Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DENKER s. r. o., se sídlem Brno, Francouzská 91, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem v Brně, Kobližná 19, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2006, sp. zn. 9 To 467/2006, a usnesení policejního komisaře Policie ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKVP exp. Brno ze dne 4. srpna 2006, ČTS: FIPO-33/BR-D-2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Shora citovaným usnesením policejního komisaře bylo rozhodnuto v trestní věci podezřelých ing.
V. K., P. K. a N. K. stíhaných mj. pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák., že se podle ust. § 79a odst. 1 tr. řádu zajišťují peněžní prostředky na účtech obviněného N. K., na účtu J. H. a peněžní prostředky ve výši 1 536 500,- Kč na účtu stěžovatelky. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka jako zúčastněná osoba stížnost, kterou Krajský soud v Brně shora citovaným usnesením zamítl, když neshledal její stížnost důvodnou.
Stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení krajského soudu v podstatě neobsahuje odůvodnění a je tak nepřezkoumatelné. Tím byla údajně porušena základní práva stěžovatelky podle čl. 90 Ústavy a právo na řádný a spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva", jakož i právo vlastnické podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších prostředků, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě se věc týká trestního řízení ve stádiu přípravného řízení. Podle ust. § 79a tr. ř. nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu.
Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba nebo jej není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo je omezí. Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí (§ 79a odst. 4 tr.
ř.).
Z uvedeného plyne, že procesní úkon podle § 79a tr. ř. je svou povahou zatímní a zajišťovací, přičemž z těchto důvodů nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka má k dispozici podle ust. § 79a odst. 4 tr. ř. procesní prostředky k ochraně svých práv. Takovéto prostředky jsou o to dostupnější za situace, kdy se podle stěžovatelky obecný soud řádně nevypořádal s její stížností. S ohledem na uvedené tedy Ústavní soud nemá pravomoc o věci v této procesní fázi meritorně rozhodovat a nemůže do rozhodovacího procesu ani jakkoliv jinak vstupovat.
Pokud by Ústavní soud postupoval jinak, významně by narušil princip subsidiarity vlastního rozhodování. Je na stěžovatelce, aby podle ust. § 79a tr. ř. podala novou žádost a eventuálně proti pro ní negativnímu rozhodnutí podala stížnost k obecnému soudu, kde řádně uplatní argumenty uvedené v ústavní stížnosti. O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost je nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. února 2007