Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 735/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 192/99-39, ze dne 4. prosince 2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j.
29 Ca 192/99-39, ze dne 4. prosince 2000, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen na právech, jež jsou zaručena čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že rozhodnutí, na základě nichž byl zavázán uhradit dodatečně vyměřené clo a daň z přidané hodnoty, považuje za nezákonná, odporující § 75 odst. 1 písm. a) bodu 1. celního zákona.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 192/99-39, ze dne 4. prosince 2000, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává v návrhu, shledán nebyl. Označený soud se v podrobném a přiléhavém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami navrhovatele - vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah ustanovení § 65 odst. 1 písm. f), § 66 odst. 1 a § 75 odst. 1 písm. f) celního zákona (č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a dle nich pak zhodnotil postup Celního ředitelství Brno a Celního úřadu Břeclav-dálnice při určování celní hodnoty zboží, dováženého stěžovatelem z Maďarské republiky. S ohledem na výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 8. března 2001