Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky BESTER GENERACION UK LIMITED, sídlem Suite 163, 2 Landsdowne Row, Mayfair, W1J 6HL London, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 08409842, zastoupené Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem, sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2023 č. j. 27 Co 154/2021-998, jíž byl potvrzen výrok III. rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. června 2021 č. j. 7 C 75/2020-925, a proti výroku III. téhož rozsudku krajského soudu, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a 1) PBS Group, a. s., sídlem Krakovská 583/9, Praha 1 - Nové Město, a 2) První brněnské strojírny Velká Bíteš, a. s., sídlem Vlkovská 279, Velká Bíteš, jako vedlejších účastnic, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
sp. zn. I. ÚS 1448/23 , neboť v části týkající se věci samé bylo podáno dovolání, o němž v době rozhodnutí Ústavního soudu nebylo rozhodnuto. Dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 13. 2. 2024 č. j. 27 Cdo 2124/2023-1024.
Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zásah spatřuje v nesprávném stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí krajského soudu.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.
V judikatuře Ústavního soudu se uplatňuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Tato zásada se o to více projevuje při rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy, které nelze stavět na roveň rozhodování ve věci samé. Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, neboť se zde projevují aspekty nezávislého soudního rozhodování, a Ústavní soud proto není oprávněn v podrobnostech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí.
Ústavněprávního významu by náhrada nákladů řízení nabyla pouze v případě extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti, pokud by závěry obecných soudů byly svévolné nebo naplňovaly znaky přepjatého formalismu. Zásahy Ústavního soudu jsou v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení spíše výjimečné (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 727/2000 , nález ze dne 24. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 619/2000 ).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnila již před obecnými soudy. Dle jejího názoru se mělo postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť výše ručitelského závazku byla v době podání žaloby již známa, protože ji v předchozím řízení určil britský soud pro případ, že by stanovené částky nezaplatila společnost PBS ENERGO, a. s. S touto argumentací se však krajský soud přesvědčivě vypořádal (srov. odst. 24 a 25 napadeného rozsudku). Stěžovatelka se domáhá přehodnocení těchto závěrů, argumentuje však převážně v rovině podústavního práva.
Jak však bylo vysvětleno výše, Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat napadená rozhodnutí z hlediska správnosti výkladu podústavního práva, nýbrž z hlediska ústavnosti. Z ústavněprávního hlediska učiněným závěrům nelze nic vytknout, neboť jsou srozumitelně odůvodněny a nevykazují známky svévole ani jiného kvalifikovaného excesu. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu