Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 647/99
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele L. F., zastoupeného JUDr. Z. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 1999, sp. zn. 7 To 494/99, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 1999, sp. zn. 7 To 494/99, s tím, že podle jeho přesvědčení řízením o odvolání státního zástupce a výrokem o změně senátu k projednání a rozhodnutí věci byla porušena práva, zaručená v čl. 38 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 1999 bylo nepochybně zjištěno, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, který rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí s tím, že tak učiní jiný senát. Stěžovatel má tedy procesní prostředky k ochraně svých práv - možnost odvolání proti novému rozhodnutí soudu I. stupně, tedy i proti rozhodnutí senátu jiného složení. S ohledem na výše uvedené byl návrh jako nepřípustný v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2000