Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Davida Uhlíře, ve věci ústavních stížností obchodní korporace Autometal, spol. s r. o., sídlem Zalužany 99, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2018 č. j.
6 Afs 294/2018-38, vedené pod sp. zn. III. ÚS 873/19 , proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. ledna 2019 č. j. 7 Afs 322/2018-49, vedené pod sp. zn. II. ÚS 874/19 , proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2018 č. j. 5 Afs 277/2018-40, vedené pod sp. zn. I. ÚS 875/19 , proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2018 č. j. 6 Afs 293/2018-39, vedené pod sp. zn. III. ÚS 876/19 , a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2018 č. j.
6 Afs 295/2018-39, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 877/19 , o návrhu na spojení, takto:
Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 873/19 , sp. zn. II. ÚS 874/19 , sp. zn. I. ÚS 875/19 , sp. zn. III. 876/19 a sp. zn. IV. ÚS 877/19 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 873/19
.
Ústavní soud obdržel ve výroku uvedených pět ústavních stížností, jimiž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu.
Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. Z předmětných ústavních stížností (obsahově téměř totožných) a jejich příloh Ústavní soud zjistil, že napadenými rozsudky byly zamítnuty stěžovatelčiny kasační stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze, kterými byly zamítnuty její žaloby proti rozhodnutím Generálního ředitelství cel ohledně zařazení zboží do podpoložky celního sazebníku. Ústavní soud, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení, tyto věci spojil ke společnému řízení. V souladu s rozvrhem práce pro rok 2019 č. Org. 21/19 je soudcem zpravodajem v této věci soudce Jiří Zemánek.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2019
Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu
5. Ústavní soud předesílá, že napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
Při výkonu této své pravomoci je samozřejmě i Nejvyšší správní soud povinen vykládat a používat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy v souladu s účelem a smyslem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. II. ÚS 369/01 ze dne 18. 12. 2002 (N 156/28 SbNU 401)]. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možno kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. III.
ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález sp. zn. IV. ÚS 239/03 ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159) a další].
6. Ústavní soud ve věcech stěžovatelky žádné z takových pochybení neshledal a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo.
7. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v ústavních stížnostech v podstatě pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnila již před obecnými soudy a která, jak je zřejmé z výše uvedeného, jimi byla dostatečným způsobem vypořádána. Ústavní soud je přesvědčen, že v posuzované věci není důvodu, aby závěr Nejvyššího správního soudu a městského soudu z ústavněprávního hlediska neakceptoval, když napadená rozhodnutí považuje za řádně odůvodněná a přesvědčivá. Ke všem konkrétním argumentům, jež stěžovatelka vznesla v ústavní stížnosti, se správní soudy dostačujícím způsobem vyjádřily.
8. Jak konstatoval městský soud, celní úřad i vedlejší účastník srozumitelně objasnili, jaké vlastnosti dovážené zboží má a k jakému účelu je určeno. Zcela irelevantní je otázka, kterou měl dle stěžovatelky posoudit znalec (zda může zboží samo o sobě plnit jakýkoliv účel v motorovém vozidle, případně jaké úkony je třeba vykonat, aby se z dovezeného zboží stal dokončený výrobek schopný plnit plnohodnotnou funkci v osobním automobilu), když pro celní zařazení zboží není rozhodující skutečnost, zda samotné zboží je schopné plnit konkrétně určený účel v automobilu, nýbrž skutečnost, zda je zboží již před smontováním (svařením) určeno k tomu, aby společně s dalšími součástmi plnilo konkrétně vymezený účel.
9. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy) vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů, jež má předobraz již ve stanovených pravidlech jejich provádění; to znamená, že soud rozhoduje, které skutečnosti jsou k dokazování relevantní a které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede, případně zda a nakolik se jeví nezbytné (žádoucí) dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má za zjištěné, které dokazovat netřeba. Neplatí pak, že je procesní povinností správního orgánu či soudu vyhovět každému důkaznímu návrhu; oproti tomu je zcela regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, není-li navržený důkaz způsobilý ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, anebo je odůvodněně nadbytečný, jelikož skutečnost, k níž má být proveden, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak [srov. nálezy sp. zn. I.
ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239), sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339), sp. zn. IV. ÚS 570/03 ze dne 30. 6. 2004 (N 91/33 SbNU 377) a sp. zn. II. ÚS 418/03 ze dne 16. 6. 2005 (N 125/37 SbNU 573)].
10. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy správní soudy srozumitelně vysvětlily, proč k zadání vypracování znaleckého posudku nepřistoupily. Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadených rozhodnutí zdůraznil, že stěžovatelka z hlediska skutkového v kasační stížnosti ničeho podstatného nenamítá, zejména neuvádí, jaký jiný účel by mohlo plnit jí dodávané zboží než účel výfukového potrubí osobních automobilů nebo že by dokonce bylo schopné samostatného použití k nějakému konkrétnímu účelu. Z tohoto pohledu by dle Nejvyššího správního soudu bylo zbytečné provádět znalecký posudek, neboť zde nevzniká žádná relevantní pochybnost o skutkovém stavu, který je rozhodný pro použití příslušných právních norem.
11. Ústavní soud neshledal důvodu, pro který by takto řádně odůvodněný závěr Nejvyššího správního soudu bylo možno označit za svévolný či extrémní, resp. excesivní, neboť má racionální základnu a je logicky a srozumitelně odůvodněn, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2019
Josef Fiala v. r. předseda senátu