Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Elsienc lumos s.r.o., Chudenická 1059/30, Praha 10, zastoupené JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2024 č. j. 1 Afs 43/2023-85, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Krajského soudu v Ústí nad Labem a Odvolacího finančního ředitelství, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podstatou nyní posuzovaného případu je otázka, zda je ústavně konformním závěr Nejvyššího správního soudu, že stěžovatelkou poskytovaná plnění společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., nelze charakterizovat jako provozování loterií a jiných podobných her, které je osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet daně ve smyslu § 51 odst. 1 písm. k) a § 60 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ("zákon o DPH"), tedy že stěžovatelka poskytovala jiné služby za úplatu. Dále se Ústavní soud zabýval otázkou, zda neměl 1. senát Nejvyššího správního soudu předložit věc rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního.
2. Stěžovatelka uzavřela s Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., nejdříve smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a poté podle nové úpravy smlouvu o společnosti podle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Účelem sdružení a společnosti bylo provozování loterií a jiných her. Žalobkyně zajišťovala provozovny pro uskutečňování činnosti sdružení a následně společnosti a veškeré doplňkové služby související s užíváním provozoven (energie, obsluhu, dozor nad zařízeními a další). Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., zajišťovaly herní a sázková zařízení jako držitelky povolení k provozování.
3. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen "správce daně") doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za jednotlivá zdaňovací období měsíců říjen 2013 až září 2016 a související penále v celkové výši 5 593 112 Kč (DPH) a 1 084 000 Kč (penále). Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry.
4. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labe zamítl rozsudkem ze dne 8. 3. 2023 č. j. 15 Af 36/2019-59. Shledal, že činnost stěžovatelky svou povahou odpovídala poskytování služeb dle § 14 odst. 1 zákona o DPH. Nejednalo se tak o provozování loterií a jiných podobných her, tedy o plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet DPH podle § 51 odst. 1 písm. k) a § 60 zákona o DPH. Činnosti vykonávané stěžovatelkou pouze souvisely s provozováním her. Služby poskytované stěžovatelkou společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., představovaly zdanitelná plnění, neboť byly předmětem daně a zároveň nebyly od daně osvobozené. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní (tj. zásada materiální pravdy). Pro právní kvalifikaci činností vykonávaných stěžovatelkou pro Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., tak nebylo rozhodující, jak je stěžovatelka (resp. smluvní strany) formálně označila, ale jejich skutečná povaha.
5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ji napadeným rozsudkem shledal nedůvodnou. Konstatoval, že stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila velmi obdobnou argumentaci jako v předchozích řízeních. Z tohoto důvodu nepovažoval za účelné zevrubně opakovat závěry uvedené v napadeném rozhodnutí a rozsudku krajského soudu, se kterými se ztotožnil a v dalších podrobnostech na ně odkázal. Podle Nejvyššího správního soudu veškerá argumentace stěžovatelky spočívala v jejím nesouhlasu s právním posouzením vztahu mezi ní a společnostmi Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., v napadeném rozsudku tedy zevrubně vypořádal tuto námitku s odkazem na svou judikaturu, jakož i judikaturu Soudního dvora.
6. Nejvyšší správní soud shledal, že skutkový stav posuzované věci je prakticky obdobný jako ve věci řešené rozsudkem ze dne 12. 5. 2020 č. j. 9 Afs 147/2018-59. Právní závěry tam uvedené tak podle Nejvyššího správního soudu zcela dopadají i na situaci stěžovatelky. Z citovaného rozsudku plyne, že podstatou provozování hazardních her je nabízet šanci na výhru sázejícímu za přijetí rizika povinnosti vyplatit výhru. Pouze subjekt, který je vůči sázejícímu v tomto postavení, provozuje loterie a jiné podobné hry ve smyslu § 60 zákona o DPH, a pouze jím poskytovaná plnění mohou být osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 odst. 1 písm. k) téhož zákona. Poskytování souvisejících služeb pro provozovatele jinými subjekty osvobozeno není (např. zajištění prodeje losů či obsluhy sázkových zařízení pro provozovatele). Z citovaného rozsudku dále plyne, že služby spočívající v údržbě nebo kompletním zajištění obsluhy těchto zařízení nemají povahu provozování loterií a podobných her ve smyslu § 60 zákona o DPH. Nejvyšší správní soud poukázal na skutečnost, že sdružení ani společnost podle občanského zákoníku nemohly provozovat loterie a jiné podobné hry, jelikož nejsou právnickými osobami. Povolení k provozu herních zařízení a zisk náležel společnostem Forbes Game, a. s., či Victoria - Tip, a. s., které následně na základě smluvních ujednání stěžovatelce vyplácely její podíl na zisku, který jí náležel za poskytnutí prostoru a obsluhu těchto zařízení. Pouhá skutečnost, že stěžovatelka tuto činnost vykonávala v rámci sdružení a později společnosti, nemohla mít vliv na faktické posouzení jejího vztahu k dalším účastníkům sdružení a povahy činností, které poskytovala. Služby poskytované společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., nebylo možné označit za provozování loterií a jiných podobných her, tedy za plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet DPH dle § 51 odst. 1 písm. k) a § 60 zákona o DPH; představovaly tak zdanitelná plnění, neboť byly předmětem daně a současně nebyly od daně osvobozené.
7. Nejvyšší správní soud neshledal přiléhavým stěžovatelčin odkaz na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. 4. 2004 ve věci C-77/01 Empresa de Desenvolvimento Mineiro SGPS SA. Soudní dvůr v této věci vyslovil, že plnění prováděné členy konsorcia v souladu se smlouvou o konsorciu a odpovídající podílu, který byl každému z nich v této smlouvě přidělen, nepředstavují dodání zboží nebo poskytnutí služeb "za úplatu". Avšak plnění nad rámec smluvního ujednání, které zahrnovalo platbu od ostatních členů, by představovalo dodání zboží nebo služby "uskutečněné za úplatu". V případě stěžovatelky však žalovaný i soudy dospěly k závěru (i přes uzavřené smlouvy o sdružení a společnosti), že se prakticky jednalo o poskytování služby za úplatu. Služby poskytované stěžovatelkou tak de facto nebyly poskytovány v rámci sdružení a společnosti za účelem provozování loterií a jiných her, ale pouze společnostem Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., a to za úplatu.
8. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud porušil její právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod). Daň z přidané hodnoty jí byla stanovena v rozporu s § 60 zákona o DPH. Nejvyšší správní soud tak uplatnil státní moc mimo meze stanovené zákonem a způsobem, který zákon nepředvídá (čl. 2 odst. 2 Listiny). Podaným výkladem § 60 zákona o DPH podle stěžovatelky Nejvyšší správní soud porušil i její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Protože ve věci rozhodl 1. senát Nejvyššího správního soudu bez toho, aby věc předložil rozšířenému senátu z důvodu odchylného názoru od předchozího rozhodnutí 10. senátu, bylo porušeno i její právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny).
9. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že její činnost nespadá podle Nejvyššího správního soudu pod definici provozování hazardních her podle § 60 zákona o DPH. Není podstatné, jestli má k provozování hazardních her zákonná povolení. Provozovatelem z hlediska daně z přidané hodnot totiž může být i osoba bez povolení od Ministerstva financí k provozování hazardních her (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2020 č. j. 9 Afs 147/2018-59). S obdobnými službami se z hlediska DPH zachází shodně, aby nedocházelo k diskriminaci a narušení konkurenčního prostředí (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 6. 1998 ve věci C-283/95, Karlheinz Fischer a ze dne 10. 6. 2010 ve věci C-58/09 Leo - Libera).
10. S odkazem na četnou judikaturu krajských soudů a Nejvyššího správního soudu stěžovatelka uvádí, že za provozovatele hazardních her se považuje osoba fakticky provozující hazardní hry. Tedy osoba, která dá do užívání prostory, dodává elektrickou energii, vyplácí výhry a obdrží za to odměnu ve výši podílu z provozování herních a sázkových zařízení. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018 č. j. 1 As 207/2018-32, podle kterého se zajištění připojení k elektrické energii či k internetu, vyplácení výher a vybírání finančních prostředků vložených do kvízomatů kvalifikují jako provozování loterií a jiných podobných her ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o loteriích. Poukázala na fakt, že k provozování kasina poskytovala služby (zejména provozovnu, dozor nad obsluhou her, obsluhu her, výplaty výher, poskytování energií) a inkasovala za to podíl na zisku z provozování kasina. Nejvyšší správní soud tržbám ze smluv o společnosti uzavřených mezi stěžovatelkou a společnostmi Forbes Game, a. s., a Victoria - Tip, a. s., nepřiznal osvobození od DPH. Touto nesprávnou interpretací § 60 zákona o DPH rozšířil stěžovatelčinu daňovou povinnost nad rámec zákonné úpravy v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 5 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
11. Dále stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 11. 2023 č. j. 10 Afs 93/2022-77 došel k opačnému právnímu názoru ve stejné věci, což je v rozporu s principem právní jistoty. Stěžovatelka tvrdí, že skutkový stav v obou věcech se liší pouze výší podílu stěžovatelek na zisku z provozování kasina. Pro prokázání této skutečnosti k ústavní stížnosti přiložila rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v obou věcech a obě smlouvy o společnosti. Desátý senát Nejvyššího správního soudu judikoval, že tržby z činností ze smlouvy o společnosti byly osvobozeny od DPH. Když se první senát Nejvyššího správního soudu chtěl ve věci stěžovatelky od tohoto závěru odchýlit, měl věc předložit k rozhodnutí rozšířenému senátu. Protože tak neučinil a o věci rozšířený senát nerozhodoval, bylo porušeno právo stěžovatelky na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). Z těchto důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil.
12. Stěžovatelka doplnila ústavní stížnost v reakci na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 81/24 . Domnívá se, že Ústavní soud zde přijal závěr správních soudů, že činnosti prováděné podle smluv o společnosti jsou provozováním hazardních her. Věc stěžovatelky v nyní přezkoumávaném případě se od citovaného usnesení liší pouze výší podílu na zisku. Podle stěžovatelky se Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku zabýval pouze charakterem činností prováděných podle smluv o společnosti a nezabýval se tím, jaký vliv má na osvobození od DPH výše podílu na zisku.
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 citovaného zákona a contrario).
14. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto součástí soustavy obecných soudů. Není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva.
15. Z ústavněprávního hlediska tedy může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečný a racionální základ, zda právní závěry soudů s nimi nejsou v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je slučitelný s ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ). Skutečnost, že soudy zaujímají k věci jiný právní názor než stěžovatel, nevede sama o sobě k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. To platí tím spíše, když obsahem práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny není garance úspěchu v řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1171/20 , ze dne 23. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 2954/21 nebo ze dne 24. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2675/23 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
16. Ústavní soud ve věci stěžovatelky neshledal žádné z takových pochybení a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
17. První námitka stěžovatelky směřuje proti tomu, jak Nejvyšší správní soud vyložil pojem "provozování hazardních her" ve smyslu § 60 zákona o DPH. Tato námitka je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka s odkazem na judikaturu správních soudů poskytuje výklad pojmu "provozování hazardních her" tak, jak ho upravuje zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (a historicky zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách). Bez dalšího z toho vyvozuje, že splňuje podmínky pro osvobození od daně z přidané hodnoty, protože její činnost spadá pod pojem "provozování hazardních her", tak jak ho upravuje § 60 zákona o DPH. Takový závěr je ovšem nesprávný. Tyto zákony definují stejně pojmenovanou činnost, ale sledují při tom různé účely a stanovují proto různá kritéria.
18. Pro výklad § 60 zákona o DPH musí obecné soudy vzít v potaz i unijní úpravu a relevantní judikaturu Soudního dvora. V rámci Evropské unie je DPH totiž nejvíce harmonizovanou daní. Osvobození od DPH upravuje směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, která stanovuje, že členské státy osvobodí od daně sázky, loterie a další formy her za podmínek a omezení stanovených jednotlivými členskými státy [čl. 135 odst. 1 písm. i)]. V rozsudcích týkajících se osvobození hazardních her Soudní dvůr vychází z toho, že důvody jejich osvobození jsou praktické - DPH se na ně obtížně uplatňuje. Nejde tedy o snahu zabezpečit těmto činnostem příznivější zacházení, jako je tomu např. u poskytování některých služeb v obecném zájmu v sociální oblasti (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 13. 7. 2006 ve věci C-89/05 United Utilities, bod 23; ze dne 14. 7. 2011 ve věci C-464/10 Henfling, bod 29; ze dne 10. 11. 2011 ve spojených věcech C-259/10 a C-260/10 The Rank Group, bod 39). Zároveň ovšem z judikatury Soudního dvora plyne, že členské státy nemohou podmínky a omezení osvobození stanovit tak, aby byl prospěch z osvobození závislý na totožnosti provozovatele. Totožnost provozovatele nemůže být relevantní pro určení, zda si konkurují legálně provozované hazardní hry, ani pro určení, zda si konkuruje legálně provozovaná hra se stejnou hrou provozovanou nelegálně (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. 6. 1998 ve věci Karlheinz Fischer, bod 31; ze dne 17. 2. 2005, ve spojených věcech C-453/02 a C-462/02, Linneweber a Akritidis, body 27 - 29). Tyto aktivity jsou v soutěžním postavení, proto pokud je s nimi z pohledu DPH zacházeno odlišně, odporuje to zásadě neutrality této daně (podrobně Karlheinz Fischer, body 20 - 31).
19. Soudní dvůr charakterizoval sázkovou činnost podle směrnice, a to jako nabízení šance na výhru sázejícím za přijetí rizika povinnosti vyplatit výhry (rozsudky United Utilities plc, bod 26, Henfling, bod 30). Na základě toho ve věci United Utilities uzavřel, že poskytování služeb ve prospěch organizátora sázek, které zahrnuje přijímání sázek jménem organizátora a na jeho účet, nepředstavuje sázkovou činnost podle směrnice; vůbec ji totiž nelze charakterizovat výše uvedeným způsobem. Právní vztah, který je podstatou sázkové činnosti, vzniká výlučně mezi organizátorem sázek a zákazníky (rozsudek United Utilities, body 26 - 29). Ovšem pokud činnost subjektu naplňuje tyto podmínky, nezáleží na tom, jestli daný subjekt disponuje povolením, nebo nikoliv.
20. I důvodová zpráva k § 60 zákona o DPH uvádí, že hlavním důvodem osvobození hazardních her od daně je nevhodnost zdanění těchto služeb DPH. Důvodová zpráva výslovně poukazuje na obtížnost stanovení základu daně a skutečnost, že část výtěžku z hazardních her musí být věnována na veřejně prospěšné účely a vydání příslušných povolení podléhá správním poplatkům. Z povahy věci je zřejmé, že tyto problémy se v plné míře projeví právě u poskytování loterií ve výše uvedeném smyslu, u souvisejících služeb však nikoli.
21. Naproti tomu účelem vymezení pojmu provozování hazardních her podle § 5 zákona o hazardních hrách (a historicky § 4 odst. 3 zákona o loteriích) je ochrana osob účastnících se loterií a snížení společenských rizik s tím spojených. Podle zákona o hazardních hrách do pojmu provozování hazardních her spadají i další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu.
22. Význam pojmu provozování loterií podle § 5 zákona o hazardních hrách je tedy podstatně odlišný od provozování loterií podle § 60 zákona o DPH. Pokud by všechny činnosti, které jsou provozováním hazardních her podle zákona o hazardních hrách, byly provozováním hazardních her podle zákona o DPH, množina služeb souvisejících s jejich provozováním by zůstala prázdná. Takový výklad by nedával smysl.
23. Judikatura, na kterou odkazuje stěžovatelka ve své ústavní stížnosti je tudíž zcela nepřiléhavá. Nejvyšší správní soud se v rozsudku z 22. 11. 2018 č. j. 1 As 207/2018-32 věnoval výkladu pojmu "provozování hazardních her" podle zákona o loteriích. To samé platí i pro všechny stěžovatelkou citované rozsudky krajských soudů. Naproti tomu Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku rozhodoval v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů a Soudního dvora k výkladu pojmu "provozování hazardních her" podle § 60 zákona o DPH. Zejména zcela odkázal na rozsudek ze dne 12. 5. 2020 č. j. 9 Afs 147/2018 - 59, ve kterém Nejvyšší správní soud řešil obdobnou situaci. Citovaný rozsudek poskytuje podrobný výklad smyslu a účelu úpravy pojmu "provozování hazardních her" pro účely zákona o DPH i zákona o hazardních hrách. Odkazuje přitom na relevantní judikaturu Soudního dvora a správních soudů. Rozsudek Nejvyššího správního soudu v nyní řešené věci je s těmito závěry zcela v souladu. Ústavní soud proto shledal, že výklad práva podaný Nejvyšším správním soudem je v souladu s ústavním pořádkem. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.
24. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti namítá, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jejího práva na zákonného soudce, které je garantováno v čl. 38 odst. 1 Listiny. Uvádí, že se Nejvyšší správní soud v nynějším případě bezdůvodně odchýlil od právního závěru vysloveného v rozsudku č. j. 10 Afs 93/2022-77 bez toho, aby věc předložil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního. Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkázala na bod 10 citovaného rozsudku a uvedla, že z něho plyne odchylné posouzení osvobození od DPH. Ústavní soud shledal i tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
25. V citovaném rozhodnutí se desátý senát věnoval otázce povahy činnosti stěžovatelky v daném řízení pouze okrajově. Vyslovil k tomuto závěru pouze dvě věty: "OFŘ dále zopakovalo, že stěžovatelka provozovala hazardní hry a úplaty za ně se do stanoveného obratu nezapočítávají, protože jsou od DPH osvobozeny [§ 4a odst. 1 a contrario a § 51 odst. 1 písm. k) zákona o DPH]. Příjmy z podnájmu se sice do stanoveného obratu započítávají, ale podle smlouvy činily jen 5 000 Kč měsíčně (nadto stěžovatelka ani neprokázala, že tato úplata byla skutečně přijata, nikoliv odpuštěna). S tímto hodnocením NSS souhlasí a připomíná, že osvobození od daně nezávisí na tom, zda je subjekt, který hazardní hry fakticky provozuje, oprávněn k jejich provozování (rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2020, čj. 9 Afs 147/2018-59, bod 61)." Tento závěr není v rozporu se závěrem prvního senátu v napadeném rozsudku. Jak bylo popsáno výše, z judikatury Soudního dvora v dané oblasti plynou dva vedle sebe koexistující právní závěry, a to, že při posuzování osvobození od daně z DPH je potřeba brát v potaz smysl a účel tohoto osvobození spočívající v praktických důvodech, které již nedopadají na služby pouze související s provozem; dále pak z principu daňové neutrality plyne, že pokud činnost plátce daně naplňuje podmínky "provozování hazardních her" (podle zákona o DPH), nezáleží na tom, jestli disponuje zákonným povolením nebo nikoliv (viz body 19-21 tohoto usnesení).
26. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud v jejím případě dospěl k závěru, že její činnost není "provozováním hazardních her" z toho důvodu, že nedisponuje zákonným povolením. To ovšem z napadeného rozsudku neplyne. Nejvyšší správní soud neshledal, že by její činnost naplňovala definici "provozování hazardních her" podle zákona o DPH. Bral přitom v potaz charakter stěžovatelkou poskytovaných služeb, který stěžovatelka nikterak nerozporovala. Závěry Nejvyššího správního soudu v napadeném rozsudku jsou přesvědčivě zdůvodněné a v souladu s ustálenou judikaturou. K předložení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního nebyl důvod. K porušení práva na zákonného soudce nedošlo.
27. V neposlední řadě se stěžovatelka domnívá, že Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 81/24 přijal závěr správních soudů, že činnosti prováděné podle smluv o společnosti jsou provozováním hazardních her. Argumentuje, že by Ústavní soud měl tento závěr následovat, napadený rozsudek zrušit a dát Nejvyššímu správnímu soudu možnost vypořádat se s tímto závěrem a nanovo posoudit relevantní skutkové okolnosti. Ovšem závěr, který stěžovatelka cituje, plyne pouze z narativní části. V bodě 2, na který odkazuje stěžovatelka, Ústavní soud pouze reprodukuje právní závěr Odvolacího finančního ředitelství. Konkrétně cituje, že "Odvolací finanční ředitelství potvrdilo rozhodnutí správce daně, neboť obrat 1 mil. Kč nepřekročila, resp. do obratu rozhodného pro plátcovství DPH nevstupovaly tržby z kasina a u podnájemného, jako jiného příjmu vstupujícího do jejího obratu, neprokázala jeho skutečně přijatou výši a neprokázala, že nebylo jedinou položkou, která vstupovala do obratu rozhodného z hlediska plátcovství DPH. Konstatovalo rovněž, že podle § 60 zákona o DPH je od daně osvobozen každý provozovatel loterie, tedy i ten, který k provozování loterie nemá potřebné oprávnění. Stěžovatelka nadto nebyla jen v roli poskytovatelky služeb, ale sama loterii fakticky provozovala (inkasovala veškerý zisk, přijímala plné riziko ztráty." Právní otázka povahy poskytovaných služeb ovšem nebyla předmětem přezkumu. I tato námitka je zjevně neopodstatněná.
28. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. března 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu