Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 10/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky JUDr. I.W., zastoupené advokátkou JUDr. I.H., o stížnosti proti usnesení Obvodního státního zastupitelství ze dne 31. 10. 1997, čj. 2 Zt 2521/94, t a k t o: Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení policejní inspektorky M., ze dne 24. 4. 1997, čj. OR6 1654/MO 1-Tč-94, kterým bylo podle § 159 odst. 1 tr. řádu jako nedůvodné odloženo její trestní oznámení učiněné na syna její kolegyně pro podezření z trestného činu poškozování cizí věci, kterého se měl dopustit tím, že rozebral a znovu neodborně zkompletoval její osobní počítač, čímž došlo k poškození počítače a snížení jeho funkčnosti. Stěžovatelka nesouhlasí s právními závěry Policie ČR a OSZ , dle kterých nebylo prokázáno způsobení škody 1
II. ÚS 10/98 ve smyslu trestního zákona, neboť nebyl řádně a odborně zjištěn skutkový stav a posouzena způsobená škoda. Je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na právní ochranu, právo na řádné projednání věci, právo na odstranění rozporů znaleckých posudků, právo na náhradu škody a právo na projednání věci bez průtahů ve smyslu čl. 36 - 39 Listiny základních práv a svobod. Žádala proto o zrušení napadeného usnesení a určení, že ve věci bude činný jiný orgán trestního řízení než O.
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatelky, včetně příloh, jakož i napadené usnesení OSZ, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. Řádu zamítnuta stížnost do usnesení policejní inspektorky M., ze dne 24. 4. 1997, čj. OR 6 1654/MO1-Tč-94, kterým bylo podle § 159 odst. 1 tr. řádu odloženo její trestní oznámení, a dospěl k závěru, že se z pohledu tvrzených porušení práv, zakotvených v čl. 36 - 39 Listiny, jedná o návrh zjevně neopodstatněný, neboť napadeným usnesením bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení, přičemž rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, na čemž nemůže nic změnit subjektivní přesvědčení navrhovatelky o spáchání trestného činu, neboť nemá z hlediska trestního řízení rovnocenné postavení s orgány činnými v trestním řízení.
Z uvedeného důvodu nemohla být proto dotčena základní práva, jichž se stěžovatelka dovolává, a to včetně práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny. Ostatně pokud se stěžovatelka domnívá, že jednáním, pro které podala trestní oznámení, jí byla způsobena škoda, má možnost se domáhat práva na soudní ochranu právě dle čl. 36 Listiny, ale občanskoprávní cestou. II. ÚS 10/98
K žádosti, aby Ústavní soud určil jiný orgán trestního řízení, který bude nadále ve věci činný, Ústavní soud podotýká, že Ústavní soud nemá jiných pravomocí, než upravených v čl. 87 Ústavy, s tím, že ani z úpravy obsažené v § 72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., nelze dovodit jeho oprávnění určit, že ve věci bude činný jiný orgán trestního řízení, zejména má-li především kasační pravomoci, což současně znamená, že není oprávněn na sebe atrahovat pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud stížnost navrhovatelky dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., odmítl jak návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 24. 3. 1998 soudkyně Ústavního soudu