Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené JUDr. Vítem Širokým, advokátem v Praze 5, U Nikolajky 5, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. října 2006, čj. 0 Nt 893/2006-13, a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 7. srpna 2006, čj. 2 ZN 1270/2006-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Shora citovaným usnesením státního zástupce nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky jako majitelky v usnesení uvedeného bankovního účtu o zrušení, případně omezení zajištění finančních prostředků na jejím účtu podle příslušných ustanovení trestního řádu. Okresní soud v Děčíně shora citovaným usnesením zamítl stížnost stěžovatelky, když neshledal její stížnost důvodnou. Podle soudu je prokázáno, že Policie ČR v souvislosti s trestním stíháním obviněné třetí osoby zjistila, že tato osoba složila na účet stěžovatelky částku ve výši 666 000,- Kč, o níž je důvodné podezření, že ji tato obviněná třetí osoba nabyla v souvislosti s trestnou činností.
Stěžovatelka tvrdí, že citovaná usnesení porušila její základní právo na řádný a spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnické podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně polemizuje též s trestním stíháním proti obviněné Ing. B.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě se věc týká trestního řízení ve stádiu přípravného řízení. Podle ust. § 79a tr. ř. o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu. Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo je omezí. Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu, neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí (odst. 4).
Z uvedeného plyne, že procesní úkon podle § 79a tr. ř. je svou povahou zatímní a zajišťovací, přičemž z těchto důvodů nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka má k dispozici podle ust. § 79a odst. 4 tr. ř. procesní prostředky k ochraně svých práv. Takovéto prostředky jsou o to dostupnější za situace, kdy se podle stěžovatelky obecný soud řádně nevypořádal s její stížností, neboť nevzal na zřetel její později odeslané odůvodnění stížnosti. S ohledem na uvedené tedy Ústavní soud nemá pravomoc o věci v této procesní fázi meritorně rozhodovat a nemůže do rozhodovacího procesu ani jakkoliv jinak vstupovat. Pokud by Ústavní soud postupoval jinak, významně by narušil princip subsidiarity vlastního rozhodování. Je na stěžovatelce, aby podle ust. § 79a tr. ř. podala novou žádost a eventuálně proti pro ní negativnímu rozhodnutí podala stížnost k obecnému soudu, kde řádně uplatní argumenty uvedené v ústavní stížnosti.
O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost je nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2006