Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele S. Z., právně zastoupeného Mgr. Vladimirem Churcevem, advokátem, sídlem Kolínská 1964/12, Praha 3, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, Obvodní oddělení České Budějovice ze dne 17. října 2023 č. j. KRPC-141707-15/TČ-2023-020110-SME, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2024 č. j. 8 Nt 852/2024-4, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, Obvodní oddělení České Budějovice a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení a Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením policejního orgánu ze dne 17. 10. 2023 bylo rozhodnuto podle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti tak, že se zajišťují peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč na bankovním účtu stěžovatele. Proti rozhodnutí policejního orgánu podal stěžovatel řádně a včas stížnost, která byla napadeným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích jako nedůvodná zamítnuta.
3. Odůvodnění napadených rozhodnutí není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jejich obsah, jakož i průběh řízení, je účastníkům dostatečně znám.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v usnesení policejního orgánu je pouze popsán tok peněžních prostředků na účtech údajné poškozené a další jednání neznámého pachatele. Stěžovatel se však domnívá, že usnesení policejního orgánu by mělo být v souladu s požadavky dle ustanovení § 134 odst. 2 trestního řádu podrobněji odůvodněno. V usnesení policejního orgánu chybí úvahy, jež by provazovaly jednotlivé toky peněžních prostředků na účet údajné poškozené se zajištěnými peněžními prostředky stěžovatele. Z odůvodnění totiž musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry policejního orgánu na straně druhé, kdy toto v usnesení policejního orgánu chybí.
5. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost [viz např. usnesení sp. zn. II.
ÚS 267/03 ze dne 15. dubna 2004 (U 18/33 SbNU 401), sp. zn. I. ÚS 331/04 ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. I. ÚS 155/06 ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. I. ÚS 105/07 ze dne 9. října 2007, sp. zn. II. ÚS 2475/08 ze dne 28. listopadu 2008, sp. zn. IV. ÚS 1935/09 ze dne 17. září 2009, sp. zn. IV. ÚS 1054/12 ze dne 27. února 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
7. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje [srov. především nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. srpna 2015 (N 147/78 SbNU 275)] za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol k Úmluvě"), jakož i čl.
11 Listiny. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu čl. 1 odst. 1 druhé věty Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 zmíněného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7. prosince 1976, stížnost č. 5493/72).
Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. prosince 2013 (N 206/71 SbNU 429) a usnesení sp. zn. II. ÚS 708/02 ze dne 11. března 2004 či sp. zn. III. ÚS 125/04 ze dne 1. července 2004].
8. Ústavní soud předně nemůže nepřisvědčit základní stěžovatelově námitce, že policejní orgán a po něm i okresní soud odůvodnily napadená usnesení tak nedostatečně, že z nich nejsou patrné jejich úvahy a jsou tak nepřezkoumatelná. Stěžovatel brojil proti závěru policejního orgánu o tom, že jde o výnos z trestné činnosti. Ten však vcelku logicky dospěl k závěru, že peněžní prostředky jsou považovány za výnos z trestné činnosti, jestliže byly získány trestným činem nebo byly nabyty za věci získané trestným činem nebo za věci tvořící odměnu za trestný čin.
Zákon nevyžaduje, aby šlo jen o peněžní prostředky na účtu obviněného. Aplikace ustanovení § 79a trestního řádu vyžaduje vyšší míru pravděpodobnosti, že prostředky získané prověřovanou trestnou činností byly výnosem trestné činnosti, nikoliv jistotu. V projednávané věci je v počátečních fázích trestního řízení zjišťováno z dosud obstaraných podkladů, že existuje důvodné podezření, že finanční prostředky byly na účet stěžovatele (a dalších) zaslány přímo z bankovního účtu poškozené v bezprostřední souvislosti s jednáním neznámého pachatele, které lze právně posoudit jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, a proto je třeba tyto finanční prostředky považovat za výnos z trestné činnosti.
Okresní soud v rámci rozhodnutí o stížnosti nezpochybnil argumentaci stěžovatele ohledně dobré víry, se kterou uzavíral prostřednictvím binance.com prodejní transakci, ale pro posouzení povahy finančních prostředků, kterými jim neznámý pachatel zaplatil za kryptoměnu, nemá tato okolnost významu; odůvodňovala by spíše procesní postavení stěžovatele (ů) coby osob poškozených. Jak správně odůvodnil okresní soud své usnesení, je třeba přihlédnout k tomu, že usnesení o zajištění bylo vydáno na samém počátku přípravného řízení a policejní orgán měl omezené informace o popisu skutku v podobě vysvětlení poškozené a výpisu z jejího účtu, přičemž musel tyto skutečnosti vyhodnotit a učinit rozhodnutí, poněvadž jinak by mohlo hrozit, že dojde k odčerpání finančních prostředků z toho kterého účtu.
9. Ústavní soud z ústavněprávního hlediska nenachází důvod, aby tyto úvahy orgánů činných v trestním řízení a závěry z nich vyplývající rozporoval. Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat rovněž na výši zajištěné částky, kterou lze v souladu s dlouhodobou judikaturou Ústavního soudu považovat za bagatelní. I když tzv. bagatelnost věci Ústavní soud vztahuje primárně k věcem, jež jsou rozhodovány v civilních řízeních, nelze ani v tomto případě od charakteristiky bagatelnosti zcela odhlédnout, zejména v souvislosti s posláním Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, tedy s tím, že zajištění malého množství peněžních prostředků, nadto zajištění dočasné a prozatím i krátkodobé, nemá způsobilost porušit stěžovatelova majetková práva.
10. Protože ze shora uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu