Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem Puklicova 52, České Budějovice, proti výrokům I. a III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, č. j. 0 P 360/2017-2134, ze dne 30. ledna 2023 a proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 70/2023-2201, ze dne 9. března 2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) M. J. a 2) nezl. M. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (či označených výroků) s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatelka a první vedlejší účastník jsou rodiči druhého vedlejšího účastníka. Výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 8. 12. 2022 č. j. 29 Co 314/2022-1917 bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilým každý lichý týden od středy 17 hodin do pondělí 8 hodin sudého týdne a rozhodnuto o styku o prázdninách. Napadeným usnesením č. j. 0 P 360 / 2017-2134 ze dne 30. 1. 2023 Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ve výroku I. nařídil, že styk upravený výrokem II. rozsudku městského soudu ze dne 8. 12. 2022 nebude realizován, a stanovil, že stěžovatelka je oprávněna se stýkat s nezletilým synem (druhým vedlejším účastníkem) od 14. 2. 2023 vždy v úterý lichého týdne od 15 do 16 hodin a počínaje dnem 1. 5. 2023 každé úterý od 15 do 16 hodin v zařízení Sdružení na ochranu ohrožených dětí za přítomnosti pracovníků tohoto zařízení. Dále uložil otci povinnost nezletilého na asistovaný styk s matkou (stěžovatelkou) připravit. Výrokem II. obvodní soud zamítl návrh prvního vedlejšího účastníka (otce), kterým se domáhal toho, aby se matka zdržela styku s nezletilým do rozhodnutí ve věci samé. Výrokem III. jmenoval nezletilému k zastupování v řízení o předběžném opatření opatrovníka, a to Městskou část Praha 6, Orgán sociálně právní ochrany dětí. V rozhodnutí obvodní soud uvedl, že stěžovatelka nerespektuje pravomocné rozhodnutí městského soudu ze dne 8. 12. 2022, kterým byl nezletilý svěřen do péče otce a matce byl stanoven široký styk od středy lichého týdne do pondělí sudého týdne a o prázdninách. Uvedl, že stěžovatelka měla předat nezletilého otci dne 9. 1. 2023, avšak tak neučinila ani poté, co byla vyzvána Policií České republiky v místě bydliště dne 11. 1. 2023 a 23. 1. 2023. Obvodní soud dodal, že dne 30. 1. 2023 nařídil ve věci jiný soudní rok, stěžovatelka ani poté nezletilého nepředala otci, a že následně dne 30. 1. 2023 poté, co si obstaral důkazy, nařídil výkon rozhodnutí odnětím nezletilého matce a jeho předáním otci, a dále nařídil předmětné předběžné opatření (o asistovaném styku).
3. Městský soud napadeným unesením ze dne 9. 3. 2023 usnesení obvodního soudu ve výrocích I. a III. usnesení obvodního soudu potvrdil.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti ze dne 6. 4. 2023 rekapituluje průběh řízení a uvádí, že důvodem, proč nerespektovala rozsudek městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o péči o nezletilého, byl nesouhlas nezletilého k otci odejít, a že z napadeného předběžného opatření obvodního soudu, ani z rozhodnutí, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí, neplyne, že by se dopouštěla vůči nezletilému násilí, popřípadě, že by v její péči byl nezletilý nějakým způsobem zanedbán. Namítá, že napadená rozhodnutí obvodního soudu a městského soudu jsou nedostatečně odůvodněna, a že v nich dle jejího přesvědčení není reflektován nejlepší zájem nezletilého.
V doplnění podání ze dne 26. 4. 2023 stěžovatelka uvedla, že napadené předběžné opatření obvodního soudu bylo vydáno na dobu 7 měsíců, když v odůvodnění předmětného usnesení obvodní soud uvádí, že nařízení předběžného opatření je namístě do doby, než bude ve věci vypracován znalecký posudek z oboru psychiatrie na duševní stav matky se zjištěním, zda je pro nezletilého styk s matkou bezpečný. Stěžovatelka uvádí, že existuje reálné nebezpečí narušení vztahů mezi ní a nezletilým, který má v září 2023 nastoupit do první třídy.
Stěžovatelka dále odkazuje na ustanovení § 459 a § 452 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a odkazuje taktéž na rozhodnutí Ústavního soudu
6. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Ústavní soud dále považuje za nutné připomenout, že k přezkumu soudních rozhodnutí o poměrech nezletilých a úpravě jejich styku s rodiči přistupuje velmi rezervovaně. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen.
8. Ústavní soud dodává, že soudy se při rozhodování o návrzích na nařízení předběžných opatření - s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí - nemohou vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků ve stejném rozsahu a stejně důsledně, jako při rozhodování ve věci samé. Soudy se zaměřují na to, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření a zda situace vyžaduje okamžité předběžné řešení, nikoliv na meritum věci.
9. V předmětném řízení obvodní soud své rozhodnutí srozumitelně odůvodnil. Konstatoval především, že s ohledem na chování stěžovatelky chrání zdravý duševní vývoj nezletilého, když odkázal na vyhrocenou situaci v rodině. Odkázal přitom na zjištění orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který popsal, že stěžovatelka činí kroky k destabilizaci psychického zdraví nezletilého, nerespektuje soudní rozhodnutí (nepředává dítě v rozporu s povinností stanovenou soudním rozhodnutím otci), ani jej neposílá k povinnému předškolnímu vzdělávání do školky. Obvodní soud dovodil, že s ohledem na ochranu nezletilého bude v jeho nejlepším zájmu, aby do doby než bude ve věci vypracován znalecký posudek na duševní stav stěžovatelky, probíhal styk stěžovatelky s nezletilým asistovaně a v uvedeném časovém rozmezí.
10. V usnesení, na které stěžovatelka odkazuje, tedy usnesení sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 19. 4. 2011, Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření o umístění nezletilého dítěte do psychiatrické léčebny. V navazujícím nálezu sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59) se Ústavní soud zabýval ústavností předběžného opatření o umístění nezletilého do psychiatrické léčebny při odmítání styku s druhým rodičem. Z uvedeného plyne, se uvedené rozhodnutí týkalo skutkově odlišného případu.
V usnesení sp. zn. I. ÚS 955/15 ze dne 14. 3. 2017, na které stěžovatelka rovněž odkazuje, pak Ústavní soud přezkoumával rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o styku nezletilého dítěte s otcem jednou za čtrnáct dní, kdy však obecné soudy neposkytly žádné relevantní důvody, proč by S. nemohla přespávat u otce, pouze v odůvodnění uvedly, že dítě nebylo zvyklé u otce přespávat přes noc. V nyní posuzované věci však obvodní soud dostatečně pečlivě a s přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem objasnil důvody, které jej vedly k vydání napadeného rozhodnutí.
11. V závěrech okresního ani městského soudu Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že především civilním soudům náleží, aby rozhodovaly o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností, a to i s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace. Lze dodat, že do budoucna není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu