Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele L. N. R., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 18 Co 170/2023-6412, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. března 2023, č. j. 60 P 133/2020-6152, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a V. M. a J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Podanou ústavní stížností se nezletilý stěžovatel (ve věku 8 let) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o změně poměrů nezletilého a o neshodách rodičů o významných věcech v rámci rodičovské odpovědnosti. Rovněž žádá o přednostní projednání věci.
2. Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska splnění procesních předpokladů řízení, přičemž posuzoval, zda je nezletilý stěžovatel osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
3. Předně je nutno uvést, že stěžovatel udělil plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem v záhlaví uvedené právní zástupkyni, resp. že k ústavní stížnosti byla přiložena plná moc opatřená jeho podpisem. Podle § 20 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platí, že každý může samostatně právně jednat před soudem jako účastník v takovém rozsahu, v jakém je svéprávný. V případě nezletilého účastníka řízení je při posuzování rozsahu jeho procesní způsobilosti nutno hodnotit, zda je k učinění toho kterého procesního úkonu dostatečně rozumově a volně vyspělý. Je přitom pravdou, že Ústavní soud již dříve akceptoval ústavní stížnosti podané přímo nezletilými stěžovateli, u nichž dospěl k závěru, že s ohledem na jejich věk, případně i další podstatné skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu, byli prokazatelně schopni posoudit smysl a důsledky svého jednání, tj. že byli dostatečně způsobilí k tomu, aby samostatně vystupovali v řízení o své ústavní stížnosti a aby za tímto účelem udělili právnímu zástupci plnou moc k jejich zastupování (srov. např. nález ze dne 21. 4. 2016,
sp. zn. I. ÚS 3598/14
, jímž bylo rozhodováno o ústavní stížnosti stěžovatelky ve věku 16 let, či nález ze dne 15. 8. 2022,
sp. zn. II. ÚS 1626/22
, jenž se týkal stěžovatele ve věku 14 let; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
4. V posuzované věci nicméně k takovému závěru dospět nelze, a to především z důvodu stále ještě nízkého věku nezletilého stěžovatele - 8 let - jenž mu podle názoru Ústavního soudu prozatím neumožňuje plně pochopit smysl soudního řízení, kvalifikovaně vyjádřit vlastní názor na podání ústavní stížnosti a především vyhodnotit možné důsledky s tímto řízením spojené.
5. Ústavní soud připomíná, že nezletilému stěžovateli byl v řízení před obecnými soudy ustanoven kolizní opatrovník podle § 892 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a to Městská část Praha 3, resp. úřad této městské části, neboť zákonný zástupce nemůže za nezletilého jednat v případě, jsou-li jejich zájmy v rozporu. Po ustanovení kolizního opatrovníka tak již rodič v daném rozsahu nevykonává zákonné zastoupení nezletilého, neboť jeho právním zástupcem se stává ustanovený kolizní opatrovník; nezletilý sám, jak již uvedeno, v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti (zásadně) jednat nemůže.
6. V posuzované věci se možnost kolize zájmů mezi nezletilým stěžovatelem a jeho rodiči (vedlejšími účastníky) jeví nevyhnutelnou, neboť ústavní stížností je navrhováno zrušení rozhodnutí, jimiž byl nezletilý stěžovatel mimo jiné svěřen do střídavé péče rodičů a jimiž bylo rozhodnuto o nahrazení jejich souhlasů ve významných záležitostech týkajících se nezletilého stěžovatele.
7. Za účelem ochrany práva nezletilých na přístup k soudu Ústavní soud ustáleně vychází z názoru, že v případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník (k tomu viz blíže např. usnesení ze dne 1. 11. 2022,
sp. zn. IV. ÚS 2492/22
nebo ze dne 5. 4. 2022,
sp. zn. II. ÚS 640/22
, a tam odkazovanou judikaturu).
8. Ústavní soud proto zaslal koliznímu opatrovníkovi, ustanovenému nezletilému stěžovateli v řízení před obecnými soudy, ústavní stížnost nezletilého a požádal ho o sdělení, zda s jejím podáním souhlasí.
9. Kolizní opatrovník sdělil, že s podáním ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele nesouhlasí. Z jejího obsahu je podle opatrovníka zjevné, že jde nikoliv o návrh nezletilého stěžovatele, ale pouze o opakující se argumentaci matky (první vedlejší účastnice). Zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, že by se otec (druhý vedlejší účastník) dopouštěl matkou v ústavní stížnosti opakovaně tvrzeného jednání. Matka dlouhodobě neakceptuje otce jako druhého rodiče, podává ve věci další návrhy i trestní oznámení. Matka opakovaně vznáší výhrady i vůči opatrovníkovi, žádné z nich však nebyly obecnými soudy shledány opodstatněnými. Závěrem sdělení opatrovník zopakoval nesouhlas s podáním ústavní stížnosti.
10. Ústavní soud ve shodě s vyjádřením kolizního opatrovníka doplňuje, že nejen obsah ústavní stížnosti, ale též vývoj řízení před obecnými soudy, množství dřívějších ústavních stížností podaných jak jménem matky, tak nezletilého stěžovatele, a především pak nízký věk nezletilého nasvědčují tomu, že jde opět o procesní taktiku matky, která se snaží prostřednictvím nezletilého dosáhnout prosazení především vlastních zájmů.
11. S ohledem na zde uvedené Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost nezletilého stěžovatele bylo nutno posoudit jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou (ke shodnému závěru ve vztahu k nezletilému stěžovateli dospěl Ústavní soud též ve věcech vedených pod
sp. zn. III. ÚS 3096/21
či
III. ÚS 307/21
, v nichž matka ústavní stížnosti podala jak svým jménem, tak jménem nezletilého).
12. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost - mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení - odmítl soudkyní zpravodajkou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
13. Žádostí o přednostní projednání věci se Ústavní soud blíže nezabýval, neboť nebyla nijak odůvodněna. S ohledem na předmět řízení nicméně o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka