Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Ego fashion, s. r. o., sídlem Nad Ryšánkou 2005/7, Praha 4, zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou, sídlem Horní 14, Havlíčkův Brod, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 14 To 21/2025-2225 ze dne 30. ledna 2025, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Táboře ("okresní soud") usnesením č. j. 1 T 43/2022-2208 ze dne 11. prosince 2024 (I) uložil odsouzenému v trestní věci povinnost nahradit poškozené stěžovatelce náklady související s její účastí v trestním řízení ve výši 197 209,43 Kč a (II) ve zbývající části 15 391,20 Kč nárok stěžovatelky zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud") napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a (I) uložil odsouzenému v trestním řízení povinnost zaplatit stěžovatelce náklady související s její účastí v trestním řízení ve výši 107 003,93 Kč a (II) ve zbylé části nároku návrh stěžovatelky zamítl.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Protokol").
3. Podle stěžovatelky krajský soud nezvážil konkrétní okolnosti věci svědčící o přiměřenosti nákladů na přibrání zmocněnkyně, neaplikoval judikaturu Ústavního soudu [nálezy sp. zn. III. ÚS 2835/23 ze dne 13. listopadu 2024 a sp. zn. IV. ÚS 158/24 ze dne 17. dubna 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)] a nepředložil úvahu posuzující přiměřenost celkových nákladů a přiznané částky. Krajský soud při určování odměny zmocněnkyně stěžovatelky vycházel z § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31.
prosince 2024, podle kterého z přiznané náhrady škody 757 434 Kč určil hodnotu jednoho úkonu právní služby na 11 340 Kč. Uvedenou odměnu ale neaplikoval na všechny úkony, ale pouze na úkony tzv. adhezní. U jiných úkonů (tzv. neadhezních) vycházel z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, z níž určil hodnotu jednoho úkonu na 1 500 Kč; přitom vycházel z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 32/2022 ze dne 14. června 2022.
4. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [nález sp. zn. IV. ÚS 3152/21 ze dne 23. května 2022 (N 60/112 SbNU 50), bod 16, nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1266/18 ze dne 9. května 2018 či sp. zn. IV. ÚS 3103/17 ze dne 29. května 2018], podle které uvedené snížení není přípustné. Stěžovatelka je přesvědčena, že obecné soudy nezohlednily konkrétní okolnosti případu ani skutečnost, že odsouzenému nečinilo žádné potíže zaplatit nejen náhradu škody, ale i další obdobné částky. Dále podle stěžovatelky krajský soud nezohlednil, že řádně uplatnila vyšší nárok (1,1 mil. Kč), z něhož jí byla zaplacena jen část, a ve zbytku byl její nárok uspokojen vrácením zajištěných věcí. Přiznanou částku považuje stěžovatelka za nepřiměřenou, a proto navrhuje zrušit napadené usnesení krajského soudu.
5. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud není další instancí v soustavě (trestních) soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem soudní soustavy (viz čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti; postup v soudním řízení, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Jim přísluší zkoumat a posoudit podmínky pro aplikaci toho či kterého institutu a své závěry stanoveným postupem odůvodnit.
7. Rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů je vyjádřením vztahu státu a zmocněnce poškozeného, který má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů [nález sp. zn. Pl. ÚS 86/20 ze dne 9. února 2021 (N 24/104 SbNU 281), bod 28]. Taková právní úprava není samoúčelná, ale zajišťuje, že právo na právní pomoc bude účinné - aby advokáti mohli poskytovat kvalitní právní služby, musí být jejich práce uspokojivě ohodnocena. Současně je nezbytné, aby obecné soudy hodnotily pomoc zmocněnce podle obsahu jednotlivých úkonů, zohlednily průběh trestního řízení, posoudily, které úkony byly účelné, a zvážily, zda zjištěná odměna je přiměřená konkrétním okolnostem [viz nález sp. zn. III.
ÚS 1033/21 ze dne 16. listopadu 2021 (N 199/109 SbNU 153), bod 20 a násl.]. Obecné soudy hodnotí účelnost (potřebnost) každého jednotlivého úkonu, přiměřenost výše sazby za jeden úkon právní služby a celkové výše náhrady nákladů v porovnání s celkovou částkou náhrady újmy přiznané poškozenému (například nález sp. zn. III. ÚS 2835/23 , bod 33 a násl.).
8. Judikatura Ústavního soudu (například usnesení sp. zn. I. ÚS 1095/24 ze dne 26. března 2025) a od 1. ledna 2025 i text advokátního tarifu (§ 10 odst. 5) rozlišuje dvě skupiny úkonů, které zmocněnec poškozeného v trestním řízení činí. Jde jednak o tzv. adhezní úkony, které jsou potřebné k uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a zbylé - tzv. neadhezní. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že krajský soud zohlednil otázku účelnosti a nezbytnosti jednotlivých úkonů zmocněnkyně a vysvětlil, proč aplikoval rozdělení úkonů na adhezní a jiné (neadhezní). S ohledem na toto rozdělení určil odměnu zmocněnkyně (bod 12) za adhezní úkony z částky 757 434 Kč (§ 10 odst. 5 advokátního tarifu) na 11 340 Kč a za neadhezní úkony z částky 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu) na 1 500 Kč.
9. Ústavní soud nepovažuje za vadu, je-li s neadhezními úkony spojena jiná (nižší) sazba odměny než s úkony adhezními. Takový postup, který nevylučuje neadhezní úkony, byť je honoruje jinak než adhezní, neodporuje vývoji směřujícímu k posílení ochrany poškozených v trestním řízení a zároveň motivuje zmocněnce poskytovat poškozeným právní pomoc. Uvedený postup má základ v tom, že obecné soudy nejsou při rozhodování o náhradě nákladů za právní pomoc striktně vázány advokátním tarifem [například nález sp. zn. I.
ÚS 1882/21 ze dne 22. března 2022 (N 38/111 SbNU 145) bod 23], takže mohou z více možných výkladů zvolit takový, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či excesivní. Proto není při ochraně ústavnosti žádný důvod zpochybňovat řádně odůvodněný závěr, rozlišující úkony na tzv. adhezní a neadhezní (viz například usnesení sp. zn. III. ÚS 1273/23 ze dne 25. července 2023, bod 8, či sp. zn. IV. ÚS 2201/23 ze dne 3. října 2023, bod 9), navíc v situaci, kdy v současné době našel odraz přímo v advokátním tarifu.
Novela advokátního tarifu provedená vyhláškou č. 258/2024 Sb., která nabyla účinnosti k 1. lednu 2025, totiž tento postup přímo do advokátního tarifu (současné znění § 10 odst. 5) zařadila. Soudy tak již mají jasné "vodítko", jak při výpočtu odměny zmocněnce poškozeného postupovat, aby byla zohledněna povaha jednotlivých úkonů a odměna zmocněnců nebyla snižována jenom proto, že se zdá "nepřiměřeně vysoká".
10. Argumentace stěžovatelky je polemikou s pro ni nepříznivým usnesením, která není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Krajský soud v napadeném usnesení řádně a srozumitelně odůvodnil své závěry, což odpovídá i požadavkům stěžovatelkou citované judikatury.
11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu