Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Vjačeslava Iljašenka, a 2) Taťány Iljašenkové, zastoupených JUDr. Petrem Radošovským, PhD., advokátem, sídlem Nemocniční 758/6, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 141/2024-48 ze dne 13. 2. 2025, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 37 A 7/2023-83 ze dne 18. 6. 2024, rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje č. j. 070154/2023/KUSK ze dne 29. 5. 2023 a rozhodnutí Městského úřadu Příbram č. j. MeUPB 68804/2022 ze dne 1. 7. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, Krajského úřadu Středočeského kraje a Městského úřadu Příbram, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Městský úřad Příbram ("stavební úřad") napadeným rozhodnutím mimo jiné povolil část stavby bytového domu v D., nepovolil však část stavby v rozsahu dvou ustupujících podlaží (4. a 5.) nad podkrovím (tzv. věž), v nichž se nachází nebytové prostory (sušárna, sociální zařízení, ateliér a koupelna). Odvolání proti nepovolení části stavby zamítl Krajský úřad Středočeského kraje ("krajský úřad") napadeným rozhodnutím a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Proti rozhodnutí krajského úřadu podali stěžovatelé správní žalobu, kterou Krajský soud v Praze ("krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl. Kasační stížnost stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud ("NSS") zamítl.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tvrdí, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále namítají porušení čl. 1, čl. 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava").
3. Podstatu argumentace stěžovatelů lze shrnout následovně: namítají, že NSS v rozporu s právními předpisy aproboval rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů. Podle stěžovatelů se NSS odklonil od své judikatury, protože porušil zásadu, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nelze-li z něj zjistit důvody, pro které bylo vydáno (§ 76 odst. 1 s. ř. s.). NSS dále upřel stěžovatelům v rozporu s podmínkami závaznosti právního názoru podle § 78 odst. 5 s. ř. s. a rozsahem přezkumu podle § 89 odst. 2 správního řádu právo uplatňovat kasační námitky a v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu nezohlednil veřejný zájem. Dále NSS aproboval skutečnost, že správní orgány nerespektovaly § 2 odst. 4 správního řádu, podle něhož šetří práva nabytá v dobré víře. Ústavně zaručená práva stěžovatelů byla porušena rovněž předchozími rozhodnutími krajského soudu a správních orgánů.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
6. Žádné ústavněprávní deficity v odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud neshledal. Argumentace stěžovatelů představuje pokračující polemiku v rovině podústavního práva, kterou se snaží zpochybnit jednoznačný závěr správních orgánů a správních soudů, že stavbu tzv. věže nelze povolit pro její rozpor s výškovými regulativy územního plánu obce D.
7. Krajský soud srozumitelně odůvodnil, že rozhodnutí správních orgánů nejsou nepřezkoumatelná, neboť stěžejní závazný právní názor, který správní soudy učinily v předchozích zrušujících rozsudcích, spočíval - zjednodušeně vyjádřeno - v tom, že cokoli, co se nachází nad třetím nadzemním podlažím, je v rozporu s výškovými regulativy; tento závěr logicky platí nejen pro horní část věže (která se nachází v 5. NP), ale i pro spodní část věže (která se nachází v 4. NP), byť to správní orgány takto explicitně neuvedly (viz body 14 až 18 rozsudku krajského soudu).
8. Nic protiústavního Ústavní soud neshledal ani ve způsobu, jakým NSS vyhodnotil přípustnost jednotlivých kasačních námitek; NSS řádně vyložil, že v dané věci šlo již jen o otázku, zda se krajský soud a přeneseně správní orgány neodchýlily od předchozího závazného právního názoru o nemožnosti dodatečně povolit stavbu tzv. věže, a že stěžovatelé měli možnost jej zvrátit v předchozím řízení, v němž byli osobami zúčastněnými na řízení (viz body 11 až 13 rozsudku NSS). Nadto se otázkou veřejného zájmu věcně zabýval krajský soud, který mimo jiné upozornil na to, že není patrné, o jaký veřejný zájem má jít (viz body 25 až 26 rozsudku krajského soudu).
9. Konečně je neopodstatněná námitka nezohlednění dobré víry stěžovatelů z důvodu nepřiměřené délky řízení, popř. z důvodu předchozího rušení rozhodnutí správních orgánů správními soudy. V této souvislosti soudy ústavně konformně vysvětlily, že nepřiměřená délka stavebního řízení nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí správních orgánů (viz body 27 rozsudku krajského soudu a bod 16 rozsudku NSS). Jakkoliv jde o nežádoucí jev, k odstranění průtahů a odčinění jejich následků slouží jiné právní prostředky.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu