Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 52, České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2021 č. j. 1 T 3/2021-1268, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 9. 2021 č. j. 4 To 340/2021-1331 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022 č. j. 7 Tdo 70/2022-1385, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ani nalézací a ani odvolací soud se řádně nevypořádaly s návrhem na provedení důkazu výslechem svědka M. H. a provedení úředního záznamu jmenovaného ze dne 15. 7. 2020. Úřední záznam byl sepsán o schůzce M. H. s V. H. (otec poškozené). Obecné soudy se přitom podle stěžovatele řádně nevypořádaly s tím, proč považovaly navržený důkaz za nadbytečný. Dále stěžovatel rozporoval výpověď svědka D., který sledoval událost z 20-25 metrů a který uvedl, že stěžovatel vzal poškozenou za ramena a povalil ji.
Přitom však neuvedl, že by tak stěžovatel učinil úmyslně. Stěžovatel zpochybnil znalecký posudek znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře, přičemž podle jeho mínění nebylo prokázáno, že by došlo k poškození zdravotního stavu poškozené v rozsahu popsaném ve znaleckém posudku. Stěžovatel vytkl obecným soudům, že se nevypořádaly s ambulantní zprávou o odběru krve ze dne 20. 11. 2020, sepsané v Nemocnici České Budějovice, která nesvědčí o ovlivnění stěžovatele alkoholem. Tato zpráva vyvolává pochybnosti o výsledcích vyšetření, a že mohlo dojít např. k záměně vzorků krve.
Přesto, že ambulantní zpráva byla v řízení před obecnými soudy provedena, tyto se s ní nevypořádaly.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedenými obecnými soudy a dovozuje, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel svým jednání naplnil skutkovou podstatu trestného činu, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20.
6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str.
41).
Namítá-li stěžovatel, že se obecné soudy nevypořádaly s rozporem mezi úředním záznamem sepsaným M. H. a tvrzením otce poškozené, lze stěžovatele odkázat na samotný záznam, z něhož nevyplývá popis konkrétního jednání stěžovatele. Navíc se jedná o sdělení osoby blízké poškozené osoby, která sama nebyla svědkem vytýkaného jednání. Tudíž M. H. sepsal úřední záznam o jednání, o němž se svědek H. dozvěděl toliko zprostředkovaně, byť bezprostředně. Oproti tomu stojí svědectví souseda poškozené, pana D., který byl očitým svědkem a který během svého výslechu opakovaně uvedl, že stěžovatel poškozenou na schody povalil.
Za tohoto stavu nelze obecným soudům vytknout, že upřednostnily svědectví očitého svědka, před sdělením obsaženým v úředním záznamu, který byl sepsán třetí osobou. Vytýká-li stěžovatel, že se obecné soudy s návrhem na provedení úředního záznamu nevypořádaly, lze jej odkázat jak na odůvodnění odvolacího, tak i dovolacího soudu. Obdobné pak platí i pro námitky směřující proti nevypořádání se s ambulantní zprávou o odběru krve ze dne 20. 11. 2020. Nejvyšší soud k uvedenému konstatoval, že tato zpráva byla provedena u jednání dne 11.
5. 2021 a odpovídala protokolu o lékařském vyšetření ze dne 20. 11. 2020, přičemž oba dokumenty byly sepsané týmž lékařem. V souvislosti s prokazováním toho, zda stěžovatel řídil pod vlivem alkoholu či nikoliv, byl pro obecné soudy stěžejní výsledek krevního testu, podle něhož krev stěžovatele obsahovala 1,25 g/kg alkoholu. Stran svého tvrzení o záměně krevních testů stěžovatel nepředložil bližší vysvětlení.
Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě stěžovatele, na základě jakých důkazů učinily závěr o jeho vině a trestu. Stěžovatel i v ústavní stížnosti opakuje svoji obhajobu a předkládá argumenty, s nimiž se již obecné soudy srozumitelně a dostatečně vypořádaly. Proto nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele o zásahu do jeho základních práv; ani jeho nespokojenost s výsledkem řízení není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. července 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu