Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. L., právně zastoupené Mgr. Martinou Stínkovou, advokátkou AK se sídlem T. G. Masaryka 346, 272 01 Kladno, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 7. 2. 2007 sp. zn. 43 Nt 2507/2007, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 vydal dne 7. 2. 2007 příkaz k domovní prohlídce sp. zn. 43 Nt 2507/2007 v bytových prostorách podlažního domu na adrese Skalní 173/21 v Praze 5, jehož majitelem je P. G. a dále v bytě na adrese Anastázova 16/8 v Praze 6, kde mají podezřelý T. L. a jeho matka A. L. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") trvalé bydliště.
Dále je třeba zdůraznit, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení; trestní řízení, jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem (srov. nález
III. ÚS 62/95
, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 78, s. 243). Ústavní soud proto do činnosti orgánů činných v trestním řízení zasahuje ojediněle ve výjimečných situacích, kdy je v rozhodování těchto orgánů zřetelně obsažen prvek svévole, nejsou respektovány kogentní normy nebo kdy s postupem v přípravném řízení je spojen jiný intenzivní zásah do ústavně zaručených práv a svobod, jenž nelze odčinit jinak (např. vzetí do vazby, otevření zásilek apod.).
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka napadá způsob provedení domovní prohlídky. Domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Toliko v případě, že nezákonné provedení domovní prohlídky nelze odčinit jinak, Ústavní soud přezkoumává takový úkon již v průběhu neskončeného trestního řízení.
Ústavní soud přezkoumal napadený příkaz k domovní prohlídce z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
K námitkám stěžovatelky týkajícím se nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud uvádí, že ačkoli co do důvodů je příkaz poměrně stručný, je z něj patrné, že Městské státní zastupitelství v Praze prověřuje podezření pod č. j. KZN 242/2006 pro trestný čin podvodu podle ust. § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona. Z příkazu k domovní prohlídce je dostatečně zřejmý účel prohlídky, jímž je nalezení věcí důležitých pro trestní řízení, zejména písemností dokumentujících jednání podezřelého (listin a účetních dokladů). Soudce obvodního soudu nařídil domovní prohlídku v bytě stěžovatelky, která je matkou podezřelého, ve kterém má podezřelý T. L. a jeho matka trvalé bydliště. Tím je dostatečně ozřejměna důvodnost provedení domovní prohlídky právě v bytě stěžovatelky, přičemž tato skutečnost je uvedena ve výrokové části příkazu.
Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že příkaz neobsahuje poučení dle ust. § 79 tr. řádu o možnosti odnětí věci. V odůvodnění příkazu je obsažen odkaz na ust. § 78 odst. 1 tr. řádu s poučením, že "kdo má věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu - je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc vydat, při vyzvání je třeba ho upozornit na to, nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66 tr. řádu)".
Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, že soudce měl před vydáním příkazu k domovní prohlídce k dispozici spisový materiál, kterým prověřoval návrh státní zástupkyně. V odůvodnění příkazu soudce obvodního soudu uvedl, že po přezkoumání návrhu státní zástupkyně a předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že tento návrh je důvodný, neboť vzhledem k dosud shromážděným důkazům lze důvodně předpokládat, že v předmětném bytě a v prostorách k němu náležejících se nacházejí věci důležité pro trestní řízení.
I když je odůvodnění příkazu k domovní prohlídce stručné, naprosto z něj nevyplývá, že by se soudce obvodního soudu nezabýval věcí dostatečně, a že by tak neposkytl v posuzované věci dostatečnou míru záruky proti zneužití domovní prohlídky orgány veřejné žaloby.
Vzhledem k těmto okolnostem nemá Ústavní soud za to, že by provedení prohlídky bylo zjevně nedůvodné, což by bylo nutno chápat jako projev svévole orgánů činných v trestním řízení, a bylo by předpokladem ingerence Ústavního soudu do jejich činnosti.
Ústavní soud proto neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu