Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele T. K. zastoupeného Mgr. Janou Jevtić, MBA, advokátkou, sídlem Gogolova 228/8, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2913/2024-430 ze dne 26. 2. 2025, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 181/2023-381 ze dne 24. 4. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 C 92/2021-281 ze dne 4. 5. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Z. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Vedlejší účastník se proti stěžovateli žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem ("nalézací soud") domáhal zaplacení 717 700 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 11. 2016. Oba účastníci byli členy Podnikatelské družstevní záložny, v rámci níž (jednotlivých podúčtů) měly být finanční prostředky zapůjčeny.
2. Nalézací soud napadeným rozsudkem uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 767 700 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Ústí nad Labem ("odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek nalézacího soudu ve výroku II tak, že výše nákladů řízení činí 165 160 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).
3. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že obecné soudy vzaly za prokázané poskytnutí zápůjčky, ačkoliv podle něj nebylo doloženo, že by vedlejší účastník skutečně převedl žalovanou částku na sběrný účet družstevní záložny, jak vyžaduje smlouva. Soudy se podle něj spokojily pouze s interními tabulkami družstevní záložny, jejichž pravost a spolehlivost stěžovatel od počátku zpochybňoval; zároveň namítá, že se soudy nevypořádaly s námitkou, že podpis jeho manželky na příkazu k úhradě byl zfalšován. Soudům stěžovatel vytýká, že nevyčkaly na výsledky probíhajícího trestního řízení. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem považuje stěžovatel za formalistické, neboť podle něj jasně formuloval otázky týkající se posouzení platnosti smlouvy a reálného poskytnutí zápůjčky. Dále namítá, že soudy neprovedly navržené důkazy - konkrétně výpisy ze sběrného účtu č. 120 u družstevní záložny a z účtu vedlejšího účastníka - a že nereagovaly na jeho námitku promlčení.
5. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou včas [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti proti výroku II rozsudku nalézacího soudu v části, která byla změněna výrokem I rozsudku odvolacího soudu, protože Ústavní soud není oprávněn rušit rozhodnutí, které bylo změněno (nahrazeno). Ve zbývající části je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný; ta je však zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů, a zásah Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti připadá v úvahu pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]; žádné takové vady v projednávané věci Ústavní soud neshledal.
7. Podle Ústavního soudu obecné soudy ústavně souladným způsobem odůvodnily vznik zápůjčky. Na základě provedeného dokazování, k němuž nemá Ústavní soud z hlediska ústavnosti výhrady, učinily skutková zjištění, že podpis stěžovatele na smlouvě ze dne 7. 11. 2016 je pravý (což bylo potvrzeno znaleckým posudkem), že částka 717?700?Kč byla dne 9. 11. 2016 převedena z účtu vedlejšího účastníka na účet stěžovatele a tentýž den byla dále převedena z účtu stěžovatele na účet společnosti X (což bylo potvrzeno výpisy z běžných účtů účastníků u záložny zřízených záložnou v rámci sběrného účtu u ČSOB). Soudy se přitom dostatečným způsobem vypořádaly se všemi relevantními námitkami a argumenty stěžovatele, které v ústavní stížnosti opakuje - obzvlášť podrobné je v tomto směru odůvodnění nalézacího soudu, na něž lze odkázat. Není úlohou Ústavního soudu uvedené závěry učiněné v rovině podústavního práva dále přehodnocovat.
8. Ústavní soud neshledal ani existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy srozumitelně odůvodnily, proč některé ze stěžovatelem navržených důkazů neprovedly (viz zejm. body 53, 56 a 57 rozsudku nalézacího soudu). Rovněž na jeho námitku promlčení zareagoval (sice až) Nejvyšší soud, který vysvětlil, že nemohla být úspěšná.
9. Žádné ústavněprávní vady neshledal Ústavní soud ani v usnesení Nejvyššího soudu, neboť je v něm řádně a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a judikaturu odůvodněno, proč stěžovatelovo dovolání nebylo přípustné. Nejvyššímu soudu nelze vytýkat přílišný formalismus, neboť se k některým otázkám a námitkám vyjádřil i nad rámec nutného rozsahu odůvodnění.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu