Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele K. Š., zastoupeného Mgr. Janem Luběnou, advokátem, se sídlem bratří Čapků 380/6, Brno, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Kroměříži č. j. 0 Nt 2001/2024-6 ze dne 21. února 2024, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, Územním odborem Kroměříž je pod čj. KRPZ-15531/TČ-2024-150871 vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnou a psychotropní látkou a s jedy podle 283 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl podezřelý stěžovatel dopustit tím, že zjednodušeně řečeno od roku 2023 do listopadu 2023 v rodinném domě vypěstoval dosud přesně nezjištěné množství rostlin netechnického konopí a dále v říjnu 2023 nabídl další ženě ke zprostředkování prodeje přesně nezjištěné množství marihuany, což odmítla, a poté v listopadu předal téže ženě 241,06 g marihuany s obsahem 37,77 g delta-9-tetrihydrokanabinolu (THC) za účelem zprostředkování jeho prodeje. Právě objektu, kde mělo docházet k pěstování, se týká v záhlaví uvedeným příkazem nařízená domovní prohlídka.
2. Napadeným příkazem k domovní prohlídce nařídil Okresní soud v Kroměříži podle § 83 odst. 1 trestního řádu prohlídku rodinného domu, v němž se nachází obydlí stěžovatele. V příkazu soud uvedl, že je výše zmíněná žena stíhána samostatně a podezření stěžovatele plyne mimo jiné z její výpovědi. Veškeré potřeby k výrobě a důkazy o distribuci se mají dle výpovědi ženy nacházet v rodinném domě. V minulosti byl dále stěžovatel stíhán pro přečin řízení pod vlivem návykových látek. Rovněž figuruje jako svědek (uživatel návykových látek) v jiných případech. Podle soudu tak je dáno podezření, že se v domě nachází věci důležité pro trestní řízení, konkrétně věci určené k výrobě a distribuci omamných a psychotropních látek a jedů. Navíc s ohledem na charakter důkazů hrozí, že by je mohl stěžovatel zničit či jiným způsobem dokazování zmařit. Jedná se přitom o neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť hrozí nebezpečí z prodlení.
3. Dne 28. 2. 2024 byla provedena domovní prohlídka rodinného domu. V rámci provedení této prohlídky byl stěžovateli doručen napadený příkaz společné s usnesením o zahájení trestního stíhání.
4. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (Ústava) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 10 a 12 Listiny.
5. Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí nedostává standardu odůvodnění, které Ústavní soud při zásahu do domovní svobody vyžaduje.
Odůvodnění provedení domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu je nedostatečné a jde fakticky o parafrázi zákonného ustanovení. Sám Ústavní soud opakovaně uvádí, že v případě domovní prohlídky jde vždy o kolizi se základním právem na nedotknutelnost obydlí a soukromí, a je třeba vždy pečlivě zvažovat, zda jsou materiálně naplněny takové předpoklady, které zásah do tohoto základního práva odůvodňují. Přihlédne-li se ke společenské škodlivosti jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, tím spíše je odůvodnění nedostatečné. Marihuana je podle stěžovatele omamnou látkou s limitně nulovými negativními socioekonomickými dopady. Je tedy otázkou, zda při limitně nulové společenské škodlivosti trestného činu v případě, marihuany. Existují-li takové okolnosti, pro něž je na místě provést domovní prohlídku, a zasáhnout tak do základního práva osoby, u níž je prohlídka prováděna, tím spíše je třeba zkoumat neodkladnost a neopakovatelnost úkonu.
6. Stěžovatel doplňuje, že policejním orgánem nebyly při domovní prohlídce ani shromážděny žádné takové důkazy, které by svědčily o tom, že stěžovatel skutečně marihuanu pěstoval. Zároveň tato konstrukce k účelu pěstírny nesloužila ani nikdy v minulosti, ani ji takto stěžovatel neplánoval využívat do budoucna. Z dat o spotřebě elektrické energie by policejní orgán zjistil, že spotřeba domu nijak nevybočuje z obvyklé spotřeby obdobných rodinných domů. Informace o spotřebě elektrické energie si přitom policejní orgán mohl a měl v rámci součinnosti vyžádat ještě před provedením domovní prohlídky.
Povinnost orgánů činných v trestním řízení zjišťovat důkazy i ve prospěch obviněného je dle stěžovatele třeba vztáhnout také na přípravné řízení. Nad rámec uvedeného stěžovatel doplňuje, že pravidelně jezdí pracovně do Německa na pracovní turnusy, což muselo být taktéž policejnímu orgánu známo, neboť s ním dříve stěžovatel jednal o termínu svědecké výpovědi v jiné trestní věci. I samotná periodická delší nepřítomnost stěžovatele v domě měla zpochybnit závěry policejního orgánu o údajném pěstování marihuany ještě před provedením domovní prohlídky, neboť marihuana obdobně jako jakákoliv jiná rostlina vyžaduje pravidelnou péči.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud stěžovateli může přisvědčit, že napadený příkaz je veskrze stručný. Jeho obsah však nevybočuje z mantinelů zákonnosti a nepředstavuje zásah do stěžovatelových ústavně garantovaných základních práv.
10. Při posuzování reálnosti zásahu do práv osob dotčených domovními prohlídkami, nadto v přípravné fázi trestního řízení, totiž Ústavní soud neposuzuje zákonnost dílčích procesních úkonů, aniž by zohlednil průběh celého trestního řízení. Ústavní soud přezkoumává, zda orgány činné v trestním řízení řádně prověřují podezření ze spáchání trestného činu a podle výsledků této činnosti zvažují (ne)zbytnost provedení domovní prohlídky. Závěr o jejím provedení musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu (nález sp. zn. Pl.
ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014). Při nařizování domovní prohlídky musí být zřejmé, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení (srov. nález sp. zn. III. ÚS 905/13 ze dne 7. 6. 2016). Orgány činné v trestním řízení musí jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy (srov. nález sp. zn. I.
ÚS 2787/13 ze dne 28. 11. 2013). Ústavní soud ve své judikatuře stojí na stanovisku, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení řízení (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 515/12 ze dne 16. 5. 2012 a nález sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. 11. 2012).
11. Jinými slovy, na odůvodnění příkazů tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky (nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, usnesení sp. zn. III. ÚS 2165/13 ze dne 10. 9. 2013 nebo sp. zn. III. ÚS 2667/13 ze dne 6. 2. 2014). Za nedostatek je třeba považovat zejména stav, pokud příkaz neobsahuje žádné informace o účelu dané prohlídky či důvodech, proč se jevila nezbytnou, nebo naopak je-li formulován příliš široce (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2007 ve věci Smirnov proti Rusku, stížnost č. 71362/01, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 22. 5. 2008 ve věci Iliya Stefanov proti Bulharsku, stížnost č. 65755/01).
12. Ústavní soud také respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z důvodů procesní strategie při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací (srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003).
13. Z uvedeného pak podle Ústavního soudu vyplývá, že účelem uvedených záruk ochrany soukromí a obydlí vyplývajících z Listiny, Úmluvy a trestního řádu je to, aby dotčené osoby (zvláště pak podezřelí či obvinění) měly možnost z postupů orgánů činných v trestním řízení seznat, jaké věci se prohlídka týká (a nejednalo se o tzv. fishing expedition - srov. např. bod 26 usnesení sp. zn. IV. ÚS 1263/19 ze dne 16. 6. 2020), a tím nebyly kráceny na svém právu na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) a zákaz sebeobviňování (čl. 40 odst. 4 Listiny, resp. čl. 37 odst. 1 Listiny). Smyslem řádného odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky je rovněž zajištění možnosti řádného výkonu obhajoby a aplikace principu proporcionality zásahů do práv jednotlivce (§ 2 odst. 4 trestního řádu).
14. Po posouzení napadených příkazů touto optikou Ústavní soud nedospěl k závěru o porušení stěžovatelových ústavních práv. Jde-li o možnost stěžovatele, který byl nejen osobou dotčenou nařízenou prohlídkou, nýbrž i podezřelým ze spáchání trestného činu, seznámit se s klíčovými okolnostmi dané trestní věci, Ústavní soud konstatuje, že samotné odůvodnění napadených příkazů tento požadavek stěží splňuje. Stěžovatel měl v okamžiku provedení prohlídky dostatečné informace o předmětu řízení.
15. Jde-li o odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky, Ústavní soud neshledal v napadených příkazech žádné pochybení, a to zejména s ohledem na povahu hledaných věcí, které umožňují, aby dané odůvodnění zůstalo v relativně obecné rovině. V judikatuře Ústavního soudu sice lze nalézt požadavek, aby se soudy neodkladností a neopakovatelností prohlídek důkladně zabývaly. Jak nicméně vyplývá z výše uvedené judikatury, nelze ani na tuto část odůvodnění soudních příkazů klást přepjatě přísné nároky, jak požaduje stěžovatel v nyní posuzované věci.
16. Ústavní soud v minulosti zasahoval do rozhodovací činnosti zejména tehdy, neobsahoval-li příkaz vůbec žádnou zmínku toho, že prohlídka je prováděna jako neodkladný úkon (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 3073/10 ze dne 10. 3. 2011) a odůvodnění takového postupu nelze dovodit ani interpretací kontextu odůvodnění příkazu (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 515/12 ze dne 16. 5. 2012).
17. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu