Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky BONVER WIN, a.s., se sídlem Jungmannova 32/25, Praha 1, zastoupené JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2024, č. j. 7 As 209/2023-37 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. července 2023, č. j. 59 Af 12/2021-70, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak zjistil Ústavní soud z napadených rozhodnutí, stěžovatelce byla Celním úřadem pro Středočeský kraj uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za spáchání přestupku podle § 123 odst. 3 písm. g) zákona č. 286/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o hazardních hrách"). Vedlejší účastník jako odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí potvrdil, pouze snížil pokutu na 100 000 Kč. Stěžovatelka se měla přestupku dopustit tím, že provozovala kasino v rozporu s § 68 zákona o hazardních hrách, neboť po celou provozní dobu kasina neumožnila hru nejméně u třech hracích stolů živé hry.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem správní žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí vedlejšího účastníka zamítl.
4. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem následnou kasační stížnost stěžovatelky taktéž zamítl.
5. Stěžovatelka shledává porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že 1) napadená rozhodnutí ukládají stěžovatelce povinnosti, které zákon o hazardních hrách provozovatelům kasin nestanoví a 2) napadená rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna a nevypořádala se s námitkami stěžovatelky.
6. Stěžovatelka tvrdí, že výklad § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách je nesprávný. Podle stěžovatelky je porušením ústavně zaručených práv takový výklad zákonného textu, který je excesivní a postrádá jakoukoliv oporu v zákoně a který navíc není ani řádně odůvodněn. Ustanovení § 68 odst. 4 zákona uvádějící, že "[v] kasinu musí být umožněna hra nejméně u 3 hracích stolů živé hry, a to po celou provozní dobu kasina" ještě neznamená, že platí pravidlo "jeden stůl živé hry, jeden krupiér". V právním státě není možné vycházet z účelu, resp. smyslu provozování živé hry, neboť povinnosti musí bez jakýchkoliv pochybností vyplývat přímo z textu zákona. Dochází tím též k porušení principu právní jistoty a k výkladu v neprospěch adresátů právní normy. Při ukládání pokuty byla též špatně vyhodnocena společenská škodlivost přestupku.
7. Stěžovatelka vytýká správním orgánům, že nezohlednily, že provoz kasina byl zajištován standardně dvěma osobami, přičemž jedna osoba měla na starosti registraci účastníků, směnu hodnotových žetonů, výplaty výher apod., a druhá osoba zabezpečovala živou hru. V případě zvýšené návštěvnosti kasina a potřeby dalších osob k zajištění provozu byly vždy k dispozici další osoby "na telefonu", které byly připraveny se dostavit. Stěžovatelka má za to, že tím splnila zákonnou povinnost. Domněnky soudů, že současné umožnění živé hry u třech hracích stolů v případě stěžovatelky není možné, se nezakládají na pravdě. Soudy navíc vykládají nesprávně i pojem "bezodkladného" umožnění hry. Správní soudy se dostatečně s argumentací stěžovatelky a s předloženými důkazy nevypořádaly.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud úvodem připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž pouze k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Naproti tomu Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy přísluší. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy jen tehdy, pokud by byla jeho aplikace v konkrétním případě neústavní. Jinak však nemůže skutkové a právní závěry správních orgánů či správních soudů přehodnocovat.
10. Právo na soudní ochranu obecně nezaručuje nárok na rozhodnutí, které bude pro stěžovatele příznivé, nýbrž nárok na přístup k soudu, který věc posoudí v souladu s čl. 36 odst. 1, resp. čl. 36 odst. 2 Listiny.
11. Podstatou rozhodnutí správních orgánů bylo zjednodušeně řečeno to, že stěžovatelka provozovala tzv. kvazikasino, tedy prostor, v němž je sice povolena živá hra, ale fakticky je jako hlavní činnost provozována technická hra (tj. herna s formálním označením kasino).
12. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, stěžovatelka prakticky shodnou argumentaci jako v ústavní stížnosti předestřela již krajskému soudu (srov. body 30 až 43, resp. 53 až 55 napadeného rozsudku) a Nejvyššímu správnímu soudu (srov. bod 3 napadeného rozsudku), které jí však nepřisvědčily.
13. Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí žádná pochybení správních soudů neshledal. Všechny argumenty stěžovatelky byly dostatečně vypořádány. Krajský soud přehledně zdůvodňuje, že skutkový stav byl správními orgány zjištěn dostatečně. Sporným bylo primárně právní hodnocení zjištěných skutečností, tedy výklad shora citovaného § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách, resp. výklad základního povolení k provozování hazardní hry, podle něhož "provozovatel zajistí, aby byla účastníkům živé hry v kasinu vždy bezodkladně umožněna současně hra na započitatelných hracích stolech uvedených v povolení k umístění kasina, jejichž provoz byl zahájen". Správní soudy v souladu s předchozí a jimi citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky č. j. 6 As 196/2020-32, č. j. 7 As 291/2022-40 či č. j. 1 As 113/2022-39) dospěly k závěru, že zajištění živé hry prostřednictvím (zjednodušeně řečeno) "krupiérů na telefonu" neodpovídá požadavkům zákona.
14. Ústavní soud nepřisvědčil snaze stěžovatelky o ryze textualistický výklad zákona a o odmítání možnosti výkladu teleologického, tedy zohledňování smyslu a účelu zákona. Naopak Ústavní soud konstantně uvádí, že jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě a je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu [srov. nález ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97
(N 163/9 SbNU 399)].
15. Přístup správních soudů vychází z představy, že požadavek trvalé přítomnosti krupiéra u každé z živých her je "zcela logickým vyústěním požadavku bezprostřední a souběžné hry na více stolech a ostatně plyne ze samotné povahy tzv. živé hry. Její podstatou je nepochybně to, že hry se účastní jeden či několik hráčů, které obsluhuje v každý jeden okamžik hry živý člověk - krupiér (hráči tedy nehrají proti přístroji). Ten musí mít také v každý okamžik hry nad jejím průběhem kontrolu" (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 113/2022-39, bod 25). Ústavní soud v této souvislosti opakuje, že není povolán k výkladu podústavního práva, kromě případů zjevných excesů způsobilých porušit ústavně zaručená práva stěžovatelů. Zde však o výkladový exces nejde, naopak závěry soudů jsou logické a odůvodnitelné ve snaze rozlišit povahu heren a kasin a zabránit obcházení zákona.
16. Ústavní soud ostatně již tento výklad § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách prosazovaný správními soudy posuzoval a neshledal v něm ústavně relevantní vady (srov. usnesení ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 1013/23
).
17. Krajský soud se dostatečně vypořádal též s námitkou týkající se tvrzené absence společenské škodlivosti přestupku (srov. body 78 až 79 rozsudku krajského soudu), přičemž proti jeho závěrům nelze nic namítat.
18. Tvrdí-li stěžovatelka nedostatečné vypořádání se s její argumentací a předloženými důkazy, resp. namítá-li nedostatečně zjištěný skutkový stav, jde ve své podstatě o snahu prosadit odlišný výklad zákona založený na představě, že k provozování kasina postačuje též "krupiér na telefonu", resp. že obsluhování několika živých her je možné prostřednictvím jednoho krupiéra. Tento právní výklad však soudy odmítly, přičemž samotný skutkový stav spočívající v nedostatečném počtu v současnou dobu přítomných krupiérů u živých her nijak sporný nebyl.
19. Ústavní soud tak uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručená práva.
20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2024
Mgr. Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu