Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 663/05
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Lidická 47, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 2. 2002, čj. 45 E 355/2001-31, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2002, čj. 21 Co 200/2002-42, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, čj. 20 Cdo 1023/2004-91, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností ze dne 7. 12. 2005 brojil stěžovatel proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů. Současně požádal o prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Za takové rozhodnutí, vzhledem k nesprávnému poučení odvolacího soudu, lze v daném případě považovat výše označené usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle § 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto. Toto rozhodnutí, jak patrno z příloh k ústavní stížnosti, bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno dne 31.
8. 2004. Jestliže nyní projednávanou ústavní stížnost stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 16. 12. 2005, učinil tak po zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti si byl stěžovatel, jak vyplývá z ústavní stížnosti, vědom. Jestliže pak požádal o prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti, nutno odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, dle které nelze tuto lhůtu prodloužit či její promeškání prominout, neboť takový postup kogentní ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu neumožňuje (viz usnesení ze dne 16.
11. 1994, sp. zn. IV. ÚS 110/94 , publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, usn. č. 21). Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. února 2006