Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jany Jahodové, zastoupené Mgr. Michalem Hledíkem, LL.M., advokátem, sídlem Kpt. Jaroše 317/24, Mělník, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023 č. j. 22 Cdo 3177/2023-287, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2023 č. j. 30 Co 69/2023-265 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. července 2022 č. j. 20 C 226/2020-203, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení a Moniky Jahodové, Marty Jahodové a Vlastimila Jahody, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud předně musí odmítnout, že by obecné soudy nedostály svým povinnostem plynoucím ze základního práva na soudní ochranu, resp. na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka namítala. V odůvodnění napadených rozhodnutí totiž obecné soudy srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení vysvětlily důvody, pro které považovaly smlouvy, jimiž došlo k dispozici se spornými nemovitostmi, za neplatné. Současně obecné soudy uvedly, proč nemohla být jak žalovaná 1), tak i stěžovatelka při nabývání na základě vedlejší účastnící zpochybněných smluv v dobré víře.
Již z rozsudku nalézacího soudu se podává, že jednání žalovaného 2) bylo účelové, kdy tento přistoupil k prodeji rodinného domu, v němž bydlel společně se svými dětmi, aniž by měl zajištěné bydlení jiné. Svoji pochybnost o platnosti dotčených smluv opřely obecné soudy též o způsob úhrady peněžních prostředků za převod předmětných nemovitostí a způsob jejich dalšího využití. Všichni žalovaní jsou sourozenci a nalézací soud dostatečně vysvětlil důvody, pro které stěžovatelka musela mít pochybnost o tom, že žalovaná 1) je vlastnicí dotčeného domu.
Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné. Předně je zapotřebí uvést, že je to pouze Nejvyšší soud, který je oprávněn rozhodovat o obsahu dovolání, resp. o tom, zda je dovolání přípustné a důvodné. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu přezkoumávat z moci úřední správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při jakékoliv pochybnosti dovolatele, nýbrž je naopak povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241 a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je totiž z rozhodnutí zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy.
Z výše vyložených důvodů má Ústavní soud za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou ústavně konformní a z ústavněprávního hlediska jim není čeho vytknout. V podrobnostech lze stěžovatelku odkázat na závěry obecných soudů. Ústavní soud tak ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu