Podání obviněného podepsané jinou osobou
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 26/2025 ze dne 30. ledna 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 52 T 87/2020-2101 ze dne 18. prosince 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:
Odůvodnění:
I.
Úvod
1. Ústavní soud v tomto nálezu řeší stejnou situaci, jakou se ve vztahu ke stejnému stěžovateli (a stejnému trestnímu řízení) zabýval již v nálezu sp. zn. II. ÚS 724/25 ze dne 1. dubna 2025. Tehdy i nyní Městský soud v Praze zamítl stížnost proti prvostupňovému usnesení jako podanou neoprávněnou osobou. Městský soud rozhodl takto za situace, kdy stížnost za stěžovatele podepsala v zastoupení jeho manželka, a to z důvodu tvrzené neschopnosti stěžovatele se podepsat, vyplývající z jeho zdravotního omezení. Stejně jako v předchozí věci i nyní dospěl Ústavní soud k závěru, že skutečným podatelem stížnosti byl sám stěžovatel, a z toho pak dovodil, že stížnost nebyla podána neoprávněnou osobou, byla pouze neoprávněnou osobou podepsána a podpis oprávněné osoby chyběl.
2. Následně Ústavní soud i v této věci konstatuje, že městský soud měl v nastalé situaci postupovat v souladu s § 59 odst. 3 trestního řádu, jenž upravuje postup, kdy je učiněno podání, jež nesplňuje zákonné náležitosti. Jelikož městský soud tento postup nerespektoval, a stížnost zamítl jako podanou neoprávněnou osobou, zasáhl tím do práva stěžovatele na soudní ochranu. II.
Namítaná porušení ústavně zaručených práv a obsah napadených rozhodnutí
3. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byla stěžovateli podle § 152 odst. 1 písm. b) trestního řádu uložena povinnost nahradit státu odměnu a náhradu hotových výdajů uhrazenou ustanovenému obhájci v tam uvedené výši. Proti usnesení obvodního soudu byla podána stížnost, kterou se městský soud věcně nezabýval, neboť ji posoudil tak, že ji v zastoupení stěžovatele podává stěžovatelova manželka, aniž by však takové oprávnění měla, či vůbec mohla mít, proto stížnost napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl jako podanou neoprávněnou osobou. III.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje část řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, a obsah své stížnosti proti napadenému rozhodnutí obvodního soudu. Namítá, že stížnost proti napadenému usnesení obvodního soudu podal přímo on, přičemž je v ní jako podatel a odesilatel označen, a že manželka jej pouze v zastoupení podepsala, neboť vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen se podepsat. Zdůrazňuje, že tyto okolnosti byly srozumitelně vysvětleny v posledním odstavci stížnosti.
6. Stěžovatel uvádí, že tento jeho přístup je akceptován ostatními soudy a institucemi, včetně obvodního soudu. Z toho dovozuje, že buď je chybné napadené usnesení městského soudu, anebo je řízení před obvodním soudem zatíženo závažnou procesní vadou a jeho rozhodnutí jsou zmatečná. Popírá argument městského soudu, podle kterého je stěžovatelovo tvrzení o neschopnosti se podepsat vyvráceno tím, že stěžovatel opakovaně podepisoval doručenky. Tvrdí, že v těchto případech se podepisoval za fyzické pomoci manželky, takže na doručenkách, na něž městský soud poukazoval, se vlastně nejedná o jeho podpis, a že jeho neschopnost se podepsat je podložena jeho zdravotní dokumentací.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proti usnesení městského soudu je přípustná. Z důvodů uvedených níže je ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu nepřípustná.
8. Ústavní soud si od obvodního soudu vyžádal (již k předchozí věci) jím vedený spis sp. zn. 52 T 87/2020, vyzval ho, stejně jako městský soud, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 a Městské státní zastupitelství v Praze, k vyjádření se k ústavní stížnosti.
9. Městský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a uvedl, že stížnost napsanou na počítači a podepsanou pouze manželkou odsouzeného hodnotil jako stížnost podanou jeho manželkou, tedy osobou neoprávněnou, neboť vyjádření stěžovatele, proč není schopen se sám podepsat, je v rozporu s dalším obsahem trestního spisu i s provedenými důkazy. V návaznosti na to odkázal na stěžovatelovy podpisy na doručenkách, jakož i na to, že relevantní lékařské zprávy nepotvrzují, že by stěžovatel nebyl schopen se podepsat. Poukázal rovněž na znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že pro pohyb stěžovatele může být limitující (obtížně verifikovatelná) bolest dolní části zad a že jiné důvody pro omezení pohybu nejsou. Městský soud dále uvedl, že stěžovatel disponuje motorovým vozidlem, které řídí, což má rovněž zpochybňovat jeho tvrzení o nemožnosti se podepsat. Připomněl, že podle § 35 trestního řádu může být obhájcem v trestním řízení pouze advokát a že se tedy odsouzený nemůže nechat zastupovat manželkou.
10. Obvodní soud odkázal na obsah vyjádření ze dne 20. března 2025 poskytnutého ve věci sp. zn. II. ÚS 724/25 . Zdůraznil, že stěžovatel i přes svůj opakovaně prezentovaný negativní zdravotní stav osobně řídí motorové vozidlo.
11. Obvodní státní zastupitelství se výslovným prohlášením vzdalo postavení vedlejšího účastníka. Městské státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo, a v souladu s poučením, kterého se jim spolu s výzvou k vyjádření dostalo, se tak rovněž vzdala postavení vedlejšího účastníka (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).
12. Ústavní soud zaslal obdržená podání stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel práva repliky využil. S argumentací městského soudu nesouhlasí, městský soud podání nesprávně vyhodnotil jako podání manželky, ač jí bylo pouze podepsáno z důvodů, které stěžovatel soudu předestřel a které mají základ v jeho zdravotních obtížích, městský soud informaci o zdravotním stavu stěžovatele nepřípustně ignoroval. Ohrazuje se i proti argumentu řízení motorového vozidla, která se schopností podepsat se nesouvisí. Současně klade důraz na svůj špatný zdravotní stav a progres onemocnění, ohrazuje se proti jeho zpochybňování bez patřičné erudice obvodním soudem.
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález sp. zn. II.
ÚS 45/94 ze dne 25. ledna 1995 (N 5/3 SbNU 17)]; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného nebo procesního (podústavního) práva.
14. Jelikož stížnost městský soud odmítl podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podanou neoprávněnou osobou, musel se Ústavní soud zabývat nejprve námitkami stěžovatele zpochybňujícími toto rozhodnutí. Řešení otázky, zda se městský soud oprávněně odmítl věcně zabývat podanou stížností a přezkoumat usnesení obvodního soudu, má zásadní význam pro posouzení dodržení pravidel spravedlivého procesu, resp. na zachování práva na soudní ochranu.
15. V úvodu stížnosti ze dne 31. prosince 2024 podávané proti napadenému usnesení obvodního soudu se výslovně uvádí, že ji podává odsouzený, tj. stěžovatel. V posledním odstavci stížnosti je pak uvedeno, že vzhledem k neschopnosti podpisu, jež je městskému soudu známa ze zdravotní dokumentace stěžovatele, je stížnost podepsána stěžovatelovou manželkou P. G., v jeho zastoupení. V samotném závěru (na místě podpisu) je uvedeno jméno stěžovatele, pod ním "v.z. P. G." a podpis, který podle tvrzení samotného stěžovatele patří jeho manželce.
16. Jak již bylo zmíněno, totožnou situaci a ve vztahu ke stejnému stěžovateli řešil Ústavní soud již v nálezu sp. zn. II. ÚS 724/25
. I v nyní posuzované věci dospěl ke stejným závěrům. Podle Ústavního soudu i nyní je zřetelné, že podání stížnosti bylo úkonem, který činil sám stěžovatel, a že svou manželku "zmocnil" toliko k tomu, aby jej "zastupovala při podepsání stížnosti", čehož (podle svého tvrzení) nebyl schopen. Městský soud sice správně v bodě 8 napadeného usnesení uvedl, že manželka odsouzeného jej nemůže v trestním řízení zastupovat, neboť zastupovat jej může pouze obhájce, který je advokátem (srov. § 33 odst. 1 a § 35 odst. 1 trestního řádu), to však nemůže vést k závěru, že stížnost jako takovou podala právě stěžovatelova manželka, tedy neoprávněná osoba.
Formulace použité v podané stížnosti dostatečně zřetelně vypovídaly o tom, že stížnost podává stěžovatel (v postavení odsouzeného, tj. oprávněné osoby) a jeho manželka jej (neoprávněně) "zastupuje" pouze při podpisu stížnosti. Pokud by i přesto měl městský soud pochybnosti o tom, kdo je podatelem stížnosti, měl si to ověřit dotazem na stěžovatele, což však neučinil.
17. Skutečnost, že se stěžovatel nechal neoprávněně při podpisu stížnosti zastupovat manželkou, nemůže mít jiný význam, než že je třeba na podanou stížnost pohlížet jako na nepodepsanou, tedy nesplňující jednu z obecných a obligatorních náležitostí podání vyžadovanou § 59 odst. 3 trestního řádu. Proto byl namístě postup, který předpokládá stejné ustanovení, tj. soud měl stížnost vrátit stěžovateli k doplnění podpisu, a to s příslušným poučením a určením lhůty pro odstranění tohoto nedostatku. Jestliže byl městský soud přesvědčen, že stěžovatel je schopen se podepsat (což odůvodnil v bodě 7 napadeného usnesení), měl tedy stěžovatele jednoduše vyzvat k doplnění podpisu.
18. Ústavní soud tak uzavírá, že pokud městský soud místo popsaného postupu přistoupil k zamítnutí stížnosti jako podané neoprávněnou osobou bez toho, že by stížnost věcně posoudil a přezkoumal usnesení obvodního soudu, porušil tím stejně jako v předchozí věci sp. zn. II. ÚS 724/25 princip dvojinstančnosti a v důsledku toho též právo stěžovatele na soudní ochranu. Ústavní soud proto vyhověl ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona napadené rozhodnutí městského soudu zrušil.
19. Jelikož městský soud věcně nepřezkoumal napadené usnesení obvodního soudu, musel Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou v té části, která směřuje právě proti usnesení obvodního soudu (srov. nález sp. zn. I. ÚS 451/23 ze dne 29. srpna 2023).
20. V navazujícím řízení bude úkolem městského soudu, aby postupoval podle § 59 odst. 3 trestního řádu a vyzval stěžovatele k odstranění vady stížnosti spočívající v absenci stěžovatelova podpisu; stěžovatel tak ale může (a bylo by to žádoucí) učinit i sám bez výzvy již nyní, jak mu bylo Ústavní soudem naznačeno již v předchozí věci. Ústavní soud k tomu poznamenává, že ani v této věci neměl z ústavního hlediska důvod zpochybňovat závěr městského soudu, že stěžovatel je způsobilý se - nějak - podepsat (také z toho důvodu akceptoval stěžovatelovu plnou moc ze dne 26. března 2025). Již v předchozí věci pak Ústavní soud zmínil, že právní řád současně pamatuje na situace, kdy člověk není způsobilý se podepsat, či mu jeho zdravotní stav působí obtíže při hájení práv.
21. Při novém rozhodnutí o podané stížnosti musí městský soud vycházet z toho, že stížnost podal stěžovatel, nikoli jeho manželka. Ústavní soud připomíná, že i vadné podání způsobuje právem předvídané účinky (např. z hlediska zachování lhůty k podání opravného prostředku), a nelze tedy k němu nepřihlížet (srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 663 a 664).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 16. dubna 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu