Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky H. M., zastoupené JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 144/2024-1329 ze dne 29. 5. 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 41 P 35/2017-1203 ze dne 23. 2. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a J. L. C. G. a nezl. M. C. C., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Nezletilé M. C. C. se pro řízení před Ústavním soudem vedeném pod sp. zn. II. ÚS 1713/24
jmenuje opatrovník Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno.
1. Stěžovatelka a vedlejší účastník jsou rodiče nezletilé vedlejší účastnice. Nezletilá byla do listopadu 2023 v péči matky. Dne 5. 12. 2023 nařídil Obvodní soud pro Prahu 10 předběžné opatření, kterým byla nezletilá předána do péče otce a matce byla uložena povinnost tuto péči otce strpět.
2. Stěžovatelka podala dne 16. 2. 2024 k obvodnímu soudu návrh na předběžné opatření, který by byl otec nezletilé povinen předat nezletilou stěžovatelce do péče v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od 17,00 hod. do neděle do 17,00 hod. Obvodní soud tento návrh zamítl. Konstatoval, že není zřejmé, co způsobilo aktuální negativní vztah nezletilé k matce a proč nezletilá takto radikálně odmítá kontakty s matkou, neboť to z pohovoru s nezletilou nevyplynulo. Uvedl, že si nezletilá v současné době přeje, aby se mohla s otcem a bratrem odstěhovat do Itálie. Uzavřel, že postoj nezletilé je zřejmý a podle názoru obvodního soudu je třeba ho v tuto chvíli respektovat. Ze shora uvedeného důvodu tak styk matky s nezletilou obvodní soud neupravil ani asistovanou formou a návrh stěžovatelky na úpravu styku s nezletilou zamítnul.
3. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Rozhodnutí podle ní porušují její základní práva a základní práva nezletilé zaručené podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatelka také žádá o mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení a přednostní projednání věci.
4. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 469 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a § 892 odst. 3 občanského zákoníku platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
5. Ústavní soud proto jmenoval opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilé v řízení o ústavní stížnosti. S ohledem na povahu sporu se jeví jako nejvhodnější zvolit opatrovníkem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. června 2024
Kateřina Ronovská v. r.
předsedkyně senátu
5. Soudkyně obvodního soudu ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že s nezletilou opakovaně hovořila o možných kontaktech s matkou, její stanovisko bylo ale stále silně odmítavé s tím, že nepřipouštěla možnost žádných styků v žádném rozsahu. Návrh matky tak byl zamítnut s tím, že následně byla nařízena rodinná terapie za účelem zlepšení vztahů v rodině, zejména vztahu matky s nezletilou. Při této terapii nezletilá matce osobně sdělila, že se s ní vídat nechce a nebude. Nezletilé byl nabídnut další termín terapie, ta však tuto možnost odmítla s tím, že se již nedostaví a do budoucna tuto možnost zváží. Dodala, že nabídla rodičům nezletilé možnost asistovaného kontaktu za asistence organizace Area Fausta, s čímž rodiče souhlasili, a byl předběžně domluven termín takových styků a místo předávání. Kontakty byly domluveny tak, že se s matkou budou stýkat současně obě nezletilé děti s tím, že zprávy budou v řízení průběžně vyhodnocovány a následně může být rozsah či frekvence styku upraven. Otec při kontaktech s matkou součinnost přislíbil. S ohledem na shora uvedené je podle obvodního soudu zřejmé, že i když stěžovatelka viní ze současné situace soud, který měl zamezit možnosti jejího kontaktu s nezletilou, k narušení jejího vztahu s oběma dětmi došlo v důsledku obrovského a léta trvajícího rodičovského konfliktu. Kontakty dětí s matkou musí být obnoveny postupně a citlivě s ohledem na postoj a zájmy nezletilých. Závěrem uvedla, že ústavní stížnost stěžovatelky nepovažuje za důvodnou.
6. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nesdílí názor stěžovatelky, že by byla napadenými rozhodnutími porušena základní práva účastníků řízení. Podle městského soudu je z vyjádření nezletilé zjevné, že si je vědoma toho, že by se měla s matkou stýkat, sama uvedla, že by se s matkou chtěla vídat o prázdninách, ale odmítá pravidelný víkendový styk, neboť se u matky necítí dobře. Městský soud dodal, že je mu z jeho rozhodovací činnosti známo, že nařízení asistovaného styku u dětí starších 10 let, které konzistentně odmítají kontakt s druhým rodičem, obvykle nepřináší kýžený výsledek. Styk, pokud vůbec proběhne, je jen formální, přičemž nařízení předběžného opatření o asistovaném styku za takové situace často vede k výkonu rozhodnutí, který konfliktní vztahy jen vyostří. Městský soud dále sdělil, že nezpochybňuje právo rodiče a dítěte být spolu, ani nerezignuje na řešení rodinné situace účastníků, zastává názor, že za popsaného stavu věci by se cestou rodinné terapie, lépe než nařízením předběžného opatření o asistovaném styku dcery s matkou, mohlo dosáhnout zlepšení jejich vzájemné komunikace a odmítavý postoj dcery k matce by mohl být překonán.
7. Kolizní opatrovník nezletilé (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí) uvedl, že v rámci naplnění participačních práv nezletilé provedl s nezletilou rozhovor. V něm se nezletilá vyjádřila v tom smyslu, že vztahy s matkou byly pro ni vždy problematické, neboť matka odmítala slyšet její názory, proto raději mlčela, aby měla klid. Konflikty probíhaly již v době, kdy byla v péči matky, nakonec se začala nezletilá sebepoškozovat. Otec to zjistil a nechal si jí u sebe. U otce se cítí bezpečně. Poukázal na novou úpravu asistovaného styku (usnesením obvodního soudu ze dne 14. 6. 2024), který bude probíhat každý lichý týden v sobotu. V rámci přezkumu ústavní konformity postupu obecných soudů je nutné zejména posoudit, zda řízení před soudy a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Z výše uvedeného vyplývá, že soudy řádně zjistily názor nezletilé, přičemž jejímu vyjádření byl dán význam adekvátní věku dítěte. Zároveň byla nařízena rodinná terapie k řešení vztahů v rodině a - když tato nebyla úspěšná - bylo přikročeno k nařízení asistovaného styku. Podle názoru opatrovníka se tak nejedná o "extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu" či do jiných ústavně zajištěných práv (viz nález ve věci sp. zn. III. ÚS 1137/24 ). Nad rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že podpoření kontaktu stěžovatelky s dcerou je sice úkolem státu, ale jeho realizace je především odpovědností obou rodičů. Opatrovník s ohledem na uvedené navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
8. Otec nezletilé jakožto vedlejší účastník uvedl, že soudy obou stupňů reflektovaly specifickou situaci případu, přičemž náležitě pečlivě zjistily postoje nezletilé i důvody, které k němu vedly. Uvedl, že obě děti (nezletilá i její bratr) své odmítavé postoje k matce formulovaly spontánně, autenticky, když uvedly mnoho konkrétních situací, které se mezi nimi a matkou odehrály. Soud prvého stupně se podle otce opakovaně snažil o zajištění navázání kontaktu dětí se stěžovatelkou, včetně rodinné terapie a asistovaného styku. Obojí podle něj dopadlo v důsledku chování stěžovatelky nezdarem. Podle otce je také zřejmé, že nedošlo k žádnému odebrání dítěte z péče rodiče bez závažného důvodu a bez důkazů. Doplnil svůj pohled na některé události, které podle jeho názoru dokreslují, proč se děti odmítají stýkat s matkou.
9. V replice stěžovatelka uvedla, že obvodní soud dává nezletilým najevo, že trestání rodiče odmítáním kontaktu s ním pro jeho odlišný názor na řešení rodinné situace (přestěhování se do zahraničí) je v pořádku a tímto postupem časem dosáhnou svého. Takovýto postoj soudu přesouvá na děti břemeno velice závažného rozhodnutí, které s ohledem na svůj věk nemůžou zodpovědně unést. Stěžovatelku zbavuje možnosti na děti výchovně působit, neboť dítě může vždy prohlásit, že se u rodiče "necítí dostatečně komfortně" a už s ním nechce být, což podle názoru městského soudu vyjádřeného ve vyjádření k ústavní stížnosti povede následně v praxi nutně k tomu, že dítě bude vždy takovému rodiči odňato. Stěžovatelka předně uvádí, že neviní soud ze vzniklé situace, pouze nesouhlasí s tím, že by soud měl názor nezletilé bez dalšího respektovat, neboť i když je jí 13 let, pořád není plně svéprávná ani kupř. trestně odpovědná, a to právě proto, že v tomto věku není osobnost mladého člověka natolik vyzrálá, aby dokázala domyslet všechny důsledky svého jednání, zejména ty dlouhodobé. Obvodní soud podle stěžovatelky zaměňuje přání dítěte s jeho nejlepším zájmem.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti stěžovatele příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
11. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
12. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je proto v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu.
13. Ústavní soud předně uvádí, že v projednávané věci jde o přezkum rozhodnutí v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření za situace, kdy obecné soudy dále nijak neupravily styk nezletilé se stěžovatelkou. Nemůže tak zohlednit stěžovatelčiny námitky, týkající se věci samé (styk a péče o nezletilé, stěhování do zahraničí).
14. Ústavní soud rovněž připomíná, že "být spolu" znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života, a to i přes rozkoly ve vztazích mezi rodiči [nález sp. zn. I. ÚS 153/16
ze dne 26. 7. 2016 (N 137/82 SbNU 207), bod 16]. Dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Řízení o úpravě poměrů k dítěti je třeba chápat komplexně v tom smyslu, že zahrnuje jak rozhodnutí o péči, tak i o styku, neboť tato dvě rozhodnutí spolu velmi úzce souvisejí, a proto je povinností obecných soudů rozhodnout při zásadní změně uspořádání péče o dítě rovněž o úpravě styku druhého rodiče s dítětem i bez výslovného návrhu. Změní-li proto soud předchozí rozhodnutí, jímž bylo nezletilé dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, tak, že ho svěří do péče druhého z nich a současně přitom neupraví styk nově nepečujícího rodiče s nezletilým dítětem, ač k tomu není dán výjimečný důvod, zpravidla tím poruší ústavně zaručená práva tohoto rodiče a nezletilého dítěte [nález sp. zn. IV. ÚS 2611/20
ze dne 22. 12. 2020 (N 235/103 SbNU 398), body 30 a 31].
15. V posuzované věci odůvodnil obvodní soud neupravení styku stěžovatelky s nezletilou tím, že nezletilá opakovaně konsistentně vyjádřila svůj názor ke svému současnému vztahu s matkou a k tomu, jak si přeje se s matkou stýkat. Dodal, že na vztahu matky s nezletilou je třeba podle obvodního soudu pracovat, rodičům bude nařízena rodinná terapie se zaměřením na zjištění příčiny narušeného vztahu matky s nezletilou a jeho zlepšení. V průběhu této terapie bude možné postupně kontakty realizovat a postupně rozšiřovat.
Z uvedených důvodů obvodní soud dovodil, že styk matky s dcerou nebyl upraven ani asistovanou formou a návrh stěžovatelky byl zamítnut. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení rovněž uvedl, že nezletilá konsistentně a opakovaně (naposled při zjištění názoru obvodním soudem) styk s matkou odmítá. Dodal, že nezletilá je ve věku, kdy se o ni ve smyslu § 867 odst. 2 občanského zákoníku má za to, že je schopna si vytvořit vlastní názor a tento soudu sdělit, přičemž jejímu názoru je soud povinen věnovat patřičnou pozornost, a to i v řízení o nařízení předběžného opatření.
Městský soud dále odkázal na skutečnost, že obvodní soud současně s vydáním napadeného usnesení obvodní soud usnesením ze dne 23. 2. 2024 nařídil matce a otci spolupráci s organizací poskytující rodinnou terapii. Doplnil, že napadené rozhodnutí nevylučuje, aby k předběžné úpravě styku přistoupil obvodní soud v budoucnu.
16. Podle Ústavního soudu nejsou odkazy na stálost a přesvědčivost názoru nezletilé na styk s matkou dostatečnými legitimními důvody pro neupravení alespoň jejich minimálního styku, kdy zejména asistovaný styk by byl vhodnou volbou pro deeskalaci konfliktu mezi stěžovatelkou a nezletilou. Obecné soudy neměly v dané věci postoj nezletilé bez dalšího převzít, ale měly pečlivě a komplexně posuzovat její zájmy [nález sp. zn. I. ÚS 2482/13
ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683) bod 23]. Mezi tyto patří s ohledem na výše uvedené i pravidelný kontakt s nepečujícím rodičem. Ústavní soud přitom nezpochybňuje vyjádřené přání nezletilé, které nelze násilně měnit soudním rozhodnutím, resp. jeho následným výkonem [nález sp. zn. II. ÚS 3489/15
ze dne 19. 4. 2016 (N 71/81 SbNU 253), bod 30]. Úprava styku (ve vhodné formě) přes odmítavý postoj nezletilé však může nezletilé alespoň naznačit, že je žádoucí a v jejím zájmu být v kontaktu s oběma rodiči, ledaže by pro opak svědčily závažné důvody. V projednávané věci žádné takové důvody v řízení osvědčeny nebyly (resp. z napadených usnesení to neplyne). Pro nepečujícího rodiče může být například asistovaný styk jedinou možností, jak se pokusit o odstranění rodinného konfliktu. Je třeba zdůraznit, že v řízení o předběžném opatření byla osvědčena zejména skutečnost, že nezletilá stěžovatelku odmítá.
Ostatní skutečnosti, tj. že se nezletilá sebepoškozovala z důvodu péče stěžovatelky apod., v řízení o návrhu na předběžné opatření ze dne 16. 2. 2024 osvědčeny nebyly (Ústavní soud dodává, že takové závěry by však mohly plynout z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 6. 6. 2024, č. l. 1354, ve kterém sama stěžovatelka uvádí, že "sebepoškozování jsme řešili v březnu nebo v dubnu loňského roku, kdy měla slabé řezné rány na ruce").
17. Napadená rozhodnutí nicméně Ústavní soud nevyhodnotil jako neústavní a to s ohledem na skutečnost, že zároveň s napadeným usnesením obvodní soud nařídil usnesením č. j. 41 P 35/2017-1205 ze dne 23. 2. 2024 (t. j. stejný den jako usnesení o zamítnutí návrhu stěžovatelky na předběžné opatření) rodinnou terapii a pokusil se o úpravu styku alespoň touto formou. Jak plyne ze zprávy Anima - terapie (č. l. 1340), dne 25. 4. 2024 se na terapii dostavila stěžovatelka, otec se současnou partnerkou i nezletilá, při terapii nezletilé sdělila svůj odmítavý postoj ke kontaktu s matkou a rodině bylo doporučeno pokračovat v terapii s časovým odstupem, až bude nezletilá schopná vnímat i jiné emoce než současný vzdor. Lze dodat, že poté, co proběhlo ústní jednání dne 6. 6. 2024, vydal obvodní soud dne 14. 6. 2024 předběžné opatření (č. l. 1359), kterým byly upraveny asistované styky stěžovatelky s dcerou i se synem každý lichý týden v sobotu od 11 do 14 hodin.
18. Závěrem Ústavní soud upozorňuje, že nastalá situace vyžaduje řešení, neboť vztah stěžovatelky s nezletilou je narušený a hrozí, že se toto narušení bude dále prohlubovat. Vztahy mezi stěžovatelkou a nezletilou mohou být předmětem zkoumání soudů v dalším řízení, zejména v řízení ve věci samé. Je povinností obou rodičů vynaložit snahu k obnovení vztahu nezletilé se stěžovatelkou. Stejně tak by se měl o obnovení vazeb mezi stěžovatelkou a nezletilou dále pokoušet i kolizní opatrovník a soud.
19. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Za těchto okolností nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky, aby náklady na její zastoupení před Ústavním soudem platil stát (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť ústavní stížnost posoudil neprodleně po přijetí vyžádaných vyjádření, včetně obdržení repliky stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. září 2024
Kateřina Ronovská v. r.
předsedkyně senátu