Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 94/98
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky M.K., zastoupené JUDr. R.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 1997, č.j. 24 Co 287/96-107, t a k t o : Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 1997, č.j. 24 Co 287/96-107, ve výroku, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně tak, že se návrh zamítá, a současně sdělila, že také podala proti označenému rozsudku dovolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. l písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. října 2000, č.j. 22 Cdo 577/99-158, bylo spolehlivě zjištěno, že ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který stěžovatelka k ochraně svého tvrzeného práva uplatnila, tj. proti citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ČR, jež v části, vůči níž také směřuje ústavní stížnost, dovolání zamítl. Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2000