Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele OSMA - ČR - OJ003, zapsaný spolek, sídlem SNP 3876, Chomutov, zastoupeného Mgr. Martinem Šoulou, advokátem, sídlem Francouzská 299/98, Praha 10, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 27. 4. 2022 č. j. 55 Cm 28/2020-236 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2023 č. j. 14 Cmo 178/2022-263, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na vlastnictví zaručené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel je nabyvatelem pohledávky postoupené předtím vytěsněným minoritním akcionářem obchodní společnosti. U nalézacího soudu se žalobou domáhal po jiné obchodní společnosti (na kterou přešlo vlastnické právo všech akcií původní společnosti) částky 14 000 Kč. Ta měla představovat dorovnání hodnoty za (vytěsněných) 35 akcií (na jednu akcii šlo tedy o částku 400 Kč). Nalézací soud žalobu zamítl, neboť považoval původně minoritním akcionářům vyplacenou hodnotu ve výši 261 Kč za akcii za odpovídající znaleckým posudkům.
Odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze nevyhověl, učinil tak ovšem z jiných důvodů. Podle odvolacího soudu je účelem příslušných ustanovení zákona o obchodních korporacích (zejména šlo o § 390 odst. 1 citovaného zákona) ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů, ačkoliv by jinak ve společnosti setrvali. Protiplnění poskytnuté vytěsněným menšinovým akcionářům tak má poskytovat ochranu těm, kteří menšinovými akcionáři konkrétní obchodní společnosti skutečně byli.
Stěžovatel se ovšem nestal menšinovým akcionářem, předmětem smlouvy o postoupení pohledávky bylo mimo jiné pouze postoupení nároku uplatnit u hlavního akcionáře právo na dorovnání za akcie původní společnosti. Toto právo však není samostatně převoditelné, uvedená smlouva o postoupení pohledávky byla proto neplatná a stěžovatel vůbec nebyl aktivně legitimován k podání žaloby.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
4. Stěžovatel s postupem obecných soudů nesouhlasí. Zaprvé se vymezuje proti tomu, že rozsudek nalézacího soudu žádným způsobem nevypořádal jeho konkrétní námitky proti způsobu zpracování znaleckého posudku. Zadruhé rozporuje právní konstrukci odvolacího soudu dovozující nepřevoditelnost práva na dorovnání hodnoty za vytěsněné akcie a návazné neplatnosti uzavřené smlouvy. Považuje za nepřijatelné, aby obecný soud bez jasného zákonného zmocnění došel k závěru, že objekt majetkové hodnoty nelze převést na někoho jiného, což dokládá zejména odkazy na odbornou literaturu. Zároveň přezkoumávanou věc skutkově odlišuje od usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 2065/22
- na jeho závěry totiž odkázal odvolací soud pro podporu jeho právního názoru.
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud nicméně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnost nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž občanský soudní řád obecně podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance v těchto věcech nahrazoval Ústavní soud. Částku 14 000 Kč, o kterou šlo v přezkoumávaném řízení, lze v tomto ohledu jistě za bagatelní považovat (také např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ).
8. Na druhou stranu Ústavní soud vzhledem k výše vymezené možnosti uvážení dovodil, že při splnění určitých zvláštních podmínek je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu. Jedním z takových případů je míra dotčení stěžovatele - vzhledem k majetkovým či sociálním poměrům mohou totiž u některých osob mít i malé částky zásadní negativní dopad na jejich situaci (např. nález ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. II. ÚS 262/16 ). U stěžovatele však podobná intenzita v daném řízení dle všeho nenastává a především ji ani netvrdí.
Druhou z možností, ve které Ústavní soud překážku bagatelnosti překonává, je potřeba vyjádření právního názoru na velké množství typově podobných případů, zejména se jedná o situace, kdy ke sjednocení judikatury (právě z důvodu bagatelnosti sporů) nemohly přistoupit odvolací soudy či Nejvyšší soud (např. nález ze dne 1. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ). Ovšem ani tímto směrem stěžovatel neargumentuje, ve skutečnosti ústavní stížnost otázku bagatelnosti zcela pomíjí.
9. S ohledem na předchozí bod usnesení Ústavní soud již jen nad rámec dodává, že v nedávné době řešil ústavní stížnost jiného stěžovatele ve skutkově velmi podobném případu (usnesení ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. II. ÚS 1415/23 ). Ani v něm nicméně k meritornímu přezkumu mj. z důvodu bagatelnosti věci nedošlo.
10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost odmítnul podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu