Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem Píšťany 99, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 6 T 97/2021 ze dne 31. 3. 2023, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 206/2023-423 ze dne 4. 9. 2023 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 20/2024-488 ze dne 24. 1. 2024, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy jimi porušily jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a předložených podkladů, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 6 T 97/2021-367 ze dne 31. 3. 2023 byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a za toto jednání a další sbíhající se trestnou činnost byl stěžovateli podle 209 odst. 4 trestního zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání padesáti čtyř měsíců. Tento rozsudek stěžovatel napadl odvoláním, které zaměřil pouze proti výroku o trestu.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem stěžovatelovo odvolání podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl jako nedůvodné. Veřejné zasedání u odvolacího soudu bylo konáno v nepřítomnosti stěžovatele, za účasti jeho obhájce, přičemž krajský soud v odůvodnění uvedl, že pro takový postup byly splněny podmínky. Obhájce stěžovatele před zahájením veřejného zasedání soudu sdělil, že jej dopoledne kontaktoval stěžovatel s tím, že má horečku a není schopen účastnit se jednání.
Na dotaz předsedy senátu obhájce sdělil, že nemá žádný listinný doklad o zdravotním stavu obžalovaného, pouze mu tento v 12:38 hodin zaslal na mobilní telefon vyfotografované lékařské zprávy, které obhájce předložil soudu k nahlédnutí na displeji mobilního telefonu. Šlo o zprávu lékařky (potvrzení pro zaměstnavatele) již ze dne 9. 8. 2023 o tom, že toho času byl stěžovatel práce neschopen, a zdravotní záznam ze dne 14. 8. 2023 od téže lékařky, podle něhož žádá o vyšetření v gastro ambulanci. Následně byl ze strany krajského soudu učiněn pokus o telefonické kontaktování zmíněné lékařky, aby byly informace aktualizovány, lékařku se však nepodařilo zastihnout.
Krajský soud uvedl, že opětovná (třetí) žádost stěžovatele o odročení veřejného zasedání byla vyhodnocena jako nikoli řádná, a veřejné zasedání tak bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Krajský soud dovodil, že se ze strany stěžovatele jednalo o obstrukční jednání vedené úmyslem opakovaně zmařit konání veřejného zasedání, kdy za tímto účelem obžalovaný navštěvuje různé lékaře a lékařské zprávy dokládá prostřednictvím svého obhájce vždy v den, kdy má být veřejné zasedání konáno. Na tomto závěru odvolacího soudu pak nemohlo nic změnit ani vyjádření obhájce obžalovaného, který následně uvedl, že v době porady senátu mu došla na mobilní telefon od stěžovatele fotografie další lékařské zprávy, ze které vyplynulo, že stěžovatel má virózu (teplota, zimnice, slabost, únava, bolesti) a byl mu doporučen klid na lůžku od 31.
8. do 8. 9. 2023. K tomu stěžovatelův obhájce uvedl, že datum a čas vystavení této lékařské zprávy nejsou na fotografii čitelné.
4. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
5. Stěžovatel namítá, že nebyl na veřejném zasedání krajského soudu přítomen pro svůj nepříznivý zdravotní stav, přestože krajskému soudu opakovaně dokládal lékařské zprávy, které jeho zdraví zachycují a bez dalšího prokazují, že se nemohl osobně veřejného zasedání účastnit. Zdůrazňuje, že jeho účast při veřejném zasedání je jeho nezcizitelným právem účastnit se odvolacího řízení. Stěžovatel dále uvádí, že dal jednoznačně najevo, že na své účasti při veřejném zasedání dne 4. 9. 2023 trvá a že soudu vždy doložil důvody, pro které se nemohl veřejného zasedání účastnit s tím, že se jednalo o vážné zdravotní potíže, pro které se nemohl účastnit. Dodal, že krajský soud sám odkázal na lékařskou zprávu, podle které měl mít v den jednání stěžovatel nařízený klidový režim.
6. V ručně psaném doplnění ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že uložený trest odnětí svobody je příliš přísný, když okresní soud prvního stupně nevzal v úvahu skutečnost, že prohlásil vinu, čímž napomohl objasnění trestné činnosti. Soud podle něj také nepřihlédl k upřímné lítosti, kterou projevil. Opakuje námitky proti postupu krajského soudu (konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti) a dovolacímu soudu pak vytýká, že tento postup krajského soudu nezhojil. Dodává, že nebyl odvolacím soudem řádně vyrozuměn o konání veřejného zasedání, že se o něm dozvěděl až v den konání veřejného zasedání od obhájce, a že jeho zdravotní stav jeho přítomnost na jednání vylučoval.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že procesní předpoklady řízení jsou splněny. Zároveň shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ze spisu vedeného okresním soudem plyne, že krajský soud ve stěžovatelově věci opakovaně nařizoval veřejné zasedání. Stěžovatel se z jednání opakovaně omlouval s odkazem na svůj zhoršený zdravotní stav. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 14. 8. 2023 v 8.15 (č. l. 415) plyne, že krajský soud obdržel v ranních hodinách email o tom, že se stěžovatel nemůže účastnit veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, poté byl stěžovatel ze strany soudu kontaktován telefonicky, kdy měl stěžovatel předsedovi senátu sdělit, že lékařské zprávy zašle do jedné hodiny.
Dále je v protokolu uvedeno, že stěžovateli byl předsedou senátu "sdělen termín odročeného veřejného zasedání na den 4. 9. 2023 v 13:00 hodin č. dveří 149/1. patro, s tím, že termín bude sdělen i jeho obhájci a o dalším postupu se má s obhájcem poradit." Následuje usnesení krajského soudu o vyhlášení veřejného zasedání na den 4. 9. 2023 s tím, že přítomná státní zástupkyně a obhájce toto berou na vědomí s tím, že již nebudou písemně obesíláni. Z uvedeného podle Ústavního soudu zřetelně plyne, že stěžovatel byl s konáním veřejného zasedání krajského soudu obeznámen.
Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že o tom, zda je obžalovaný schopen účastnit se jednání, rozhoduje vždy soud, lékařská zpráva je pouze podkladem pro jeho rozhodování. Je na soudcích, aby na základě konkrétních okolností věci (náročnost plánovaných úkonů při jednání), zjištěného zdravotního stavu osoby (povaha onemocnění, zjištěná zdravotní omezení, možné důsledky a rizika účasti na jednání) a jejího předchozího chování (účast na jiných soudních jednáních, návštěvy lékařů, rehabilitací, pracovní aktivity, pracovní cesty, apod.) sami posoudili odůvodněnost omluvy.
U lékařské zprávy nelze akceptovat pouze uvedení diagnózy, neboť takové vyjádření lékaře neobsahuje konkrétní informace, které povedou k posouzení zdravotního stavu obžalovaného. Podklad pro závěr soudu, že obžalovaný není schopen účasti na hlavním líčení, neboť ta by byla vzhledem k povaze jeho nemoci nepřiměřenou zátěží vzhledem k následkům či rizikům s tím spojených, se musí opírat o informace uvedené v lékařské zprávě. Skutečnost, že lékař ve zprávě konstatoval nezpůsobilost k účasti na soudním jednání, není sama o sobě dostatečná, neboť se jedná o kvalifikaci, kterou může provést toliko soud (srov. nález sp. zn. III.
ÚS 609/22
ze dne 31. 5. 2022). Závěr krajského soudu o tom, že se stěžovatel řádně neomluvil, je dostatečně odůvodněn (srov. odst. 6 napadeného usnesení krajského soudu). Ústavní soud z výše uvedených důvodů nemohl přisvědčit stěžovatelovým námitkám o porušení stěžovatelova práva, aby byla jeho věc projednávána v jeho přítomnosti, či jeho práva na obhajobu.
9. Jde-li o další stěžovatelovy námitky, Ústavní soud uvádí, že do výroku o trestu je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by obecné soudy nerespektovaly zásadu zákonnosti ukládaného trestu, podle které jen zákon stanoví, jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za spáchání trestného činu uložit (čl. 39 Listiny). Pochybení či nedodržení zásad ukládání trestu dosahující ústavněprávní relevance přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci nezjistil. Výměra trestu, kterou pak stěžovatel v ústavní stížnosti napadá, odpovídá zákonné sazbě podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku, tak jak uvedl okresní soud.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. října 2024
Kateřina Ronovská v. r.
předsedkyně senátu