Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Dražební společnost MORAVA s. r. o., sídlem Dlouhá 4433, Zlín, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, PhD., LL.M., advokátem, sídlem Přístavní 321/14, Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2993/2024-172 ze dne 4. února 2025, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nikoly Nossek, obchodní společnosti Santora družstvo, sídlem Americká 579/17, Praha 2 - Vinohrady, a Pavla Vítů, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka vyhlásila na návrh druhé vedlejší účastnice (zástavní věřitelky) nedobrovolnou elektronickou dražbu nemovitých věcí ve vlastnictví první vedlejší účastnice (dlužnice). Dražební vyhláška byla zveřejněna 10. srpna 2023 na Centrální adrese. Dražba byla stěžovatelkou provedena 11. října 2023 v 12.00 hodin po předchozí negativní lustraci případně zahájeného insolvenčního řízení (lustrace byla provedena stěžovatelkou téhož dne v 11.55 hodin). Třetímu vedlejšímu účastníkovi (vydražiteli) byl udělen v 12.42 hodin příklep na dražených nemovitých věcí za cenu nejvyššího podání ve výši 4 400 000 Kč.
3. K návrhu dlužnice doručenému 11. října 2023 v 11.00 hodin Krajskému soudu v Hradci Králové (insolvenční soud) bylo v její věci zahájeno insolvenční řízení. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení spolu s insolvenčním návrhem a jeho přílohami byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku téhož dne v 11.55 hodin.
4. Dne 26. října 2023 podala stěžovatelka u insolvenčního soudu návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhala omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dlužnice tak, že se nevztahují na nedobrovolnou elektronickou dražbu provedenou 11. října 2023. Uvedla, že prováděla lustraci v insolvenčním rejstříku pět minut před zahájením dražby a zjistila, že nebylo vůči dlužnici evidováno žádné řízení. Informace o zahájení insolvenčního řízení se v insolvenčním rejstříku objevila až v průběhu dražby, která skončila udělením příklepu. Byla-li dlužnice v úpadku, musela to vědět již dříve a mohla podat insolvenční návrh v dostatečném předstihu před konáním dražby. Za dané situace je účelem návrhu dlužnice na zahájení insolvenčního řízení zmaření dražebního či exekučního prodeje nemovitých věcí dlužnice a samotné oddálení jejich zpeněžení.
5. Insolvenční soud usnesením ze dne 1. listopadu 2023 návrhu stěžovatelky vyhověl. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2024 usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Uvedl, že zveřejněním informace o zahájení insolvenčního řízení ohledně dlužnice v insolvenčním rejstříku (§ 424 insolvenčního zákona) vznikla stěžovatelce jako dražebníkovi povinnost upustit od již vyhlášené elektronické dražby, jež měla proběhnout cca 5 minut po zahájení insolvenčního řízení. Okolnost, že stěžovatelka provedla kontrolu insolvenčního rejstříku cca 5 minut před konáním dražby, ještě neznamená, že dostála svým povinnostem ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b), c) insolvenčního zákona nebo zákona o veřejných dražbách, neboť insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno ještě před zahájením dražby konané 11. října 2023 v 12.00 hodin, nikoliv až v jeho průběhu, jak tvrdila stěžovatelka. Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 940/24 ze dne 10. července 2024 odmítl.
6. Žalobou z 10. ledna 2024 se dlužnice u Okresního soudu ve Zlíně domáhala určení, že provedená dražba je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem vydražené nemovitosti a že dražbou bylo zasaženo do jejího vlastnického práva. Neplatnost dražby odůvodnila tím, že stěžovatelka coby dražebník měla povinnost od dražby upustit, neboť před zahájením dražby došlo k zahájení insolvenčního řízení. Dalším důvodem pro upuštění od dražby bylo, že titul pro její provedení byl absolutně neplatný. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem č. j. 36 C 19/2024-115 ze dne 19. března 2024 žalobě vyhověl.
7. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem č. j. 59 Co 103/2024-152 ze dne 10. července 2024 rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že dražba konaná dne 11. října 2023 je neplatná, neboť předtím, než započala (v 12.00 hodin), nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení (v 11.55 hodin) ohledně vlastníka dražených nemovitostí.
8. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud ohledně dovolacích námitek (otázek) stěžovatelky č. 2, 3, 4, 5, 6 a 9 neshledal přípustnost dovolání (body 11 až 16 napadeného rozsudku), neboť stěžovatelka formulací těchto otázek předkládala Nejvyššímu soudu své právní závěry založené na jiném skutkovém základě, než ze kterého vyšel krajský soud (stěžovatelka přehlédla, že rozhodnutí krajského soudu není založeno na skutkovém zjištění, že k "podání insolvenčního návrhu" došlo pět minut před zahájením dražby, nýbrž na závěru, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11. října 2023 v 11.55 hodin, kdy bylo zveřejněno zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku). Přípustnost dovolání však shledal u námitek (č. 1, 7 a 8) formulovaných ve vztahu k závěru krajského soudu o povaze povinnosti dražebníka (zde stěžovatelky) upustit od dražby v případě zahájení insolvenčního řízení jako povinnosti "objektivní", neboť tato otázka (povahy povinnosti dražebníka upustit od dražby v případě zahájení insolvenčního řízení) nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ve všech souvislostech vyřešena (body 17 až 26 napadeného rozsudku).
9. Nejvyšší soud konstatoval, že jazykový výklad § 46 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách nečiní potíže. Vyplývá z něj absolutní povinnost upustit od dražby, bylo-li zahájeno insolvenční řízení, která není vázána na jakoukoliv podmínku, tedy platí bez ohledu na to, zda je dražebník vlastníkem dražené věci (nebo i někým jiným) upozorněn na podání insolvenčního návrhu. Nejvyšší soud s odkazem na svou judikaturu ozřejmil taktéž teleologický (účelový) důvod právní úpravy [vazbu na úpravu účinků zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, z nichž lze dosáhnout výjimky pouze formou předběžného opatření vydaného insolvenčním soudem podle § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona]. Poukázal také na shodné závěry odborné literatury, jak na ně odkázal už krajský soud. Jeho rozsudek měl za správný, dovolání proto zamítl.
10. Stěžovatelka nepovažuje Nejvyšším soudem učiněný výklad § 46 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách za ústavně konformní. Smyslem uvedeného ustanovení je, aby od okamžiku, od kterého je dlužník omezen v nakládání se svým majetkem, s tímto nedisponoval. Soudy akcentovaný okamžik zahájení insolvenčního řízení (§ 97 odst. 1 zákona) však nemá žádný vliv na možnost dlužníka se svým majetkem disponovat. To stejné platí, jde-li o výkon práv dražebního navrhovatele ohledně jím vymáhané pohledávky a práv s tím spojených. Omezení podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nastanou až od okamžiku, kdy nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, tedy podle § 109 odst. 4 insolvenčního zákona až okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. Oba okamžiky (zahájení insolvenčního řízení podáním návrhu a zveřejnění vyhlášky) může dělit poměrně velký časový odstup (např. bude-li návrh postupován z důvodu jeho podání u místně nepříslušného soudu). Zákonodárce úmyslně tyto okamžiky postupně novelami insolvenčního zákona oddělil (v případě oddlužení na tři pracovní dny - § 101 odst. 2 tohoto zákona) a oddálil tak účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Zákon o veřejných dražbách však tyto okamžiky nerozlišuje a povinnost upustit od dražby spojuje s okamžikem zahájení insolvenčního řízení. Doslovný (čistě jazykový) výklad § 46 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách Nejvyšším soudem znamená, že již v období od zahájení insolvenčního řízení doručením návrhu věcně příslušnému soudu do okamžiku, kdy nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení zveřejněním vyhlášky, dochází k omezení vlastnických a jiných ústavně zaručených práv dlužníka. To je však v rozporu s § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. Jednání dlužnice považuje stěžovatelka za zjevné zneužití práva, neboť dlužnice již týden před konáním dražby, o jehož termínu věděla, udělila plnou moc advokátovi pro sepsání a podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, ten však podala až jednu hodinu před zahájením dražby. Naopak stěžovatelka jednala poctivě a v dobré víře a také obezřetně, neboť si pět minut před zahájením dražby ověřila neexistenci zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice.
11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní stížnost je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
12. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo, neboť právní závěry Nejvyššího soudu i jemu předcházejících rozsudků okresního soudu a krajského soudu jsou výsledkem aplikace a interpretace insolvenčního zákona a zákona o veřejných dražbách, jež jsou v mezích ústavnosti.
13. Stěžovatelka nenabízí žádnou ústavněprávní argumentaci, kterou by mohla Nejvyšším soudem podaný výklad aplikovaných zákonných ustanovení a přijaté závěry zpochybnit, a to tím spíše, že v dané věci (jak vyplývá z informací zveřejněných v insolvenčního rejstříku, oddíl A - Řízení do úpadku) bylo insolvenční řízení zahájeno podáním návrhu 11. října 2023 v 11.00 hodin (vyznačeno na návrhu - položka 1) a účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku téhož dne v 11.55 hodin (položka 3). Oba okamžiky tedy nastaly před zahájením dražby (konané 11. října 2023 v 12.00 hodin). Jak již uvedl v napadeném rozsudku Nejvyšší soud, jak okresní soud, tak krajský soud vázaly povinnost stěžovatelky upustit od dražby na okamžik, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku 11. října 2023 v 11.55 hodin, nikoli na okamžik zahájení insolvenčního řízení podáním insolvenčního návrhu téhož dne v 11.00 hodin. Za této situace veškerá argumentace stěžovatelky akcentující (ve vztahu k povinnosti dražebníka upustit od dražby) okamžik, kdy teprve nastanou účinky zahájeného insolvenčního řízení zveřejněním vyhlášky, není relevantní, neboť se míjí s důvody, na kterých obecné soudy staví svá rozhodnutí.
14. To platí i pro stěžovatelkou položené dovolací otázky č. 2, 3, 4, 5, 6 a 9, které se převážně vztahují k tomu, zda v konkrétní situaci, kdy dlužnice "podala insolvenční návrh pět minut před konáním dražby", byl její postup v souladu s dobrými mravy a zda byly dány i v takovém případě účinky § 46 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách. Nejvyšší soud se těmito důvody nezabýval, neboť nemohly založit přípustnost dovolání, a stěžovatelka tento závěr Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti nijak relevantně nenapadá.
15. V závěru obecných soudů o "objektivní" povinnosti dražebníka upustit od dražby (zákaz provést dražbu) vázané na účinky zahájení insolvenčního řízení [§ 109 odst. 1 písm. c), odst. 4 insolvenčního zákona] bez ohledu na vědomost dražebníka o zahájení insolvenčního řízení při současné existenci možnosti omezit některý z účinků podle § 109 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona [§ 82 odst. 2 písm. b) tohoto zákona] neshledává Ústavní soud ústavně právní deficit. Insolvenční rejstřík zde naplňuje funkci informačního systému veřejné správy (§ 419 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).
16. Závěr Nejvyššího soudu, že není rozhodné, že dražitel o zahájení insolvenčního řízení nevěděl, není ani v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5992/2016 ze dne 15. února 2017, na který stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje. Ve zmíněném usnesení vycházel Nejvyšší soud ze svého usnesení sp. zn. 26 Cdo 3544/2014 ze dne 4. května 2015. V něm je konstatováno, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v případě, kdy soudní exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného i přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého toto insolvenční řízení bylo zahájeno, byl následně, ještě předtím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení § 128 insolvenčního zákona insolvenčním soudem odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 2266/15 ze dne 11. listopadu 2015, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, měl Ústavní soud závěr, podle něhož má odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady za následek dodatečné zhojení nezákonnosti usnesení o udělení příklepu, jež bylo vydáno po zahájení insolvenčního řízení, za přesvědčivým způsobem odůvodněný.
17. Na rozdíl od procesní situace, z níž vycházel v uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud, v nyní posuzované věci nebyl návrh na zahájení insolvenčního řízení později (po konání dražby) odmítnut a stěžovatelce tak nesvědčí žádná taková skutečnost, která by zhojila nezákonnost jejího postupu spočívajícího v provádění dražby po nastoupení účinků zahájeného insolvenčního řízení. Naopak, dne 8. února 2024 insolvenční soud rozhodl usnesením o úpadku spojeném s povolením oddlužení. Návrh dlužnice na zahájení insolvenčního řízení, který označuje stěžovatelka za účelový, tedy shledal insolvenční soud důvodným.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 21. května 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu