Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky ÚAMK a. s., sídlem Na Strži 1837/9, Praha 4, zastoupené JUDr. Markem Pavlovským, PhD., advokátem, se sídlem Plzeňská 4, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 14. prosince 2023, č. j. 23 Cdo 1231/2023-277, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2022, č. j. 14 Co 288/2020-259, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.
května 2022, č. j. 23 Cdo 1313/2021-237, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2020, č. j. 14 Co 288/2020-197, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. prosince 2019, č. j. 28 C 325/2016-164, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Právní předchůdkyně stěžovatelky se žalobou domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 1 472 442,67 Kč s příslušenstvím coby pojistného plnění z havarijního pojištění. Tento nárok jí měl vzniknout dopravní nehodou, při které řidič pojištěného odtahového vozidla narazil hydraulickým ramenem do nadchodu pro chodce, čímž se rameno deformovalo a vznikla škoda. Mezi účastníky bylo sporné, zda se na dané pochybení řidiče vztahuje výluka obsažená ve Všeobecných pojišťovacích podmínkách pro soukromé pojištění vozidel (dále jen "VPP"), podle které se pojištění nevztahuje na škody způsobené nesprávnou obsluhou vozidla. Vedlejší účastnice spatřovala nesprávnou obsluhu v tom, že řidič neuložil hydraulické rameno do transportní polohy v souladu s návodem. Právní předchůdkyně stěžovatelky naproti tomu tvrdila, že hydraulické rameno při přepravě v přepravní poloze bylo.
2. Obvodní soud se přiklonil k názoru vedlejší účastnice a žalobu právní předchůdkyně stěžovatelky zamítl. Za nesprávnou obsluhu považoval neumístění hydraulického ramene do bezpečné polohy. Městský soud jeho rozsudek ve věci samé potvrdil rozsudkem č. j. 14 Co 288/2020-197 (dále jen "první rozsudek"). Oproti obvodnímu soudu spatřoval nesprávnou obsluhu v tom, že řidič nerespektoval dopravní značku "zákaz vjezdu vozidel, jejichž výška přesahuje vyznačenou mez". S tímto posouzením nesouhlasil Nejvyšší soud, který k dovolání stěžovatelky rozsudek městského soudu zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Upozornil, že účastníci nevedli spor o tom, zda za nesprávnou obsluhu lze považovat i přepravování jeřábu v nesprávné poloze, ale o tom, zda se tak v dané věci skutečně stalo. Pokud však již městský soud k výkladu pojmu "nesprávná obsluha" obsaženého ve VPP přistoupil, musel dodržet zákonem a judikaturou vymezená výkladová pravidla. Tuto povinnost nesplnil, neboť se nezabýval tím, zda jím přijatý výklad, podle kterého je nesprávnou obsluhou vozidla nerespektování konkrétní dopravní značky, odpovídá ve VPP demonstrativně vypočteným případům nesprávné obsluhy a vůli stran, a zda není v logickém rozporu s účelem havarijního pojištění.
3. Svým rozsudkem č. j. 14 Co 288/2020-259 ("dále jen druhý rozsudek") městský soud rozsudek obvodního soudu ve věci samé opět potvrdil. Výluku zahrnující nesprávnou obsluhu vozidla vyložil tak, že se vztahuje na ty situace, které vzniknou nedodržením pokynů v návodu k obsluze. Shodně s obvodním soudem uzavřel, že řidič v souladu s pokyny v návodu nepostupoval, jelikož neuložil rameno do předepsané polohy. Výluka z pojištění se proto uplatní. Dovolání stěžovatelky proti druhému rozsudku městského soudu Nejvyšší soud odmítl po nepřípustnost a z části též pro vady. Měl za to, že předchozí pochybení ve výkladu pojistných podmínek městský soud napravil.
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
5. Obvodnímu soudu stěžovatelka vytýká, že závěr o nesprávné poloze hydraulického ramena učinil na základě zjištění, že závěsný kříž lze odmontovat, aniž by se však zabýval tím, že tak lze učinit pouze při použití značné síly, která překračuje fyzické limity řidiče a byla by v rozporu se zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Městský soud ve svém druhém rozsudku přihlédl k novým skutečnostem a na totožný skutek aplikoval nové právní hodnocení, které bylo pro stěžovatelku překvapivé. Ačkoliv nejdříve městský soud přisvědčil stěžovatelce, že nesprávnou obsluhou v dané věci nebylo to, že rameno jeřábu bylo společně se závěsným křížem v době přepravy odtahovaného vozidla nad tímto vozidlem, následně nesprávně svůj právní výklad změnil a za nesprávnou obsluhu považoval skutečnost, že řidič nedodržel právní předpisy předepisující výšku vozidla. Městský soud opomněl vyřešit právní otázku, co bylo skutečnou příčinou škody. Jeho názor, že jakékoliv porušení pravidel řidiče při provozu na pozemních komunikacích nelze vykládat jako dopravní nehodu, ale jako nesprávnou obsluhu vozidla, je chybný. Obecné soudy nepřistupovaly ke stěžovatelce nestranně. Nejvyšší soud nesprávně posoudil část dovolání stěžovatelky jako vadné.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části napadající část výroku III rozsudku obvodního soudu stanovící výši náhrady nákladů státu a první rozsudek městského soudu není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo zrušeno či změněno.
7. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
8. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
9. Zpochybňuje-li stěžovatelka skutkový závěr obecných soudů, že řidič vozidla nepřevážel hydraulické rameno v předepsané poloze, tím, že obecnými soudy vyžadovaný postup řidiče nebyl možný, je třeba upozornit na to, že Ústavnímu soudu zpravidla přezkum skutkových závěrů nepřísluší. K porušení práva na soudní ochranu nicméně může dojít, pokud by například soudy učiněná skutková zjištění byla v extrémním nepoměru s provedenými důkazy nebo pokud by soudy některý z navržených důkazů opomenuly [nález sp. zn. I. ÚS 2864/09
(N 101/57 SbNU 305)]. Nic takového stěžovatelka netvrdí, nepoukazuje na v řízení provedený důkaz, se kterým má být skutkové zjištění obecných soudů v rozporu, či důkaz opomenutý, ze kterého by její tvrzení o neproveditelnosti převozu hydraulického ramena ve vyžadované poloze plynulo. Stěžovatelka tedy ničím konkrétním nevyvrací závěr znalce, dle kterého bylo možné kříž i hydraulické rameno složit za kabinu vozidla.
10. Námitka stěžovatelky, že městský soud chybně přihlédl k novým skutečnostem, je v rozporu s její následnou námitkou, že městský soud na totožný skutek (tedy na shodný skutkový stav) aplikoval nový právní výklad. Tento výklad nemohl být pro stěžovatelku překvapivým, neboť je obdobný s právním výkladem obvodního soudu a Nejvyššího soudu, jejichž rozsudky druhému rozsudku městského soudu předcházely a stěžovatelka tudíž měla dostatečný prostor na něj reagovat. K tomu je vhodné dodat, že právním výkladem se v tomto ohledu rozumí posouzení otázky, zda se nesprávnou obsluhou rozumí i přeprava ramene v rozporu s návodem k obsluze. Závěr o tom, zda řidič skutečně rameno nesprávně přepravoval, je závěrem skutkovým (k němu viz výše).
11. Z rozsudků městského soudu ani implicitně neplyne, že by městský soud původně za nesprávnou obsluhu nepovažoval převážení ramene jeřábu v době přepravy odtahového vozidla nad tímto vozidlem a později dovodil nesprávnou obsluhu pouze z toho, že řidič nedodržel právní předpisy. Stejně tak z druhého rozsudku neplyne názor, že jakékoliv porušení pravidel řidiče při provozu na pozemních komunikacích není dopravní nehodou, ale nesprávnou obsluhou vozidla. Není ani pravdou, že by městský soud opomněl odpovědět na otázku, co bylo skutečnou příčinou škody (viz bod 58 jeho druhého rozsudku). Nic nenaznačuje ani tomu, že by obecné soudy přistupovaly k účastníkům nikoliv nestranně.
12. Ani na postupu Nejvyššího soudu není nic neústavního. Nejvyšší soud logicky a srozumitelně odůvodnil, proč dovolání bylo zčásti vadné a zčásti nemohlo naplnit podmínky přípustnosti.
13. S ohledem na uvedené Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu