Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany S. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 18 Co 170/2023-6412 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. března 2023 č. j. 60 P 133/2020-6152, 28 P a Nc 331/2020, 28 P a Nc 332/2020, 28 P a Nc 213/2021, 28 P a Nc 78/2022, 28 P a Nc 79/2022, 28 P a Nc 131/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Pavla S. (jedná se o pseudonym) a nezletilého Jiřího S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, se sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 3 ("obvodní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilého (nar. v červenci 2015) do asymetrické střídavé péče v poměru 9:5 ve prospěch otce a rozhodl o prázdninovém styku (výrok I.). Dále rozhodl o výživném stěžovatelky (výrok II.) i otce (výrok III.) a deklaroval, že pouze ve výše uvedeném rozsahu změnil původní rozsudek týkající se úpravy poměrů k nezletilému (výrok IV.). Obvodní soud dále udělil za stěžovatelku souhlas s terapeutickou péčí pro nezletilého (výrok V.) a současně zamítl její návrh na udělení souhlasu za otce s terapeutickou péčí na jiné klinice (výrok VI.). Dalšími výroky obvodní soud zastavil řízení o návrhu otce ze dne 28. 4. 2021 o nařízení výkonu rozhodnutí (výrok VII.) a nařídil stěžovatelce a otci, aby se po dobu tří měsíců účastnili rodinné terapie (výrok VIII.).
2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze ("městský soud"), který rovněž napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí obvodního soudu ve výroku týkajícím se střídavé péče a styku tak, že upravil harmonogram styku o letních prázdninách (výrok I.). Městský soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích o výživném (výrok II.) a výrocích o udělení souhlasu soudu za stěžovatelku, o zamítnutí návrhu stěžovatelky na udělení souhlasu za otce a nařízení rodinné terapie (výrok IV.). Rozhodnutí obvodního soudu bylo potvrzeno rovněž ve výroku IV., kterým zůstal nedotčen dříve uložený zákaz vycestování s nezletilým mimo území České republiky bez výslovného písemného úředně ověřeného souhlasu otce, resp. zůstala nedotčena povinnost stěžovatelky zdržet se podání žádosti o vystavení cestovního pasu nebo jiného cestovního dokladu pro nezletilého (výrok III.). Městský soud dále zastavil odvolací řízení v rozsahu, kterým byl napaden výrok o zastavení řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí (výrok V.) a stanovil dohled nad výchovou nezletilého (výrok VI.).
3. Stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv zaručených ústavním pořádkem. Stížnost spojuje s žádostí o přednostní projednání ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu.
4. Stěžovatelka opakuje námitky, které uplatnila již v průběhu předchozího řízení. Opětovně uvádí, že soudy nepřistupovaly k účastníkům řízení rovně, chovaly se k ní nevhodně, bránily jí v přístupu k soudu (jejím vykázáním z jednání), odmítly se vypořádat s důkazy či námitkami stěžovatelky a neposkytovaly jí řádné poučení. Stěžovatelka nesouhlasí s režimem střídavé péče, který byl stanoven v rozporu s důkazy o škodlivém jednání otce vůči nezletilému, jež označuje za týrání (zmiňuje mj. oholení hlavy, děšení dítěte, škrcení dítěte). Tyto důkazy předkládá též v doplnění ústavní stížnosti ze dne 24. 4. 2024. Namítá, že soudy dostatečně neprokázaly, že by nezletilého negativně ovlivňovala vůči otci a nezohlednily přání nezletilého zůstat delší čas s ní než u otce. Stěžovatelka dále napadá závěry o terapeutické péči pro nezletilého zajišťované PhDr. et Mgr. Čepelíkovou, která dle jejího názoru na objednávku otce vyhotovovala nepravdivé, neodborné a lživé zprávy o zdravotním stavu nezletilého. Ohrazuje se rovněž proti stanovenému omezení vycestování do USA i výši vyměřeného výživného, které považuje za nepřiměřeně vysoké, na rozdíl od výživného stanoveného otci, jež je dle jejího názoru naopak nepřiměřeně nízké.
5. Svá tvrzení stěžovatelka podkládá obdobně jako v průběhu předchozího řízení množstvím důkazů, především celé řady záznamů obrazových a zvukových, které předkládá na CD.
6. Ústavnímu soudu bylo doručeno vyjádření nezletilého vedlejšího účastníka řízení, které podala advokátka a připojila plnou moc podepsanou vedlejším účastníkem. Nezletilý vedlejší účastník se podle tohoto vyjádření dovolává svého práva být slyšen a apeluje na Ústavní soud, aby se zabýval jeho vyjádřeními a důkazy svědčícími o jeho týrání ze strany otce. Opakuje své přání být v péči matky. Uvádí, že v řízení před obecnými soudy nebyl řádně zastoupen. Nezletilý vedlejší účastník dále vyjadřuje obdobné námitky jako stěžovatelka a vymezuje se vůči stanovenému omezení vycestování do USA či vyměřené výši výživného.
7. Ústavní soud k výše uvedenému vyjádření odkazuje na závěr, ke kterému dospěl ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 845/24
(o ústavní stížnosti podané nezletilým vedlejším účastníkem), podle něhož nezletilý ve věku 8 let není zatím schopen vystupovat samostatně v soudním řízení. Kolizní opatrovník, který nezletilého zastupoval v řízení před obecnými soudy, s podáním nezletilého a se zmocněním Mgr. Barbory Gaveau, vyjádřil nesouhlas. Ústavní soud z těchto důvodů k vyjádření podanému advokátkou Mgr. Gaveau za nezletilého vedlejšího účastníka nepřihlížel.
8. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
9. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé či stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě ony znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud je v tomto ohledu povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
11. Na rozdíl od stěžovatelky Ústavní soud nehodnotí úpravu péče zvolenou obecnými soudy jako excesivní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Městský soud a před ním též obvodní soud přesvědčivě vyložily důvody, které je vedly k závěru, že nastavení právě takovéhoto režimu bude v současnosti nejlépe odpovídat aktuálním potřebám a zájmům nezletilého. Ústavní soud nepovažuje za účelné tyto důvody znovu opakovat a pro stručnost pouze odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku městského soudu (srov. zejména body 52-55 rozsudku městského soudu).
12. Ústavní soud nepřisvědčil ani ostatním námitkám stěžovatelky. Nutno dodat, že tyto námitky stěžovatelka uplatňovala již v průběhu předchozího řízení, kde je soudy beze zbytku a přesvědčivě vypořádaly. Ústavní soud se proto omezí toliko na odkaz na odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť opakovat, co již bylo správně vyloženo v předchozím řízení, by považoval za neúčelné. Tvrzená procesní pochybení přezkoumával městský soud mimo jiné v souvislosti s námitkou podjatosti předsedy senátu obvodního soudu JUDr. Miholy. Uzavřel (srov. rozsudek městského soudu, bod 30), že "z obsahu spisu nevyplývají žádné okolnosti vzbuzující pochybnosti o tom, že by v řízení bylo straněno kterékoliv ze stran." Námitky podjatosti ostatně stěžovatelka neúspěšně vznesla rovněž proti soudkyním městského soudu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2023 č. j. Nco 49/2023-6372). Ústavní soud považuje za opodstatněné a odůvodněné rovněž použití krajního procesního opatření v podobě vykázání stěžovatelky z jednací síně (srov. rozsudek obvodního soudu, bod 44). Městský soud odůvodnil rovněž zamítnutí řady stěžovatelkou předložených důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že byly provedeny důkazy, které podstatným způsobem prokázaly pro řízení rozhodné skutečnosti, a z provedených důkazů bylo možné učinit dostatečná skutková zjištění nezbytná pro právní posouzení věci, považoval městský soud ostatní stěžovatelčiny důkazní návrhy za nepodstatné a nadbytečné (srov. rozsudek městského soudu, body 48-49). Pro Ústavní soud je rovněž podstatné, a to z hlediska námitek předkládaných stěžovatelkou, že podezření ze špatného zacházení otce vůči nezletilému bylo k opětovnému trestnímu oznámení stěžovatelky prověřováno orgány činnými v trestním řízení, které jej nepotvrdily (srov. rozsudek městského soudu, bod 41). Za ústavně konformní považuje Ústavní soud rovněž závěry obecných soudů týkající se stanovení výživného (srov. tamtéž, bod 62), omezení možnosti vycestovat s nezletilým do zahraničí (srov. tamtéž, bod 63), terapeutické péče pro nezletilého (srov. tamtéž, bod 64) i řádného zastoupení nezletilého (srov. tamtéž, bod 31).
13. K námitkám týkajícím se nerespektování přání nezletilého Ústavní soud považuje za vhodné uvést, že se již dříve vyjádřil k několika aspektům participačních práv dítěte zakotvených v čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. Z ustálené judikatury lze vyzdvihnout nejširší cíl garance těchto práv dítěte, který je možné vytyčit tak, že v řízení týkajícím se dítěte s ním má být zacházeno jako s důležitým subjektem práv, nikoliv jako s pouhým pasivním objektem, o němž je rozhodováno (srov. např. nález ze dne 8. 10. 2018
sp. zn. II. ÚS 725/18
). Ústavní soud označil svobodně vyjádřený názor dítěte za podstatné vodítko při zjišťování jeho nejlepšího zájmu ze strany obecných soudů. Současně ale zdůraznil, že se nejedná o jediné kritérium, které soud musí při komplexním posouzení nejlepšího zájmu dítěte vzít v potaz, což ovšem znamená, že takto vyjádřený názor nezletilého není možné při rozhodování pouze převzít a následovat bez dalšího (srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
, bod 23).
14. Těmto požadavkům obecné soudy vyhověly, neboť zjišťovaly názor nezletilého. Tento názor nicméně zasadily do širšího kontextu, a tedy jej se zohledněním nejlepšího zájmu nezletilého kriticky přehodnotily. Městský soud dospěl na základě výsledků provedeného dokazování k závěru, že ačkoli nezletilý ventiluje k otci odmítavé postoje, na úrovni prožívání jeho citový vztah k otci trvá, má jej rád, v jeho péči nestrádá a je spokojený. Uzavřel rovněž, že přání nezletilého je devalvováno osobností matky, její kontinuální dehonestací otce a loajalitou nezletilého vůči matce, jakož i jeho tendencí plnit její očekávání (srov. rozsudek městského soudu, bod 55). Ústavní soud na tomto hodnocení neshledává cokoliv, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.
15. Ústavní soud rovněž kvituje, že městský soud přijal opatření směřující k posílení spolupráce a obnovení komunikace mezi rodiči (srov. rozsudek městského soudu, bod 58, bod 65).
16. Lze shrnout, že námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti jsou ve své podstatě pouze pokračováním polemiky s výše rekapitulovanými právními závěry obecných soudů, přičemž opětovné přednesení uvedených námitek v ústavní stížnosti svědčí spíše o snaze stěžovatelky alespoň v řízení před Ústavním soudem dosáhnout potvrzení svého názoru, že ze strany obecných soudů došlo k pochybení. Ústavní soud však v napadených rozhodnutích a ani v postupu jim předcházejícím jakékoliv pochybení neshledal.
17. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
18. Za situace, kdy Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl fakticky neprodleně po jejím obdržení, již samostatně nerozhodoval o návrhu na její přednostní projednání podle § 39 zákona o Ústavním soudu, neboť by to bylo nadbytečné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu