Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Net Gain, a.s., sídlem Hlubočepská 1156/38, Praha 5, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2023 č. j. 1 Afs 259/2022-29, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Má za to, že Nejvyšší správní soud svým postupem porušil její základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na vlastnictví zaručené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a prvostupňového rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022 č. j. 11 Af 38/2021-45 (stěžovatelkou nedodaného, ale dostupného na internetu), správce daně stěžovatelce vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2018 ve výši 1 488 Kč. Výměr byl založen na neuznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty za domácí masážní čerpadlo a ustájení koně v délce jednoho měsíce, podle správce daně stěžovatelka tyto položky nepoužívala k ekonomické činnosti. Stěžovatelka se tomuto závěru bránila odvoláním k nadřízenému správnímu orgánu a poté i před správními soudy, ani jeden z těchto subjektů ale její argumentaci nepřisvědčil.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
4. Stěžovatelka s postupem obecných soudů nesouhlasí. Tvrdí, že pokud by správní soudy provedly jí navržené důkazy (zejména fotodokumentaci rekonstrukce prostor jejích nemovitostí), musely by uznat, že dostatečně prokázala použití jmenovaných položek minimálně ve formě přípravy následné ekonomické činnosti (byť třeba poté nerealizované).
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud nicméně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnost nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v obecném soudnictví ve smyslu bagatelnosti vymezil. Částku necelých 1 500 Kč, o kterou šlo v přezkoumávaném řízení, lze v tomto ohledu jistě za bagatelní považovat (také např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ). Ústavní soud na okraj poznamenává, že "hodnotu" případu musel zjišťovat z již zmíněného (nenapadeného) rozsudku nalézacího soudu, neboť ji nezmiňuje jak ústavní stížnost, tak kupodivu ani napadený rozsudek stížnostního soudu.
8. Ústavní soud připouští, že podle ustálené judikatury při splnění určitých zvláštních podmínek (např. majetkové a sociální poměry stěžovatele, nutnost sjednocení právního názoru u velkého množství typově podobných případů) je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu. Jak již ale bylo řečeno, stěžovatelka otázku bagatelnosti v ústavní stížnosti zcela pomíjí. Logicky tak ani nedokládá, v čem by v přezkoumávané věci měly být zvláštní podmínky překonání překážky bagatelnosti naplněny a není v pravomoci Ústavního soudu si tyto skutečnosti svévolně domýšlet.
9. Ve výsledku tedy nemá Ústavní soud co meritorně posuzovat a nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu