Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké, soudkyně zpravodajky ve věci ústavní stížnosti Ing. Bohdana Adamčíka, právně zastoupeného Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Dělnická 1a/434, Havířov - Město, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívající v odepření nahlédnutí do vyšetřovacího spisu ze strany policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, 2. OOK-SKPV, pracoviště 735 81 Bohumín, ve věci sp. zn. KRPT-245994/TČ-2012-070371, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 4. 2013, se stěžovatel domáhal vydání nálezu, v němž by bylo vysloveno, aby v porušování jeho ústavně zaručeného základního práva a svobody spočívající v neoprávněném zásahu orgánu veřejné moci nebylo pokračováno a policejnímu orgánu, Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě bylo přikázáno v porušování základního práva stěžovatele nepokračovat a rovněž, aby jim bylo přikázáno obnovit stav před porušením.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Usnesením policejního orgánu ze dne 10.11.2013 ve spojení s usnesením téhož policejního orgánu, č.j. KRPT-245994- 28/TČ-2012-070371 ze dne 11.11.2012 bylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání dle ust. § 175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ve stádiu pokusu dle ust. § 21 odst. 1 tr. zákoníku a po rozšíření kvalifikace rovněž dále pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací ve stadiu pokusu dle ust. §21 odst. 1 k ust. § 230 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Jak uvedl stěžovatel v ústavní stížnosti, k žádosti jeho obhájkyně o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu ze dne 12. 12. 2012, zejména pak o pořízení kopií CD nosičů tvořících přílohu spisu, které byly stěžovatelem policejnímu orgánu vydány, bylo policejním orgánem sděleno, že toto právo je obhajobě ve smyslu ust. § 65 odst. 2 tr. řádu ze závažných důvodů odepřeno, neboť doposud nebyla vyhotovena písemná zpráva poškozené společnosti k jednotlivým datům obsaženým na elektronických nosičích, které byly stěžovatelem po jeho zadržení vydány a doposud nedošlo ke znaleckému zkoumání těchto věcí.
K žádosti obhajoby o přezkoumání postupu vyšetřovacího orgánu ve smyslu ust. § 157a) odst. 2 tr. řádu bylo Okresním státním zastupitelstvím v Karviné přípisem č.j. 2 ZT 329/2012 ze dne 18. 12. 2012 sděleno, že na straně policejního orgánu nebylo shledáno pochybení, pokud obhajobě odepřel právo na nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, když je třeba provést znalecké zkoumání nosičů informací, jenž byly stěžovatelem policejnímu orgánu vydány. Na základě podnětu obhajoby k přezkumu dle ust. § 12d zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě byla sdělením ze dne 14. 3. 2013 obhájkyně stěžovatele vyrozuměna, že dozorový státní zástupce nepochybil, pokud postup policejního orgánu shledal zákonným.
Stěžovatel tvrdí, že uvedeným postupem byla dotčena jeho osobní svoboda a právo na spravedlivý proces. Neoprávněným zásahem orgánů veřejné moci byl porušen čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), který stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni a dále čl. 40 odst. 3 Listiny, podle kterého obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad postupem a rozhodovací činností orgánů činných v trestním řízení, pokud pravomocným rozhodnutím nebo postupem těchto orgánů nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Především je třeba upozornit na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž vyplývá, že předmětem přezkumu v řízení o ústavní stížnosti může být zásadně až konečné rozhodnutí ve věci. Tento princip souvisí též se zásadou sebeomezení a minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 339/01 nebo
III. ÚS 216/10 , dostupné v databázi NALUS).
Za taková "konečná" rozhodnutí je ovšem možno někdy považovat i některá procesní rozhodnutí, jimiž se řízení nekončí, ale kterými se uzavírá jeho relativně samostatná část a účastník již nemá možnost takové rozhodnutí napadnout. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu patří k tomuto typu rozhodnutí i některá procesní rozhodnutí učiněná v přípravném řízení trestním, kterými je intenzivně zasahováno do osobní svobody (např. rozhodnutí o vazbě); vysoká hodnota tohoto právního statku totiž (za určitých situací) vyžaduje, aby byla poskytnuta efektivní ochrana a byly rychle napraveny zjištěné vady ústavněprávní povahy.
Namítané protiústavní zásahy do jiných základních práv a svobod, mající toliko procesní povahu, lze zpravidla účelněji objasnit a v případě potřeby reparovat v rámci trestního řízení, které disponuje dostatečně účinnými kontrolními mechanismy. Zejména námitky zaměřené proti provádění důkazů lze efektivně uplatňovat před samotnými orgány činnými v trestním řízení, a to v kterémkoli stadiu trestního řízení, zejména též i v řízení soudním. V probíhajícím a dosud neskončeném trestním řízení neplatí zásada koncentrace důkazního řízení, návrhy na provedení důkazů, jakož i námitky proti nim, lze předkládat v kterémkoli stadiu řízení.
Odporovalo by smyslu ústavního soudnictví, zejména zmíněné zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, kdyby Ústavní soud vstupoval do probíhajícího a pravomocně neskončeného trestního řízení a posuzoval oprávněnost vznášených námitek za situace, kdy jejich prověření a eventuální náprava zjištěných vad je realizovatelná běžnými procesními prostředky.
V posuzované věci je takovým efektivním prostředkem, kterým se může obviněný již v průběhu přípravného řízení bránit proti postupu orgánů přípravného řízení, institut žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle ust. § 157a tr. řádu. Tento institut v dané věci obhájkyně stěžovatele využila a ze strany státního zástupce na něj bylo adekvátně a v souladu se zákonem reagováno, jak vyplývá z přiloženého přípisu krajského státního zastupitelství.
Lze navíc dodat, že stěžovatel může i nadále uplatňovat námitky proti postupu policejního orgánů v rámci své obhajoby v celém dalším průběhu trestního řízení, včetně řízení před soudem; orgány činné v trestním řízení mají povinnost se námitkami zabývat a vypořádat se s nimi.
Pokud jde o samotné právo obviněného a obhájce na nahlížení do spisů, je možno jej v přípravném řízení odepřít postupem podle § 65 odst. 2 tr. řádu. Zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami, sledujícími cíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnosti podléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňuje zajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způsobem.
Všechna tato rizika, obsažená v realizaci práva obviněného, resp. jeho obhájce nahlížet již v přípravném řízení do spisu, je třeba zvlášť pečlivě zvažovat v případech nebezpečných forem kriminality (např. organizovaná kriminalita s mezinárodními prvky). Za situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestněprocesní teorie i praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení."
Citované závěry judikatury Ústavního soudu dopadají též na skutkové okolnosti trestního řízení, jehož se týká nyní projednávaná ústavní stížnost. Na tom nemůže nic změnit ani stěžovatelem namítaná skutečnost, že nosiče CD, prostřednictvím nichž mělo k trestné činnosti dojít, byly stěžovatelem dobrovolně vydány. Jedná se tedy o důkaz, který dle policejního orgánu bude podléhat znaleckému zkoumání. Závěry znaleckého posudku jako součást spisového materiálu pak musí být stěžovateli zpřístupněny nejpozději po skončení vyšetřování podle § 166 odst. 1 tr. řádu.
Po zvážení všech výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by postupem, napadeným ústavní stížností, došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. V posuzovaném případě bylo postupováno způsobem, který je slučitelný se zásadami spravedlivého řízení ve smyslu článku 36 a násl. Listiny a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost splňuje podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2013
Jiří Nykodým předseda senátu