Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 96/04
Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky L. M., zastoupené JUDr. J. N.advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2003 sp. zn. 56 Co 577/2002, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka, která navrhla zrušení výše označeného rozsudku, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčena v právu zaručeném čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že se domáhala vydání nemovitostí na základě zákona č. 403/1990 Sb., tyto byly odňaty vlastníkům v roce 1961, žalobě vyhověno nebylo, když soud konstatoval, že na předmětných parcelách se nachází stavby. Poněvadž jde však o stavby neudržované, neužívané, devastované, a tedy o tzv. stavby "mrtvé", podala proti rozsudku Okresního soudu v Karviné odvolání, jemuž Krajský soud v Ostravě nevyhověl a tak jí bylo znemožněno užívat nemovitosti, které byly odňaty jejím rodičům.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě zásah do práva, kterého se navrhovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části a opodstatněně shledal, že jde o rozhodnutí věcně správné, mající oporu v provedených důkazech i v § 10 odst. 4 zák. č. 403/1990 Sb. V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a vyložil, které skutečnosti bránily vydání předmětných parcel, na nichž se nachází stavby, zřízené až po převzatí pozemků státem. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2004