Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. R. - Ch., zastoupené Mgr. Petrou Komárovou, advokátkou v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. 53 T 4/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností ze dne 2. 4. 2008 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo podle § 305 trestního řádu rozhodnuto, že proti stěžovatelce jako obžalované bude konáno řízení proti uprchlému. Stěžovatelka má za to, že zákonné podmínky tohoto postupu ve smyslu § 302 trestního řádu nebyly splněny a že došlo k porušení jejích základních práv zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.
Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V posuzované věci sice není proti předmětnému usnesení možno podat stížnost, nicméně nejde o rozhodnutí "konečné", ale pouze o rozhodnutí procesní, kterým se upravuje vedení řízení, v jehož rámci stěžovatelka může - pro případ pro ni nepříznivého soudního rozhodnutí ve věci samé - uplatnit své námitky stran nesprávnosti postupu Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, resp. v důsledku toho vzniklých porušení jejích procesních práv cestou řádných a případně i mimořádných opravných prostředků. Nelze ani opomenout zvláštní prostředek ochrany těchto práv již v řízení před soudem prvního stupně, jenž obžalovanému poskytuje ustanovení § 306a trestního řádu. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. II. ÚS 658/05
(dostupné na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz), jež bylo vydáno v obdobné právní věci, upozornil, že novela trestního řádu, provedená zákonem č. 265/2001 Sb., stanovující postup v situaci, kdy důvody pro konání řízení proti uprchlému pominou, reagovala na požadavek Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zabezpečit i v tomto řízení právo obviněného na řádný proces; obžalovaný se nyní může domáhat znovuprovedení důkazů, které byly prováděny v řízení, konaném proti němu jako proti uprchlému, a pro případ, že by řízení proti němu jako proti uprchlému skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, může se domáhat zrušení takového rozsudku a znovuprovedení hlavního líčení v celém rozsahu; při novém provádění důkazů tak může plně uplatnit svá procesní práva, zvláště pak právo na obhajobu. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu