Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, zastoupené Mgr. Karlem Sedláčkem, advokátem, sídlem Dolní 1569, Bystřice pod Hostýnem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2025, č. j. 47 To 84/2025-42, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 1. 2025, č. j. 0 Nt 11001/2025-17, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů. Podle jejího názoru jejich vydáním soudy porušily její ústavně zaručená práva uvedená v čl. 8 odst. 1 a odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že stěžovatelka je stíhána pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 odst. 2, písm. b) trestního zákoníku a pro přečin maření spravedlnosti podle § 347a odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Okresní soud v Přerově (okresní soud) usnesením ze dne 24. 1. 2025, č. j. 0 Nt 11001/2025-17, rozhodl o vzetí stěžovatelky do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Usnesením zároveň nepřijal písemný slib stěžovatelky a nestanovil nad ní dohled probačního úředníka. Krajský soud v Ostravě (krajský soud) usnesením ze dne 21. 2. 2025, č. j. 47 To 84/2025-42, stížnost stěžovatelky proti usnesení okresního soudu zamítl jako nedůvodnou.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že vazba není formou trestu či výchovného působení na obviněného. Vzetí do ní není možné odůvodnit subjektivními úvahami soudu, které nelze podřadit pod zákonné důvody vazby. Předchozí záznam v rejstříku trestů nemůže a priori zapříčinit obavy, že stěžovatelka uprchne, když v minulosti neuprchla a ani se nijak neskrývala. Orgánům činným v trestním řízení nyní sdělila, na jakém místě se zdržuje i způsob, jakým má zajištěno přebírání písemností (má zřízenou schránku u České pošty a e-mailem je upozorňována na doručenou zásilku).
Stěžovatelka nepopírá, že byla uznána vinnou ze spáchání drogové trestné činnosti podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 trestního zákoníku. Tuto skutečnost však obecné soudy vyhodnotily jako dlouhodobou tendenci k páchání stejnorodé trestné činnosti. Soudy zmínily, že stěžovatelka neváhala nabídnout pervitin svědkům, aby chránila Vladimíra Olšanského v jiné trestní věci. V daném případě však byla motivem takového jednání primárně ochrana třetí osoby a nelze jej vyhodnotit jako pokračování v páchání trestné činnosti.
Jako důvody vazby tak obecné soudy uvedly toliko izolované skutečnosti obecného rázu, které vyhodnotily ve stěžovatelčin neprospěch.
4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
5. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení. Stěžovatelce lze přisvědčit, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či potrestání obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však ve smyslu § 68 odst. 1 trestního řádu nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 3662/19 ).
6. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 2583/19 ). Zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů v tzv. vazebních věcech je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 689/05
(N 225/39 SbNU 379)].
7. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 3301/19 ).
8. V nyní posuzované věci stěžovatelka svými uplatněnými námitkami zpochybňuje důvodnost svého vzetí do vazby a jejich prostřednictvím Ústavní soud žádá, aby napadená rozhodnutí podrobil věcnému přezkumu a zrušil je. K takovému zásahu Ústavního soudu však není důvod, neboť obecné soudy vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatelky do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu nezbytným, přičemž své závěry založily na konkrétních skutečnostech.
9. Jde-li o důvod vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, obecné soudy dospěly k závěru, že u stěžovatelky je dána obava, že by uprchla nebo se skrývala na neznámém místě, neboť je důvodně podezřelá ze spáchání společensky škodlivé trestné činnosti, za kterou jí v případě jejího prokázání hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody. Nyní stíhané trestné činnosti se měla dopustit krátce po svém předchozím odsouzení. Z vyjádření stěžovatelky vyplývá, že bydlí na různých místech u známých nebo na ulici a nemá pevnější rodinné ani pracovní vazby.
Je občasnou uživatelkou pervitinu. Hlavního líčení v předchozí trestní věci se nezúčastnila. Za tohoto stavu se možnost kontaktování stěžovatelky zasíláním písemností do poštovní schránky České pošty se sjednaným avízem prostřednictvím e-mailu soudům jevilo jako nedostatečné. Z usnesení obecných soudů je zřejmé, o které skutečnosti se opírá i závěr, že by se stěžovatelka mohla chovat způsobem, který odůvodňuje vzetí do tzv. předstižné vazby podle § 67 písm c) trestního řádu. Soudy odkázaly na další stěžovatelčin incident spojený s užíváním drog, kdy předměty související s drogovou trestnou činností u ní byly zajištěny při zadržení.
Žádný legální zdroj příjmů z provedeného dokazování soudy nezjistily. Ústavní soud dodává, že obecné soudy u tohoto vazebního důvodu zvažují, zda obvinění již opakovaně páchali obdobnou trestnou činnost a způsob života nezměnili ani pod hrozbou trestu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 604/04 ), a vyhodnocují aktuální situaci obviněných. Do toho spadá hodnocení postojů obviněných, jejich sklonů, návyků, rodinného zázemí i prostředí, v němž se pohybují (nález sp. zn. III. ÚS 2698/22 ).
10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu