Navrácení lhůty pro podání stížnosti v trestní věci týkající se osobní svobody
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou, sídlem Svobodova 137/7, Praha 2 - Vyšehrad, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2024 č. j. 11 Nt 502/2024-112, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 2. 2024 č. j. 17 PP 107/2020-77 bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 1. 2019 sp. zn. 40 T 1/2019 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. 40 T 1/2019, dále trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26.
2. 2019 sp. zn. 46 T 15/2019 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. 46 T 15/2019, a souhrnného trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 7. 2020 sp. zn. 30 T 58/2020, kterým byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. 24 T 70/2019, z něhož byl podmíněně propuštěn usnesením okresního soudu ze dne 27. 10. 2020 č. j. 17 PP 107/2020-26.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu ze dne 6. 2. 2024 č. j. 17 PP 107/2020-77 Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 7. 3. 2024 č. j. 11 To 71/2024-92 podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl jako opožděně podanou. Poukázal na to, že podle razítka podací pošty byla stížnost podána dne 28. 2. 2024 a okresnímu soudu byla doručena dne 29. 2. 2024. Stížností napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 21. 2. 2024 včetně poučení o tom, že proti tomuto usnesení je přípustná stížnost do tří dnů od jeho doručení. Posledním dnem lhůty k podání stížnosti bylo tak pondělí 26. 2. 2024.
4. Stěžovatel podáním doručeným krajskému soudu dne 9. 4. 2024 požádal o navrácení lhůty k podání stížnosti s odůvodněním, že usnesení okresního soudu vyzvedl na poště jeho otec, který má stejné jméno a příjmení, a že písemnost si od otce vyzvedl až poté, co lhůta k podání stížnosti uplynula.
5. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že podle § 61 odst. 1 trestního řádu a contrario se žádost stěžovatele o navrácení lhůty k podání stížnosti nepovoluje. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že z dodejky usnesení okresního soudu vyplývá, že adresátem byl stěžovatel a že jeho otec neměl doručenku převzít do vlastních rukou. Podle krajského soudu nešlo o důležitý důvod pro navrácení lhůty. II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení uvádí, že jeho otec se stejným jménem a příjmením, ale i se svým vlastním občanským průkazem, na poště převzal danou zásilku - opis usnesení okresního soudu ze dne 6. 2. 2024 č. j. 17 PP 107/2020-77, kterou mu předal s několikadenním zpožděním. To otec stvrdil i v čestném prohlášení ze dne 24. 4. 2024. Zdůrazňuje, že popsanou situaci ničím nezavinil, neboť nastala pochybením pošty a jeho otce, tedy třetích osob. Má za to, že jde o důležitý důvod k povolení navrácení lhůty.
7. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu krajský soud a Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "krajské státní zastupitelství"), aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
8. Krajský soud ve svém vyjádření v plném rozsahu odkázal na odůvodnění svých rozhodnutí ve věci s tím, že nemá, co by k nim dodal.
9. Krajské státní zastupitelství nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž nastoupila domněnka, že se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal.
10. Vzhledem k tomu, že ani krajský soud ani krajské státní zastupitelství se k věci nevyjádřily, byla replika stěžovatele bezpředmětná.
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
a) obecná východiska
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není ani rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
13. Na úrovni podústavního práva podle § 143 odst. 1 trestního řádu platí, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 trestního řádu). Oznamuje-li se usnesení jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. Z § 137 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Doručuje-li se opis rozhodnutí osobě oprávněné proti němu podat opravný prostředek, je třeba ho doručit do vlastních rukou takové osoby [§ 64 odst. 1 písm. b) trestního řádu].
14. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval okamžikem, od něhož lze počítat běh lhůty pro podání (instanční) stížnosti v trestních věcech v případech rozhodování o tak závažných otázkách, jakými je osobní svoboda (zejména vazba, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměna alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritum věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení). Dospěl přitom k závěru, že takovým okamžikem je až doručení opisu usnesení. Obviněnému je tím umožněno, aby se mohl vymezit proti důvodům rozhodnutí soudu prvního stupně podrobně obsaženým až v písemném vyhotovení jeho usnesení [srov. nálezy ze dne 5. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 457/05
(N 4/40 SbNU 39), ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09
(N 201/58 SbNU 787), ze dne 31. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 3842/17
(N 106/89 SbNU 573), ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18
(N 21/92 SbNU 214), ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3003/19
(N 210/97 SbNU 258), ze dne 8. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 47/22
či ze dne 12. 7. 2023
sp. zn. I. ÚS 1301/23
].
15. Zárukou proti oslabení práva obhajoby na dostatečnou možnost odůvodnění své stížnosti je omezení, které soudu druhého stupně brání v rozhodnutí o podané stížnosti dříve, než má obviněná osoba možnost se seznámit s odůvodněním napadeného rozhodnutí (srov. již shora uvedené nálezy sp. zn. IV. ÚS 426/09
a
sp. zn. III. ÚS 1542/09
).
16. Podle § 61 odst. 1 trestního řádu zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán při povolení navrácení lhůty podle § 61 odst. 2 trestního řádu zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku. Podle § 61 odst. 3 trestního řádu se ustanovení odstavců 1 a 2 § 61 trestního řádu užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se, že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána nebyla.
17. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že z požadavku materiálního právního státu zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy vyplývá povinnost každého soudce hledat a prosazovat skutečně spravedlivé řešení. Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ - rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je rozpoznat skrze zákon spravedlnost [srov. nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1241/12
, body 14., 15. (N 42/68 SbNU 425)]. V trestním právu pak výše uvedené platí o to více, že jde o oblast přímo zasahující do jádra svobody každého jednotlivce, tj. do jeho osobní svobody. Výklad a použití trestního práva musí šetřit podstatu a smysl ochrany osobní svobody. b) aplikace obecných východisek na nyní posuzovaný případ
18. Po přezkoumání nyní posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná.
19. Z protokolu o veřejném zasedání okresního soudu ze dne 6. 2. 2024 (viz č. l. 75 spisu okresního soudu) plyne, že veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti stěžovatele. Vzhledem k tomu je nutné počátek běhu lhůty pro podání stížnosti proti předmětnému usnesení odvíjet až od doručení jeho opisu, když navíc okresní soud rozhodoval o osobní svobodě stěžovatele.
20. Z dodejky založené na č. l. 78 spisu okresního soudu se podává, že usnesení okresního soudu bylo dne 21. 2. 2024 doručeno osobě jménem V. Š. Porovnáním podpisů stěžovatele a jeho otce, který má totožné jméno a příjmení jako stěžovatel, Ústavní soud dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele, že zásilku nepřevzal on, nýbrž jeho otec, a že mu byla předána až po uplynutí lhůty k podání stížnosti, nelze na základě učiněných skutkových zjištění vyloučit. Svědčí o tom např. podpisy stěžovatele na žádosti o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ze dne 18. 9. 2020 (viz č. l. 1 spisu okresního soudu) či podpis otce stěžovatele na připojení k žádosti o podmíněné propuštění ze dne 19. 8. 2020 (viz č. l. 2 spisu okresního soudu). Danou skutečnost ostatně potvrdil i otec stěžovatele úředně ověřeným čestným prohlášením ze dne 24. 4. 2024 (v příloze ústavní stížnosti), kterým stvrdil, že předmětnou zásilku dne 21. 2. 2024 osobně převzal.
21. Ústavní soud na základě shora uvedeného uzavírá, že nepodaří-li se ve věci rozhodujícím soudům v dalším řízení vyvrátit tvrzení stěžovatele, že předmětnou zásilku určenou do vlastních rukou stěžovatele převzal jeho otec, nikoli on sám, bude třeba postupovat v souladu s pravidlem v pochybnostech ve prospěch stěžovatele vyplývajícím ze zásady presumpce neviny a vyhovět jeho žádosti o navrácení lhůty k podání stížnosti proti usnesení okresního soudu ze dne 6. 2. 2024 č. j. 17 PP 107/2020-77, neboť dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že stěžovateli nebyl opis usnesení okresního soudu ze dne 6.
2. 2024 č. j. 17 PP 107/2020-77, proti kterému je oprávněn podat opravný prostředek, řádně doručen do vlastních rukou [§ 64 odst. 1 písm. b) trestního řádu]. V neposlední řadě považuje Ústavní soud za nutné krajskému soudu vytknout, že svým závěrem, že z dodejky usnesení okresního soudu vyplývá, že adresátem byl stěžovatel a že jeho otec neměl zásilku určenou do vlastních rukou stěžovatele převzít, přenesl důsledky nesprávného postupu pošty a otce stěžovatele na samotného stěžovatele. Takový postup není souladný se shora uvedenou a požadovanou spravedlností rozhodnutí o navrácení lhůty, když ani nešetří podstatu a smysl ochrany osobní svobody.
Navíc se krajský soud vůbec nezabýval § 61 odst. 3 trestního řádu, podle kterého se § 61 odst. 1, 2 trestního řádu užije i tehdy, ukáže-li se, že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána nebyla, čemuž právě nasvědčují dosud zjištěné shora uvedené skutečnosti.
22. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v dané věci (vedle zrušení napadeného usnesení) by mohlo přicházet v úvahu také zrušení usnesení krajského soudu ze dne 7. 3. 2024 č. j. 11 To 71/2024-92, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu jako opožděně podaná. Ústavní soud je však vázán petitem ústavní stížnosti, a s ohledem na to, že stěžovatel v petitu ústavní stížnosti zmíněné usnesení nenapadá, není v pravomoci Ústavního soudu toto rozhodnutí zrušit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 938/22
).
23. Nevyhověl-li krajský soud napadeným usnesením žádosti stěžovatele o navrácení lhůty k podání stížnosti proti usnesení okresního soudu ze dne 6. 2. 2024 č. j. 17 PP 107/2020-77, postupoval v rozporu se zákonem, neboť podle dosavadních skutkových zjištění nelze vyloučit přinejmenším to, že stěžovateli dosud nebyl opis tohoto usnesení okresního soudu řádně doručen do vlastních rukou [§ 64 odst. 1 písm. b) trestního řádu]. V důsledku toho bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a uvedené usnesení krajského soudu zrušil.
24. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 24. června 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu