Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů Jindřišky Říhové a Antonína Říhy, zastoupených Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem, sídlem náměstí Republiky 899/18, Znojmo, proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. března 2024 č. j. 9 C 84/2015-286, za účasti Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníka řízení, a Bc. Miroslava Popovského a Jitky Popovské, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ústavní stížností spojují návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelé se u Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") domáhají vůči vedlejším účastníkům odstranění stavby ze svého pozemku. Okresní soud v průběhu řízení dospěl k závěru, že věc je možné vyřešit jinak než odstraněním stavby (§ 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Proto napadeným usnesením ustanovil znalce k určení ceny obvyklé věcného břemene (výrok I.), uložil účastníkům řízení poskytnout znalci součinnost (výrok II.) a stěžovatelům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit soudu 10 000 Kč jako zálohu na náklady znaleckého posudku, jinak nelze důkaz provést. Přípisem ze dne 7. 5. 2024 okresní soud stěžovatele znovu vyzval k uhrazení zálohy s tím, že jinak hrozí výkon této povinnosti.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že odporuje právu na spravedlivý proces, nařídí-li soud provedení důkazu na náklady účastníka, v rozporu s jehož zájmem má být tento důkaz proveden. Tak se přitom stalo v nynější věci, protože stěžovatelé se domáhají odstranění "černé" stavby ze svého pozemku ; soud však hodlá věc vyřešit zřízením věcného břemene, s čímž stěžovatelé nesouhlasí. Návrh na odložení vykonatelnosti odůvodňují hrozícím výkonem povinnosti složit zálohu.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatelů je návrhem nepřípustným, protože směřuje proti dílčímu procesnímu rozhodnutí.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Tento pojem přitom znamená nejen povinnost předem uplatnit všechny příslušné procesní prostředky, nýbrž i dosáhnout rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud proto ustáleně judikuje, že řízení o ústavní stížnosti je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243) či nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04
(N 6/36 SbNU 53)].
6. Ústavní soud z týchž důvodů ustáleně vychází z předpokladu, že rozhodnutí týkající se nákladů na provedení důkazů jsou rozhodnutími nemeritorní povahy; jejich vydáním nemůže dojít k zásahu do ústavně zaručených práv či svobod. Mohlo by se tak stát až teprve uložením povinnosti k náhradě těchto nákladů. O povinnosti k náhradě nákladů řízení přitom rozhoduje soud zpravidla až v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv tohoto účastníka (viz např. usnesení ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 292/05 , ze dne 30. 11. 2012 sp. zn. II. ÚS 3460/12 či ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3693/16 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
7. V nynější věci přitom stěžovatelé brojí proti rozhodnutí, jímž jim okresní soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. Ani toto rozhodnutí nepředstavuje konečné rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Navíc tímto rozhodnutím není ani předjímáno, jak okresní soud případným konečným rozhodnutím o nákladech řízení rozhodne. K námitce stěžovatelů o hrozícím výkonu povinnosti složit zálohu vyplývajícím z přípisu okresního soudu ze dne 7. 5. 2024, je třeba stěžovateli přisvědčit, že v napadeném usnesení se okresní soud blíže nezabýval podmínkami § 141 odst. 1 o.
s. ř., zejména povinností složit zálohu na provedení důkazu, která musí být uložena jen tomu účastníku, jenž důkaz navrhl (viz § 120 odst. 1 o. s. ř.), a u těch důkazů, které nenavrhl, (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), jež soud nařídil k prokázání skutečností účastníkem tvrzených, případně účastníku, v jehož prospěch (zájmu) má být důkaz proveden - za takové vypořádání nelze považovat pouhé konstatování, že důkaz "je v zájmu žalobců", zvláště když to stěžovatelé popírají (srov. Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář).
Kniha II. § 79-180. Praha: Havlíček Brain team 2014, s. 400), avšak stěžovatelé mají možnost obdobné námitky uplatňovat dále v řízení či zákonem danými opravnými prostředky, eventuálně za splnění dalších procesních předpokladů též ve vykonávacím řízení, jakož i v případné nové ústavní stížnosti. Nynější ústavní stížnost je proto ze shora uvedených důvodů předčasná, a tedy nepřípustná (srov. obdobně ve věcech ústavních stížností proti týmž rozhodnutím např. usnesení ze dne 28. 4. 2022 sp. zn. III.
ÚS 1005/22 , ze dne 26. 9.2022 sp. zn. II. ÚS 2547/22 či ze dne 3. 5. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3373/22 , na jejichž odůvodnění lze též v podrobnostech odkázat).
8. Konečně nutno podotknout, že Ústavní soud v nynější věci neshledal výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které stěžovatelé ostatně ani netvrdí.
9. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí jakožto návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti; Ústavní soud o něm samostatně nerozhodoval, protože o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době po jejím podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. června 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj