Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 85/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. M., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 1999, sp. zn. 3 To 133/98, a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 1998, sp. zn. 45 T 10/98, mimo ústní jednání dne 8. 6. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Obsáhlými vlastními podáními usiloval stěžovatel ve své trestní věci o ústavní přezkum postupu orgánů činných v trestním řízení, aniž by však bylo dostatečně zřejmé, která ústavně zaručená základní práva a jakým způsobem v řízení před těmito orgány (Městským soudem v Praze - 45 T 10/98, příp. Vrchním soudem tamtéž - 3 To 133/98) měla být porušena; nadto stěžovatel nepředložil Ústavnímu soudu plnou moc zástupce, který by jej v případném řízení před Ústavním soudem zastupoval (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Tyto formální vady včetně výzvy k volbě zástupce (předložení plné moci) byly stěžovateli přípisem Ústavního soudu dne 25. 3. 1999 vytknuty s tím, že současně mu byla stanovena k odstranění formálních vad v jeho podání lhůta v trvání 60 dnů.
Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 26. 3. 1999, a protože k dnešnímu dni stěžovatel formální vady svého podání neodstranil, je zřejmé, že Ústavním soudem stanovená lhůta proběhla marně, a proto bylo o stěžovatelově podání rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) cit. zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona). V Brně dne 8. června 1999