Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele I. P., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2024 sp. zn. 61 To 180/2024 a usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. července 2023 č. j. 1 KZV 140/2023-77, za účasti Městského soudu v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ve věci trestního stíhání stěžovatele pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, byla v záhlaví uvedeným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") podle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěna jako náhradní hodnota bytová jednotka o velikosti 58,380 m2 s terasou o výměře 26,77 m2, nacházející se ve městě N. v Bulharské republice, ve vlastnictví stěžovatele.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce městského státního zastupitelství Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl. Po posouzení věci shledal zajištění plně opodstatněným. K námitce stěžovatele, že zajištěná věc nebyla řádně oceněna, uvedl, že k zajištění došlo v době zahájení trestního stíhání a nebylo možné vyčkat na vypracování znaleckého posudku k ohodnocení zajištěné bytové jednotky, natož v Bulharské republice. Zároveň zdůraznil, že v současné době nic nenasvědčuje tomu, že by byl zajištěn majetek stěžovatele v hodnotě dosahující "výše způsobené škody", tj. 27 134 937,86 Kč.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že nebylo-li provedeno ocenění zajišťované nemovitosti, je vyloučen závěr o přiměřenosti zajištění. Má proto za to, že napadená usnesení jsou nepřezkoumatelná. Tvrdí, že cena typově obdobného bytu v zahraničí se může pohybovat od nižších stovek tisíc až po desítky milionů korun českých a že při absenci jakéhokoliv ocenění jde o libovůli orgánů veřejné moci.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
7. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14
(N 147/78 SbNU 275)]. Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13
(N 206/71 SbNU 429), usnesení ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04 ].
8. Ústavní soud ve své judikaturní praxi formuloval určité požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13
(N 206/71 SbNU 429)].
9. V nyní posuzované věci je prověřováno podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl (zkráceně uvedeno) stěžovatel (spolu s dalšími osobami) dopustit tím, že jako osoba ovládající obchodní společnosti A, B, C, a D, v období od října 2018 do dubna 2023 za tyto obchodní společnosti nárokoval odpočet daně z přidané hodnoty na základě fiktivních faktur, čímž České republice měl způsobit "škodu ve výši 27 134 937,86 Kč". Podle zjištění správce daně mělo docházet ze strany uvedených obchodních společností k poskytování služeb "agenturních pracovníků" zejména dělnických profesí (převážně občanů Ukrajiny, Rumunska, Bulharska a Maďarska) koncovým odběratelům. Dodavatelé obchodních společností jsou přitom nekontaktní, se správcem daně nespolupracují, nemají žádnou provozovnu ani zaměstnance a zřejmě nevykonávají žádnou činnost.
10. Státní zástupce městského státního zastupitelství v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že analýzou bankovních účtů daných obchodních společností zapojených do podvodného řetězce založeného za účelem krácení daně bylo zjištěno, že tyto obchodní společnosti v pozici "profit taker" zasílají veškeré finanční prostředky přijaté od jejich odběratelů na bankovní účty obchodních společností v pozici "buffer" a žádné si neponechávají na jakoukoliv běžnou podnikatelskou činnost. Z bankovních účtů obchodních společností v pozici "buffer" a "missing trader" jsou pak finanční prostředky ve velkých objemech vybírány v hotovosti. Výběry hotovosti provádějí osoby, které se opakovaně vyskytují u výběrů z bankovních účtů různých obchodních společností a které jsou odlišné od statutárních zástupců těchto obchodních společností, jimž byly platební karty bankovními institucemi vydány.
11. Na základě shora uvedených skutečností není pochyb o tom, že ve věci je dáno důvodné podezření, že prověřovanou rozsáhlou a sofistikovanou trestnou činností mohla být České republice způsobena škoda v řádech desítek milionů Kč. Za situace, kdy výnos z trestné činnosti stěžovatele se nepodařilo zajistit, nelze nic namítat proti závěru státního zástupce městského státního zastupitelství, že vzhledem k výši způsobené škody bylo namístě zajištění příslušné bytové jednotky stěžovatele jako náhradní hodnoty podle § 79g odst. 1 trestního řádu, jelikož výnos z trestné činnosti obviněného se nepodařilo zajistit. Negativní důsledky převážily nad pozitivem, kterým je ochrana veřejného zájmu, přičemž je zřejmé, že hodnota zajištěné bytové jednotky, byť nebyla znalecky oceněna, není ve zřejmém nepoměru s prověřovanou trestnou činností.
12. Státní zástupce městského státního zastupitelství své rozhodnutí o zajištění věci odůvodnil způsobem odpovídajícím danému stadiu trestního řízení. Rozhodnutí obsahuje konkrétní skutečnosti, na základě kterých dospěl k závěru o důvodnosti provedení zajištění. V přípravné fázi trestního řízení přitom postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti dostatečně odůvodněný právě konkrétními zjištěnými skutečnostmi (oproti požadavkům kladeným na důkazy). To ostatně plyne též z preventivní povahy zajišťovacích institutů. V průběhu řízení je možné i opakovaně žádat o zrušení nařízeného zajištění, přičemž v okamžiku, kdy zajištění není pro účely trestního řízení nutné, orgány činné v trestním řízení jej mohou omezit nebo zrušit i bez návrhu [k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07
(N 25/48 SbNU 291)].
13. Ani městský soud v postupu státního zástupce městského státního zastupitelství neshledal žádný projev svévole či šikanózního jednání vůči stěžovateli. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že veškeré zatím shromážděné důkazy svědčí pro oprávněnou úvahu o tom, že k vytýkané trestné činnosti pravděpodobně došlo, a že zajištění dané nemovitosti postupem podle § 79g odst. 1 trestního řádu je v souladu se zákonem. Vypořádal se i s námitkou, kterou stěžovatel zopakoval v ústavní stížnosti, že zajištěná bytová jednotka nebyla řádně oceněna, když zejména konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by byl zajištěn majetek stěžovatele v hodnotě dosahující výše způsobené škody (přesněji způsobeného velkého rozsahu zkrácení daně), tedy 27 134 937,86 Kč. Ostatně ani stěžovatel v ústavní stížnosti nic takového netvrdí, resp. nijak nekonkretizuje hodnotu předmětné bytové jednotky, pouze obecně uvádí, že cena typově obdobného bytu v zahraničí se může pohybovat od nižších stovek tisíc až po desítky milionů korun českých.
Jen stěží by však bylo možno připustit, že bytová jednotka o velikosti 58,380 m2 s terasou o výměře 26,77 m2 ve městě N. v Bulharské republice bude mít vyšší hodnotu, než je orgány činnými v trestním řízení dovozovaný velký rozsah zkrácení daně, tj. 27 134 937,86 Kč [srov. přiměřeně § 138 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku]. Měl-li se stěžovatel na úkor státu obohatit o milionové částky, nelze než souhlasit s konstatováním městského soudu, že míra proporcionality byla dodržena. Nelze proto shledat neústavním závěr městského soudu, že účel zajištění je realizován prostředky, které lze v současné chvíli považovat za adekvátní, resp. hodnota zajištěné věci, tj. bytové jednotky, byť zatím nebyla přesně zjištěna, není v nepoměru s velkým rozsahem trestné činnosti, která je prověřována, a to vzhledem na značnou společenskou škodlivost takového jednání, zejména s ohledem na dovozený velký rozsah stíhaného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.
14. Řádně odůvodněným závěrům státního zástupce městského státního zastupitelství a městského soudu nemá Ústavní soud co vytknout. Napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána k tomu příslušnými orgány a nejsou projevem svévole. Rozhodující orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti. V jejich procesním postupu nebyla zjištěna výkladová ani aplikační libovůle, která by svědčila o dotčení stěžovatelova práva na soudní ochranu. Dosavadní procesní úkony orgánů činných v trestním řízení přitom nepředstavují ani neodčinitelné zásahy do základního práva stěžovatele vlastnit majetek.
15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu