Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 655/99
Ústavní soud rozhodl ve věci podaného návrhu JUDr. S. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 1999, sp. zn. 5 Cmo 208/99, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 20. července 1999, sp. zn. A 1166, F 13840/99/1, mimo ústní jednání dne 23. 2. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním, označeným jako "ústavní stížnost", napadl JUDr. S. K., advokát se sídlem v Brně, jménem ing. I. E., v jeho obchodní věci, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 1999 (5 Cmo 208/99-99) a spolu s ním také jemu předcházející usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 20. července 1999 (A 1166,
F 13840/99/1) s tvrzením, že rozhodnutími obou obecných soudů, resp. řízením, jež jejich vydání předcházelo, došlo k porušení "zásad spravedlivého procesu"; k ústavní stížnosti však nebyla připojena plná moc, která by advokáta k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem opravňovala.
Předložení zvláštní plné moci vyžadované zákonem je pro zastoupení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) esenciální podmínkou zahájení řízení, nicméně podmínkou natolik banální, že ji advokátovi jako profesionálnímu zástupci není zapotřebí zvlášť připomínat, zejména je-li z podání advokáta (viz rubrika podání) patrno, že nejde o omluvitelné nedopatření.
Jestliže za zmíněných okolností není prokázáno, že advokát je k zastoupení klientem pověřen a že pověření (plnou moc) přijal, nezbylo než usoudit, že ústavní stížnost je podána někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona] a o ní jako o takové rozhodnout odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 23. února 2000