Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti A. F., zastoupeného JUDr. Milošem Holubem, Ph.D., advokátem se sídlem Veletržní 924/14, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. února 2024 č. j. 14 To 54/2024-64 a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. ledna 2024 č. j. 2 Nt 1251/2024-34, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Policie zahájila trestní stíhání stěžovatele pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, spáchaný ve spolupachatelství. Stěžovatel je jedním ze dvou obviněných. Je mu kladeno za vinu, že, stručně řečeno, v indoor pěstírně pěstovali rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, včetně látky THC.
2. Okresní soud vzal napadeným usnesením stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Oproti návrhu státního zástupce soud neshledal existenci vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu. Soud nejprve konstatoval, že po zhodnocení spisu doposud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že stěžovatel skutečně spáchal čin, který je mu kladen za vinu. Poté se okresní soud věnoval jednotlivým vazebním důvodům.
3. Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Krajský soud se zcela ztotožnil se závěry okresního soudu ohledně splnění důvodů vazby.
4. Proti oběma usnesením podává stěžovatel ústavní stížnost. V ní namítá porušení čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel tvrdí, že soudy v odůvodnění vazebních rozhodnutí použily zcela paušální a obecné argumenty.
5. K důvodům tzv. koluzní vazby stěžovatel uvádí, že soud nespecifikoval ani jediné jednání stěžovatele, z něhož by vyplývala důvodná obava, že by stěžovatel měl svědky ovlivňovat. Relevantní svědky se navíc i podle tvrzení státního zástupce policejnímu orgánu nepodařilo zjistit a vyslechnout. Jedná se tak spíše o jakési preventivní opatření "co kdyby náhodou jsme nějaké svědky našli", což však neodpovídá účelu vazby. Nebezpečí ovlivňování svědků dle soudu hrozí zejména u U., jemuž patří objekt pěstírny a byt, ve kterém žije spoluobviněný. K U. však stěžovatel žádnou vazbu nemá. Okolnosti důležité pro existenci vazebního důvodu, které by mohly platit v případě spoluobviněného, nelze přenášet na stěžovatele. Podle názoru stěžovatele soudy odůvodnily koluzní vazbu pouze tím, že stěžovatel jako obviněný odmítl vypovídat a s policejním orgánem nespolupracuje, což je jeho výsostným právem.
6. Ohledně tzv. vazby předstižné obecné soudy dovozovaly obavu z opakování trestné činnosti vzhledem k páchání trestné činnosti se zištným úmyslem, vysoké počáteční investici a velmi nízkým příspěvkem do rodinného rozpočtu, který stěžovatel deklaroval. Stěžovatel v argumentech soudů obavu z opakování trestné činnosti nespatřuje. Tvrdí, že chtěl stabilizovat své podnikání a začal úsporami u sebe. Nesouhlasí ani s úvahou, že by se mohl znovu zapojit do pěstování v jiném pronajatém objektu.
7. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť ta má závažné negativní sociální a psychologické důsledky (nález sp. zn. Pl. ÚS 6/10 ). Avšak vzhledem ke svému postavení (čl. 83 Ústavy) se Ústavní soud v zásadě nezabývá přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů. Je primárně věcí obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí však je Ústavní soud oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl.
8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, anebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kritérii plynoucími z ústavního pořádku (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2208/13 ). Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného.
8. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro podání obžaloby či dokonce pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i pro další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19 ).
9. Obecné soudy se s otázkou existence důvodu tzv. koluzní vazby dostatečně vypořádaly. Okresní soud vysvětlil, že vyšetřování trestné činnosti stále probíhá, chystá se výslech svědka U., který vlastní objekt, kde byla nalezena pěstírna, a jsou vyhodnocovány informace, které je možné získat z mobilních telefonů obviněných, zejména pak možné kontakty na odběratele. Stěžovatel má jistě pravdu v tom, že obviněný si může zvolit taktiku nevypovídat. Tato skutečnost by jistě nemohla být jediným argumentem pro jeho vzetí do vazby. Pokud tento fakt soudy zmínily v souvislosti s obavou, že by se vedle možnosti ovlivnění dosud nevyslechnutých svědků mohli mezi sebou domluvit a vzájemně ovlivnit i obvinění, nelze v takových úvahách spatřovat žádný exces. Ústavní soud tedy jen stručně konstatuje, že odůvodnění v tomto smyslu je plně ústavně souladné a opřené o doposud zjištěné skutečnosti.
10. Ústavní soud přezkoumal i odůvodnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu. Ani u tohoto důvodu neshledal pochybení na straně obecných soudů. U tzv. předstižné vazby se odůvodnění vždy pohybuje v rovině pravděpodobnosti. Nelze s naprostou jistotou předpovědět, jak by se stěžovatel při propuštění na svobodu choval. V případě předstižné vazby se z logiky věci jedná vždy o domněnky, předpoklady a obavy. Důležité je, že z odůvodnění rozhodnutí o vazbě vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2698/22 ).
11. Ústavní soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že by úvahy ohledně deklarovaného nízkého příjmu a životního standardu jedince ve vztahu k vazbě předstižné byly nepřípadné. Naopak, "životní standard" je součástí okolností, které obecné soudy mají hodnotit při posuzování důvodů předstižné vazby. Do toho spadá zhodnocení např. postoje obviněného, jeho sklonů, návyků, rodinného zázemí a prostředí, v němž se obviněný pohybuje (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2698/22 ). Je proto zcela na místě, pokud obecné soudy hodnotily příjmy stěžovatele, přičemž dospěly k závěru, že (stručně řečeno) jeho legální příjmy nepostačují na financování rodinného rozpočtu, který je závislý na příjmech družky a její rodiny. Stejně tak i zohlednění rozsahu nalezeného konopí a údaj o tom, že družka stěžovatele nabídla peněžitou záruku ve výši 2 mil. Kč, zvyšuje obavu z možného opakování činnosti, která by mohla být zdrojem nelegálního výdělku.
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu