Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Karla Blažka, právně zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2022, č. j. 22 Co 156/2022-69, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí obecného soudu, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv.
2. Stěžovatel vystupoval v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 112/2021 jako žalobce. Stěžovatel se proti žalované, České republice domáhal náhrady škody vzniklé z titulu nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen "zákon o odpovědnosti státu").
3. Nesprávný úřední postup měl spočívat v nesprávném způsobu doručování rozsudku Městského soudu v Praze v řízení vedeném tímto soudem pod sp. zn. 52 Cm 112/2012. Městský soud doručoval rozsudek pro zmeškání žalované, obchodní společnosti Prague Associates (Cyprus) LTD se sídlem v Kyperské republice. Městský soud doručoval rozsudek postupem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (dále jen "nařízení o doručování").
Přes opakované pokusy i součinnost s Ministerstvem spravedlnosti ČR se však doručení rozsudku nepodařilo. Mezitím žalovaná kyperská společnost zanikla 11. 1. 2016 výmazem z obchodního rejstříku. Městský soud proto rozsudek pro zmeškání ze dne 16. 10. 2014, č. j. 52 Cm 112/2012-83, zrušil a řízení zastavil. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud stěžovatelem podané dovolání odmítl.
4. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem zamítl. Shledal, že městský soud postupoval při doručování rozsudku v souladu s právními předpisy. Uvedl, že městský soud racionálně doručoval postupem podle nařízení o doručování, neboť přímo (prostřednictvím poštovních služeb) se již v minulosti v několika případech žalované obchodní společnosti doručit nepodařilo. Obvodní soud proto shrnul, že neexistuje titul, který by zakládal nárok stěžovatele na náhradu škody. Stěžovatel se proti rozsudku obvodního soudu bránil odvoláním.
5. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 1. 9. 2022, č. j. 22 Co 156/2022-69, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že obvodní soud správně zjistil skutkový stav a správně též odkázal na relevantní právní úpravu, tj. nařízení o doručování. Městský soud připomněl, že jsou to orgány Kyperské republiky, které měly podle nařízení o doručování učinit veškeré nezbytné kroky k tomu, aby byla písemnost doručena co nejrychleji. V projednávané věci to byl však naopak český soud, který svým aktivním přístupem usiloval o co nejrychlejší doručení.
Zároveň se opakovaně dožadoval informací od kyperských orgánů, a to i v součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti ČR. Městský soud dále uvedl, že ze zákona o odpovědnosti státu a contrario vyplývá, že Česká republika odpovídá jen za škodu způsobenou svými orgány, nikoliv orgány jiného státu (s výjimkou uvedenou v § 6 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu). Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že se městský soud v řízení pod sp. zn. 52 Cm 112/2012 nedopustil nesprávného úředního postupu, když postupoval podle nařízení o doručování a nepokusil se doručit rozsudek žalované společnosti prostřednictvím poštovních služeb (tzv. "na růžovou doručenku").
Městský soud při doručování nepochybil ani v tom ohledu, že žalované společnosti neustanovil opatrovníka k doručování, neboť předvolání k jednání, kde byl vyhlášen rozsudek, byl žalované společnosti postupem podle nařízení o doručování řádně doručen.
6. Městský soud se věnoval také relevantní právní úpravě v Kyperské republice. Zjistil, že i podle kyperské právní úpravy je možné obnovení (z rejstříku vymazané) právnické osoby (v českém právním řádu je obdobou § 209 občanského zákoníku). Podle závěru městského soudu bylo v moci stěžovatele zabránit tomu, aby byl rozsudek zrušen a řízení zastaveno pro nedostatek procesní způsobilosti žalované společnosti, neboť stěžovatel mohl dosáhnout "obživnutí" - opětovného/obnoveného zápisu žalované společnosti v obchodním rejstříku.
To však stěžovatel neučinil. Česká republika proto nemůže odpovídat stěžovateli za škodu, která mu měla vzniknout tím, že jeho pohledávka (na náhradu újmy z předběžného opatření) nebyla uspokojena z jistoty složené žalovanou společností. Rozsudek totiž nebyl doručen, nenabyl právní moci, byl zrušen a řízení bylo zastaveno z důvodu, že žalovaná společnost ztratila procesní způsobilost. I pokud by tedy byl na straně městské soudu nesprávný úřední postup spočívající v nedoručení rozsudku v přiměřené lhůtě, pak mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem není příčinná souvislost, potažmo je tato přerušená právě pasivitou stěžovatele.
Proti rozsudku městského soudu se stěžovatel bránil dovoláním.
7. Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne 21. 4. 2023, č. j. 30 Cdo 3888/2022-84, odmítl. Nejvyšší soud uvedl, že městský soud postavil zamítnutí žaloby mimo jiné na závěru, že není dána příčinná souvislost mezi stěžovatelem tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Tento právní závěr přitom stěžovatel dovoláním nenapadl v přesvědčení, že se jedná o závěr skutkový, nikoliv právní. S ohledem na to však nemůže žádná ze stěžovatelem předestřených otázek založit důvodnost dovolání, neboť jejich jiné zodpovězení by nemohlo vést k příznivějšímu výsledku pro stěžovatele. Jinak řečeno, jestliže obstojí právní závěr, pro který městský soud potvrdil zamítavé rozhodnutí obvodního soudu (tj. absence příčinné souvislosti), nemůže být dovolání přípustné, neboť ani odlišné vyřešení dalších stěžovatelem položených otázek Nejvyšším soudem nemůže změnit postavení stěžovatele.
8. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že městský soud porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a ústavně zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel namítá, že jeho věc nebyla projednána bez zbytečných průtahů, respektive že nebylo vydáno pravomocné a vykonatelné rozhodnutí. Městský soud v Praze podle názoru stěžovatele sice postupoval v souladu s nařízením o doručování, postupoval však nedůsledně a neefektivně a rozsudek nedoručil. Tím porušil právo stěžovatele na soudní ochranu.
9. Ústavní stížnost podal včas oprávněný stěžovatel, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
12. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje námitky, které již uvedl v předchozím řízení. Z rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu jednoznačně vyplývá, jaké konkrétní kroky (a s jakým časovým odstupem) učinil Městský soud v Praze při doručování rozsudku v řízení vedeném pod sp. zn. 52 Cm 112/2012. Z tohoto podrobného popisu je zřejmé, že městský soud při doručování rozsudku nepochybil a postupoval zcela v souladu s právními předpisy. Jak správně upozornil městský soud v nyní napadeném rozhodnutí, městský soud při doručování v řízení pod sp. zn. 52 Cm 112/2012 postupoval dokonce aktivněji, než po něm právní předpisy vyžadují.
Stěžovatel měl navíc jiné právní prostředky, kterými mohl dosáhnout opětovného zápisu žalované kyperské společnosti do obchodního rejstříku, které však nevyužil. Za dané situace však nemohl městský soud v řízení pod sp. zn. 52 Cm 112/2012 postupovat jinak, než rozsudek pro zmeškání zrušit a řízení zastavit. Nyní napadené rozhodnutí městského soudu je velmi srozumitelně a jasně odůvodněno a nelze mu tedy z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout. Ani v usnesení Nejvyššího soudu, které však stěžovatel formálně nenapadá, neshledal Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení.
13. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 9. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu