Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Svatopluka Šimka, zastoupeného JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem Vinohradská 396/18, 120 00 Praha 2, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. února 2014 č. j. 218 C 218/2011-33, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. února 2014 č. j. 218 C 218/2011-33 uložil žalovanému (stěžovateli) povinnost zaplatit žalobci (Statutárnímu městu Brno) částku ve výši 2 280 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná částka představovala náklady za odtah (1 500 Kč) a uložení vozidla (4 x 100 Kč) z důvodu jeho nesprávného parkování (v křižovatce).
Městský soud v Brně dospěl k závěru, že vozidlo ve vlastnictví žalovaného, přestože tento nebyl dle svého tvrzení jeho provozovatelem, bylo z komunikace odstraněno v souladu s § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, neboť tvořilo překážku provozu (stálo v místě, kde to nebylo povoleno). Neuznal argumentaci žalovaného, který poukazoval na to, že provozovatelem byla jiná osoba (Občanské sdružení Syndicus), s níž měl uzavřenu písemnou smlouvu o pronájmu vozidla.
Městský soud v Brně v této souvislosti zdůraznil, že v centrálním registru vozidel byl jako provozovatel veden žalovaný a i s ohledem na § 2 písm. b) zákona o silničním provozu bylo jeho věcí, aby osobu provozovatele v centrálním registru změnil. Soud zároveň poukázal na rodinnou provázanost žalovaného s provozovatelem (členem občanského sdružení je otec žalovaného) a na základě této skutečnosti vyhodnotil smlouvu o pronájmu vozidla jako účelově uzavřenou.
5. Úvodem si Ústavní soud dovolí připomenout i stěžovatelem zmiňovanou skutečnost, že napadený rozsudek se považuje za bagatelní (předmětem sporu je částka 2 280 Kč). Podle dosavadní praxe Ústavního soudu, jež je i stěžovateli známa, v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena [srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01 ,
,
III. ÚS 405/04 ,
IV. ÚS 440/04
(všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
6. Stěžovateli lze sice dát za pravdu, že Městský soud v Brně pochybil, pokud v otázce, kdo je považován za provozovatele vozidla [srov. § 2 písm. b) zákona o silničním provozu], vycházel z jiného než pro posouzení věci aktuálního znění zákona o silničním provozu (Městský soud v Brně zřejmě aplikoval zákon o silničním provozu ve znění, které má být účinné od 1. ledna 2015), avšak tato skutečnost ještě neposouvá danou věc do ústavněprávní roviny. Jestliže totiž ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost.
Jak již bylo řečeno výše, Ústavní soud není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Přezkum z pohledu zásad spravedlivého procesu je limitovaný a především pro něj platí, že pouhá (podústavní, věcná nebo procesní) "nesprávnost" není jeho referenčním kritériem.
Obdobné úvahy o nepřezkoumávání věcné správnosti rozhodnutí ze strany Ústavního soudu platí i pro stěžovatelem namítané nesprávné vyhodnocení dopravního přestupku.
7. Pro danou věc je z pohledu Ústavního soudu podstatné, že Městský soud v Brně vyhodnotil obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že z důvodu existence smlouvy o pronájmu vozidla nebyl provozovatelem vozidla, a tudíž neměl být ve sporu pasivně legitimován, jako účelovou. Přestože by si výše uvedený závěr zasloužil ze strany Městského soudu v Brně podrobnější rozbor, ani v tomto případě nelze uvažovat o posunutí celé věci do ústavní roviny.
8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, když obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. září 2014
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu