Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Tomáše Waltera, zastoupeného JUDr. Janem Walterem, advokátem se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2024 č. j. 36 Co 417/2023-86, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.
4. Stěžovatel se jako žadatel ve správním řízení domáhal zpřístupnění informací včetně fotodokumentace o výjezdu hlídky Policie ČR dne 9. 11. 2019 v obci K. a také zpřístupnění záznamu o volání na linku 158 týkající se dění v tomto areálu uvedeného dne. Stěžovatel podal žalobu ve správním soudnictví dne 19. 12. 2019 a rozsudek ve věci byl vydán až dne 11. 7. 2022. Soudní řízení tak trvalo dva roky a sedm měsíců. Nalézací soud ve shora citovaném rozsudku konstatoval, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 A 163/2019 došlo k průtahům v řízení, neboť v období od 14.
2. 2020 do 11. 7. 2022 nebyl ve věci proveden žádný úkon a délka řízení tak byla nepřiměřená. Současně uzavřel, že není na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva na spravedlivý proces spolu s již vyjádřenou omluvou za nesprávný úřední postup je dostatečnou satisfakcí. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
5. Stěžovatel vytkl krajskému soudu, že v souvislosti se zvažováním peněžního zadostiučinění vyšel z toho, že stěžovatel vede více soudních sporů a tudíž by vzniklé průtahy v řízení neměl subjektivně vnímat tak intenzivně, jako kdyby vedl jedno nebo pouze několik soudních řízení. Stěžovatel má za to, že jeho subjektivní vnímání způsobené újmy nelze predikovat a bagatelizovat Při hodnocení intenzity prožívané újmy krajský soud přehlédl, že většina jím iniciovaných soudních řízení trvala déle než dva roky a pilařský závod zasahoval svojí činností do práv stěžovatele déle než devět roků. Stavební úřad jeho nelegálnímu provozu nezabránil, což v něm vyvolávalo tomuto stavu odpovídající frustraci. Z těchto důvodů má stěžovatel za to, že mu mělo být přiznáno zadostiučinění v peněžní formě.
7. Podle jazykového výkladu § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu se zadostiučinění poskytne v penězích, jen jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Citované ustanovení je ovšem třeba vykládat v souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, neboť právo na přiměřené projednání věci v přiměřené lhůtě plyne z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. ESLP přitom považuje peněžitou satisfakci za prioritu, zadostiučinění ve formě pouhého konstatování porušení práva ale v odůvodněných případech také připouští (viz rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii, č. 64890/01, ze dne 26. 3. 2006, bod 93, rozsudek ve věci Berlin proti Lucembursku, č. 44978/98, ze dne 15. 7. 2003, bod 72, či rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku, č. 33079/96, ze dne 22. 2. 2001, bod 122).
8. Ústavní soud i Nejvyšší soud ve shodě s uvedenými rozsudky ESLP proto opakovaně zdůrazňují takovou interpretaci § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu, že (navzdory jazykovému výkladu) primární způsob zadostiučinění za průtahy v řízení musí být v peněžité formě a pouhé konstatování porušení práva je možné jen tehdy, pokud to soudy přesvědčivě odůvodní (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 2058/20 ze dne 10. 11. 2020, body 10-12 a 18, sp. zn. III. ÚS 1263/17 ze dne 20. 6. 2017, bod 13, sp. zn. II. ÚS 19/16 ze dne 1. 8. 2016, bod 29, usnesení sp. zn. I. ÚS 1963/14 ze dne 20. 1. 2015 či také stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011).
9. Ústavní soud má přitom za to, že nyní projednávaná věc představuje onu shora zmíněnou výjimku. Městský soud shledal a přesvědčivě vysvětlil, že konstatování porušení práva bylo ve stěžovatelově věci dostatečným zadostiučiněním. Ve své argumentaci městský soud vysvětlil, proč průtahy v řízení v délce dvou let a sedmi měsíců nepovažuje za natolik zásadní, aby mohly založit nárok na přiznání finančního zadostiučinění. V dotčeném řízení se jednalo o nevydání části informací spojených s výjezdem policejní hlídky, nicméně není zřejmé, proč by tyto informace měly být pro stěžovatele ve správním řízení klíčové.
Ve své podstatě stěžovatel spojuje svoji frustraci především s přístupem stavebního úřadu. Nedůvodně přitom předpokládá, že pokud by důkazy o činnosti pily pocházely z policejních zdrojů, měl by mít ve správním řízení větší šanci na úspěch. Navíc, pokud by řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem bylo pro stěžovatele skutečně klíčové, není zřejmé, z jakého důvodu se toto nepokusil dostupnými procesními prostředky urychlit. Ústavní soud nehodlá pochybení krajského soudu jakkoliv relativizovat, nic méně má za to, že samotný význam soudního řízení pro stěžovatele nebyl natolik zásadní, aby ústavní stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze bylo možné považovat za protiústavní.
10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu