Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kláry Dvořákové, advokátky, se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, zastoupené Mgr. Alenou Hlavničkovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem Šumavská 991/31, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 2. 2016 č. j. P 195/2015-93 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016 č. j. 22 Co 90/2016-101 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Obvodní soud pro Prahu 8 určil svým usnesením odměnu za opatrovnictví v celkové výši 3 388 Kč. Konstatoval, že podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu se považuje při výkonu funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč - tedy sazba za jeden úkon právní služby činí 500 Kč, přičemž podle § 12 a) odst. 1 advokátního tarifu se tato částka snižuje o 20 %. Odkázal přitom mj. na závěry gremiální porady soudců občanskoprávního úseku Městského soudu v Praze, resp. rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 55 Co 41/2015.
3. Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K odvolací námitce, že při výpočtu měl být správně použit § 9 odst. 2 advokátního tarifu, uvedl, že ustanovení § 9 odst. 5 téhož zákona je ustanovením speciálním, které v případě výkonu funkce opatrovníka nedává možnost určit odměnu advokátovi podle § 8 či § 9 odst. 1 až 1 advokátního tarifu. Opatrovnice byla posuzovanému ustanovena podle § 37 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních pro účely řízení o jeho svéprávnosti. Rozdíl mezi předmětnými ustanoveními je dán právě tím, že procesní opatrovník je účastníkovi ustanoven orgánem veřejné moci podle zvláštního ustanovení zákona. V rozhodnutí citoval též judikaturu Ústavního soudu, který se zabýval ústavností, výkladem a aplikací § 9 odst. 5 advokátního tarifu a jíž došlo k překonání závěrů uvedených ve stěžovatelkou namítaném rozhodnutí.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, jehož pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu v jeho právní sféře nastala.
6. Podle ustanovení § 9 advokátního tarifu dochází k odlišení, zda je ve věci mj. rozhodování o svéprávnosti advokát soudem ustanoven (odst. 2) a tarifní hodnotou je částka 5 000 Kč, anebo zda soud pověří advokáta výkonem funkce opatrovníka (odst. 5), přičemž v tomto druhém případě představuje tarifní hodnotu částka 1 000 Kč. Sazba za jeden úkon právní služby pak činí v závislosti na odlišné tarifní hodnotě 1 000 Kč, resp. 500 Kč. Ústavnímu soudu je známa praxe obecných soudů, která se pohybuje mezi uvedenými alternativami a vyžaduje náležité odlišení podmínek, za nichž má být advokát ustanoven zástupcem či opatrovníkem jak např. ve věcech péče o nezletilé, tak jako zde ve věci rozhodování o rozsahu svéprávnosti. Je zřejmé, že v případě opatrovnictví přichází spíše než zastupování v úvahu ustanovení orgánu sociální péče. Popsaná praxe je předmětem kritiky ze strany advokátů mj. proto, že v případě neodůvodněného postupu soudu (ustanovení opatrovníkem namísto zastoupení) se s každým úkonem právní služby "rozevírají nůžky" rozdílu mezi odměnami, které jsou posléze advokátu přiznány (k tomu blíže Kovářová, D. a kolektiv. Odměna advokáta (komentář). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2016, s. 183).
7. Nicméně jakkoliv popsaný problém existuje, není důvodu jej zobecňovat a posunovat tak do roviny ústavního práva. Nelze ostatně ani pominout, že v uvedených věcech jde o aplikaci podzákonné normy a soudům zůstává diskreční prostor k tomu, aby povahu a obsah příslušného výchozího procesního úkonu, učiněného vůči advokátovi, náležitě posoudily. Nelze navíc opomenout, že především větší počet úkonů advokáta činí případný rozdíl v odměně za úkony stále méně akceptovatelným.
8. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, které jsou dovozovány z tzv. bagatelních věcí. Předmětná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým byla stěžovatelce přiznána odměna za opatrovnictví ve výši 3 388 Kč (nikoliv ve stěžovatelkou požadované výši 5 324 Kč). V těchto případech se Ústavní soud projevuje se značnou zdrženlivostí. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v případě bagatelních věcí lze k přezkumu věci z ústavněprávního hlediska přikročit jen v případech evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť příslušná částka již jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod (srov. například usnesení ze dne 5. 11. 2013
sp. zn. IV. ÚS 2325/13
).
9. I kdyby však Ústavní soud uvedenou ustálenou judikaturu týkající se "bagatelních věcí" pominul, nedospěl by k jinému závěru, než že obecné soudy ve věci rozhodly v souladu s právními předpisy i ustálenou rozhodovací praxí a tedy že ústavní stížnost stěžovatelky není opodstatněná. V tomto ohledu je možné poukázat na to, že obsahově i právně obdobnou problematiku řešil Ústavní soud ve věcech uvedených například pod
sp. zn. IV. ÚS 880/09
,
I. ÚS 2611/09
,
,
II. ÚS 647/10
,
III. ÚS 271/10
,
,
IV. ÚS 2067/10
či
III. ÚS 2160/10
, a tyto ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné odmítl. Ústavní soud v citovaných rozhodnutích předně prohlásil interpretaci § 9 odst. 5 advokátního tarifu za věc právních úvah obecného soudu s tím, že "není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude vypočítávána odměna advokátů" (srov. kupř.
sp. zn. IV. ÚS 880/09
,
II. ÚS 2722/09
,
III. ÚS 84/10
,
IV. ÚS 812/10
), a současně též konstatoval, že "z kontextuálního hlediska účelu a smyslu institutů opatrovnictví a právního zastoupení aplikace napadeného ustanovení porušení ústavního principu neakcesorické rovnosti ani jiných ústavně garantovaných práv nezakládá" (kupř.
III. ÚS 1292/10
,
III. ÚS 84/10
,
IV. ÚS 812/10
). Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů, k nimž dospěl, odchylovat a v podrobnostech na ně odkazuje, aniž by považoval za nutné, aby je znovu dále rekapituloval.
10. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelky. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu