužené lhůtě vadu svého návrhu neodstranila, Ústavní soud její návrh odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Zbývá dodat, že Ústavní soud není, jak ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje (a jak muselo být stěžovatelce z předchozích řízení vedených před Ústavním soudem známo), oprávněn advokáta přidělovat či ustanovovat, a že směřuje-li ústavní stížnost proti usnesení Ústavního soudu, jímž byl její návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut, jednalo by se o návrh ve smyslu § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, který by bylo nutno dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout (viz např. usnesení Ústavního soudu ze 7. 8. 1996, sp. zn. II. ÚS 148/96 ; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, usn. č. 16).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. února 2005