K povinnosti soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl po ústním jednání dne
26. června 1997 ve věci ústavní stížnosti města L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15 Ca 620/96, o povolení vkladu vlastnického práva, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15 Ca 620/96, se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í
182/1993 Sb. a doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 20. března 1997, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15 Ca 620/96, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu, takto Katastrálního úřadu v L. ze dne 31. října 1996, čj. V11,3-2865/96. Uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl rozsudkem, aniž by o věci jednal, tedy bez ústního jednání, postup podle § 250f občanského soudního řádu však vůbec nezdůvodnil, takže rozhodnutí považuje v tomto směru stěžovatel za nepřezkoumatelné.
Poněvadž šlo o posouzení určitosti právního úkonu, jehož obsahem bylo mj. zřízení věcného břemene ve prospěch osob, které nebyly účastníky smlouvy, o přezkoumání postupu správního orgánu, který zamítl návrh na vklad vlastnického práva a věcného břemene do katastru nemovitostí, nešlo v daném případě, dle jeho názoru, o jednoduchý případ a nebyly splněny podmínky pro postup krajského soudu dle ustanovení § 250f občanského soudního řádu. Vyslovil přesvědčení, že Krajský soud v Ústí nad Labem porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl.
96 odst. 2 Ústavy, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by rozsudek označeného soudu sp. zn. 15 Ca 62/96, ze dne 4. února 1997, zrušil.
v Ústí nad Labem žalobu proti Katastrálnímu úřadu v L., v níž se domáhali přezkoumání rozhodnutí správního orgánu - Katastrálního úřadu v L., který zamítl návrh na vklad vlastnického práva a věcného břemene do katastru nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne 4. září 1996, uzavřené mezi žalobci ohledně nemovitostí, nacházejících se v k. ú. V. n. N. Uvedli, že správní orgán svým rozhodnutím porušil zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb., když označil právní úkon za neurčitý. Navrhli, aby krajský soud vynesl rozsudek, jímž se rozhodnutí Katastrálního úřadu v L. ze dne 31. října 1996 ruší a věc se vrací k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Krajský soud dne 4. února 1997 bez nařízení jednání rozhodl rozsudkem, kterým potvrdil rozhodnutí správního orgánu. V odůvodnění mj. poukázal na náležitosti právních úkonů dle obč. zák., na znění § 5 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č. 90/1996 Sb., a vyslovil názor, že i když pro vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni je nutný vklad do katastru nemovitostí, nelze dovodit, že souhlas oprávněných třetích osob musí být na téže listině s projevem vůle povinného z tohoto břemene. Jinak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, a proto je potvrdil. Pokud jde o rozhodnutí bez nařízení jednání, z odůvodnění rozsudku nevyplývá, proč soud nenařídil jednání a tedy proč postupoval podle § 250f občanského soudního řádu.
Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžádal od Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádření k předmětné stížnosti. Předseda senátu dne 9. dubna 1997 sdělil, že stížnost nepovažuje za opodstatněnou, poukázal na obsah spisu sp. zn. 15 Ca 620/96 a na právní posouzení věci, obsažené v odůvodnění rozsudku. K použití ustanovení § 250f občanského soudního řádu uvedl, že ve věci nebylo nařízeno jednání s ohledem na zjištění, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, šlo pouze o posouzení právní otázky a o případ jednoduchý, když se soud zabýval stejnou problematikou ve věci vedené pod sp. zn. 15 Ca 621/96. Potvrdil, že ve vyhotovení rozsudku nejsou důvody pro aplikaci § 250f občanského soudního řádu uvedeny.
stížností, v nichž se stěžovatelé dovolávali svého práva na soudní ochranu, práva na veřejné projednání jejich věci a v jejich přítomnosti tak, aby se mohli vyjádřit ke všem prováděným důkazům (ve smyslu čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V nálezu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 5/95
Ústavní soud konstatoval, že v rámci zásad spravedlivého soudního řízení je třeba trvat na tom, aby bylo účastníkům umožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž "stanoveným postupem" je nutno v principu rozumět mj. osobní přístup účastníka k soudu, jeho výslech a projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Použití ustanovení § 250f občanského soudního řádu může sice být označeno za "stanovený postup" podle čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, avšak jako ustanovení výjimečné, které lze z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu aplikovat jen tehdy, jestliže měl účastník přístup alespoň ke správnímu orgánu, kde byl vyslechnut, takže mohl vyjádřit své stanovisko k projednávané věci. Ze shodného názoru vycházel Ústavní soud v rozhodnutích ve věcech sp. zn. IV. ÚS 75/94 ,
I. ÚS 57/94 a dalších, v nichž shledal, že stížností napadená rozhodnutí soudů byla vydána po procesu, který nebyl v souladu se zásadami, zakotvenými v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jelikož soudy s odvoláním na § 250f občanského soudního řádu nenařídily jednání, neumožnily účastníkům vyjádřit se k projednávané věci a ke všem prováděným důkazům, ačkoliv tito neměli tuto možnost ani v předcházejícím řízení před správním orgánem. V rozhodnutí ve věci pod sp. zn. IV. ÚS 98/94
Ústavní soud zdůraznil, že pro postup podle § 250f o. s. ř. nepostačuje pouze poukaz na skutečnost, že se jedná o posouzení právní, nýbrž musí být splněny obě podmínky, které pro rozhodování bez jednání uvedený § 250f stanoví. K nezbytnosti respektování ústavních principů ve správním soudnictví se Ústavní soud vyslovil také ve svém rozhodnutí ze dne 24. září 1996 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 18/96, jímž dnem 1. května 1997 ustanovení § 250f zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil.
Ústavní soud se rovněž vyjádřil k otázce povinnosti soudů řádným způsobem odůvodňovat svá rozhodnutí ( III. ÚS 84/94 ), když konstatoval následující: Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl.1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, vycházel soud z vlastní konstantní judikatury, z obsahu spisu Katastrálního úřadu v L. sp. zn. V11,3-2865/96 a spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 620/96. Bylo zjištěno, že ve správním řízení Katastrální úřad v L. zamítl návrh stěžovatele a K. a A. H. na vklad vlastnického práva a věcného břemene do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 4. září 1996. Na návrh jmenovaných přezkoumal rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem a rozsudkem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15 Ca 620/96, je potvrdil aniž ve věci nařídil jednání, přičemž své rozhodnutí o postupu dle § 250f o. s. ř. nezdůvodnil. Absenci odůvodnění takovéhoto postupu soudu nutno považovat za porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
S ohledem na výše uvedené, na zjištění, že Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozhodnutím ve věci bez jejího řádného projednání a bez odůvodnění postupu podle § 250f občanského soudního řádu porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 96 odst. 2 Ústavy a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15 Ca 620/96, zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat V Brně dne 26. června 1997